Maier? Ani nepřítel, ani přítel

  2:00
Kaltenbach - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) -Je to ráj na zemi, píše turistický průvodce o rakouském údolí Zillertal. Stephan Eberharter tu má v Kaltenbachu dům i sjezdovku, která nese jeho jméno: Eberharter Gold Piste. Pod ní, v horské hospůdce, platí za štamgasta. "Trudi, dám si kafe a džus," povídá servírce v tyrolských kožených kalhotách a mne si prokřehlé ruce: "Venku je pořádná zima, co? Ale pamatuju, jak jednou v Norsku bylo i minus třicet."

Stal se hrdinou minulé olympiády v Salt Lake City, předloni však dal "bílému cirkusu" sbohem. "V pravý čas," ujišťuje.

Skutečně? Zkuste si představit: Je 12. února 2006 a v Sestriere začíná olympijský sjezd mužů. Vy se jen díváte, nezávodíte. S jakými pocity?

Budu nadšený fanoušek. Žádné slzy v očích.

Ani nostalgie?

Ne. Měl jsem skvělou kariéru, ale skončila, je pryč. Odstartoval jsem nový život. Proč si ho zatěžovat myšlenkami, co by bylo, kdyby.

Odešel jste na vrcholu, což dokáže málokdo. Co vás k tomu vedlo?

Čtyři důvody. Byl jsem v 35 letech už dost starý. Také dost úspěšný. A docela zdravý! Chtěl jsem zmizet dřív, než mě potká vážné zranění. Ale především: Ztratil jsem radost ze závodů. Cítil jsem, že můj čas vypršel. Už jsem nechtěl dál pokračovat.

Oslavil jste tehdy, že je konec?

Chtěl jsem. To bylo v Sestriere, na finále Světového poháru 2004. Říkal jsem svému fyzioterapeutovi: Nepojedeme domů, tři dny budeme slavit. Jenže pak byl doopravdy konec, já vzal malý glóbus za vítězství ve sjezdu a ujížděl domů, jak nejrychleji to šlo. Nic mě tam nedrželo.

Prožil jste ve Světovém poháru patnáct let, vedle vás se střídaly generace. Řeknu teď čtyři jména. Povězte, co se vám při jejich vyslovení vybaví nejdřív.

Marc Girardelli. Jeden z největších borců, pětkrát držel velký glóbus. Bylo zajímavé pozorovat jeho dvoučlenný tým. On a otec. Jeden na druhého křičeli, přesto nedokázali bez sebe být.

Stephan Eberharter

Narozen 24. března 1969.

Svobodný.

Jediný sjezdař v historii, který dokázal vyhrát mistrovství světa v rozmezí 12 let (1991 a 2003).

Nejstarší vítěz závodu Světového poháru. V Kvitfjellu 2004 triumfoval ve sjezdu ve věku 34 let a 11 měsíců.

Olympijský šampion v obřím slalomu z roku 2002, stříbrný v super-G, bronzový ve sjezdu. Stříbro v super-G na olympiádě 1998.

Trojnásobný mistr světa: v super-G a kombinaci 1991, v super-G 2003.

Absolutní šampion Světového poháru 2002 a 2003.

Vítěz Hahnenkammu 2002 a 2004.

Vítěz 29 závodů Světového poháru (18x sjezd, 6x super-G, 5x obří slalom).

Nejvíce vyhraných závodů SP v historii
1. Stenmark (Švéd.) 86
2. Maier (Rak.) 53
3. Tomba (It.) 50
4. Girardelli (Luc.) 46
5. Zurbriggen (Švýc.) 40
6. Eberharter (Rak.) 29

Dnes pracuje Eberharter v reklamě pro firmy Uniqua a Rauch, píše články pro deník Kronen Zeitung.

Jako talisman má řetízek s křížkem z zillertalského rubínu, který přítelkyně jeho bratra nechala posvětit v Lourdech.

Luc Alphand.
Génius. Na sněhu začal vítězit pozdě, teprve po třicítce. A teď vyhraje také v autě na poušti, dakarskou rallye. Pro mě nepochopitelné. Ale Luc byl vždycky náruživý řidič.

Alberto Tomba.

La Bomba, ta přezdívka je výstižná. Zamával Itálií, fotbalovou zemí. Zařídil velkou show, ale nenechte se zmást: na startu byl pokaždé plně koncentrovaný.

A Hermann Maier.

Unikát. Ukázal všem jiné, absolutně agresivní lyžování, útok v každé brance. Byl silný v mysli, skoro neporazitelný.

O vaší rivalitě se popsaly tuny papíru. Vážně jste byli takoví nepřátelé?

Absolutně ne. To jsou pohádky, které stvořili novináři.

Kdy? Když jste jedenáctkrát dojel za Maierem druhý?

Ano. Koncem 90. let se pořád psalo: Maier zase vítězem, Eberharter poražený. Ale Hermanna v tom čase nikdo neporazil, ani velký Kjus, ani velký Aamodt. Neříkal jsem si: Do háje, zase jsem druhý. Naopak, povzbuzoval jsem se: Druhý, výborně. Budu trpělivý, jednou ho porazím. Nikdy jsme nebyli nepřátelé.

S Maierem se nedalo mluvit

Ovšem přátelé také ne.
Víte, když jsme spolu sedávali u stolu, těžko se s ním konverzovalo. Nic neřekl, nebo jen nějaké hlouposti. Marně jsem se snažil prohodit pár slov. Hermann trénoval odděleně, mimo tým. Jakmile jsem se ho u večeře zeptal, co přes den dělal, jestli jezdil na kole, nebo posiloval, tak zarytě mlčel. Všechno bylo velké tajemství, žil izolovaně, v jiném světě. To mi připadá hloupé.

Největší poprask nastal, když jste ho porazil v super-G na mistrovství světa 2001. Vzpomínáte? O zlato vás pak připravil Američan Rahlves a Maier vám v cíli ukázal posměšně vztyčený prst.

Já to gesto neviděl. Co mám na to říct? Hermann je zkrátka Hermann. Pokud prohraje, je rozčilený a neřekne vám: Vedl sis dobře. Neměl jsem s tím gestem problém. Myslel jsem si: Vyhrát můžeš i další rok.

Maier tak trpělivý není?

Ne. Pamatuji si, jak vyprávěl, že si připadá skoro jako bůh, který může dělat cokoliv a nic se mu nemůže stát. Lyžoval na hraně rizika a často při něm stálo štěstí. Až jednoho dne to s ním skončilo zle, i když na motorce, ne na lyžích. Teprve po jeho návratu jsme viděli trochu jiného, pokornějšího Maiera.

A vy jste nad ním na šampionátu v roce 2003 zvítězil. Novináři tehdy psali: Eberharter se zbavil komplexu Maier. Asi nesouhlasíte, že?

Nikdy jsem netrpěl komplexem Maier. Naopak, nejtěžší pro mě bylo období, kdy se Hermann léčil po autohavárii. Tehdy se soustředila veškerá pozornost na mě. Lidé najednou tvrdili: Jestli teď Eberharter nevyhraje, tak už nikdy. Podobné myšlenky jsem si nesměl připustit. Dál jdi svou cestou, přesvědčoval jsem se.

Když jste potom poprvé získal Světový pohár, váš kolega Trinkl prohlásil: Konečně ho vyhrál někdo, kdo je nejen vynikajícím lyžařem, ale i člověkem. Taková slova musí hřát, ne?

Určitě. Nebo když Daron Rahlves nedávno řekl: Postrádám Stephana, byl to milý člověk. Děkuji rodičům za to, jak mě vychovali. Nikdy jsem se nevznášel v oblacích, zůstával jsem nohama na zemi. Jsem normální člověk jako tisíce jiných. Snad proto mám tolik přátel.

Lyžujete už bez branek a časomíry. Nenudíte se?

Ne, je to nádhera, letos máme skvělý sníh. Pětkrát sjedu kopec, poklábosím s kamarády, pak se zajdeme najíst. Mám i jednu novou vášeň: běžky.

Cože? Vy, král rychlých sjezdů?

Udržuju se tak fit. Jedu přírodou a užívám si, jak je v Zillertalu krásná. Pokaždé si nakládám nejméně 15 kilometrů. Ale je to tvrdé. Zjistil jsem, že sjezdaři nemají pořádnou vytrvalost.

Pracujete pro firmy Uniqua a Rauch, píšete pro Kronen Zeitung. Vaši rodiče jsou však hoteliéři. Převezmete jednou jejich podnik?

Asi ne. Rodiče pečují o malý penzion pro 15 lidí, jenže být hoteliérem znamená příliš mnoho stresu. Toho jsem si užil dost během kariéry.

Raději vyhledáváte klid na golfu?

To je můj velký koníček. Mám handicap pět, celkem slušný.

Přijeďte k nám na Karlštejn, tam je krásné hřiště.

Jednou snad. Ale momentálně jsem cestováním přesycený. Jedu do Innsbrucku nebo Salcburku a už říkám O. K., to stačí. Jen výjimečně vyrazím v létě k moři, trochu si zaplachtit v Chorvatsku.

Zůstal jste věrný i dalšímu vašemu koníčku – harmonice?

Hraju víc než dřív. Nedávno jsem seděl se skupinou zillertalských muzikantů. Dali mi cédéčko s jejich lidovými písničkami. Snažím se je na harmoniku napodobovat.

Holdujete lidovkám a zároveň jste fanouškem Metalliky? Zajímavá kombinace. Asi jako slalom a sjezd.

Mám rád různé směry. V mládí jsem fandil tvrdému rocku, hrávali jsme na kytaru s Richardem Kröllem, kolegou z reprezentace. Pak se Richard kousek odtud zabil v autě. Najednou jsem kytaru nenáviděl – a utekl k harmonice.

Jste Tyrolan. Umíte i jódlovat?

Mizerně. Potřeboval bych silnější hlas.

Miller neví, co chce

Ještě za kariéry jste říkal: Nemám čas sedět a prohlížet si své medaile, to můžu dělat, až skončím. Jak to tedy je? Vysedáváte u svých trofejí?
Stačí, že okolo nich skoro denně chodím v domě mých rodičů, bydlí támhle naproti ve Stummu (ukazuje na druhou stranu údolí). Mají je tam vystavené ve velké prosklené skříni.

Napadá vás při pohledu na ně, že všechno mohlo být jinak? Vždyť ještě předtím, než se na scéně zjevil Maier, prožil jste v roce 1996 nejhlubší krizi, po dvou titulech mistra světa jste propadl až do Evropského poháru. Jak jste se vydrápal zpět?

Nejdřív jsem musel vyhrát ve své hlavě. Měl jsem za sebou operace menisku, vazů i klíční kosti, vyřadili mě z týmu. Ujišťoval jsem se, že všechno dělám správně, ale ve skutečnosti jsem na sebe nakládal jen další tlak. Tehdy v létě jsem si řekl: Už nechci lyžovat. A to mě zachránilo.

Zachránilo?

V září jsem potom zatelefonoval do Atomiku a požádal je: Přece jen, připravte mi lyže. Díky letní pauze se mi vrátila ztracená chuť, najednou jsem trénoval jako pominutý. Pak jsem jel první závod Evropského poháru, super-G v Obereggenu. Padla mlha, start dlouho odkládali, ostatní závodníci utekli do restaurace. Zato já čekal celý nažhavený na startu. Vyhrál jsem a další závod taky. Byl jsem zpátky.

Kdybyste to nedokázal, co byste dnes dělal?

Nejspíš bych se živil jako lyžařský instruktor.

Ještě na cosi se musím zeptat. Tradovalo se, že nikdy nepijete alkohol, vítězství jste zapíjel minerálkou. Opravdu jste byl abstinent?

(rozesměje se) Ne, nebojte se, jednu dvě sklenky šnapsu zvládnu. Ale víte, závodní lyžování je tuhý život. Když chcete získat velký glóbus za Světový pohár, nemáte čas na divoké večírky. Často jsem přijel na jediný den domů, deset hodin spal, pak šel k rodičům na oběd, vrátil se na svůj gauč a spal znovu. Druhý den jsem sbalil věci a vyrážel na další závody. Každou hodinu, co si můžete vybrat k odpočinku, si musíte vzít. Bode Miller se to teprve musí naučit.

Narážíte na jeho letošní zkazky, jak závodí opilý?

S ním je to složité. Ještě nezjistil, co vlastně chce.

A co vy? Miloval jste ten kočovný, vyčerpávající život s lyžemi na nohou?

Ano. Dokud jsem ho žil, do posledního závodu. Pak už ne.

Díky němu jste teď bohatý, úspěšný, žádaný. Také spokojený?

To jsem. Nikdy jsem neměl tolik času na sebe a nedokázal se radovat i z maličkostí, třeba ze setkání s přáteli, které jsem týdny neviděl.

Budete stát v Sestriere alespoň pod tratí, až se pojede olympijský sjezd?

Nemyslím. Na mě tam bude moc hekticky. Podívám se tady na televizi. A potom půjdu na běžky.

Sjezdařům vládl tichý chlapík

Kaltenbach  (tm) - Neposkakoval po sněhu ve slipech jako Tomba. Netvrdil "Jsem neporazitelný" jako Maier. Ani nevyhlásil válku zbytku světa jako Girardelli.
Kariéra Stephana Eberhartera, slušného chlapíka z zillertalského údolí, zůstala prosta velkých slov i skandálů. Přesto patří k největším sjezdařům v historii.

Byl obletovanou mladou hvězdou, když v 21 letech získal dva tituly mistra světa v Saalbachu 1991. Auto mu tehdy ozdobili značkou AUT 1 a Marc Girardelli věštil: "Tomu chlapci bude patřit budoucnost."

Patřila – jenže zdaleka ne hned. Série úrazů, operace, vyřazení z reprezentace, to vše z něj nejprve učinilo muže na odpis. "Říkali, že nemám výdrž a kašlu na trénink. Ale kdyby to byla pravda, nikdy bych se nedokázal vrátit," vzpomíná.

Chladná hlava se stala jeho předností. V roce 1997 zahájil strmý vzestup vzhůru, po zranění Hermanna Maiera se stal vládcem světového lyžování. A zůstal jím, i když byl Maier zpět.

"Duel gigantů pro Eberhartera," psal vídeňský deník Die Presse po jejich úchvatné bitvě v super G na světovém šampionátu 2003. Vysloužil si i podobnou přezdívku jako rakouská modla. "Stephinátor" dočasně zastínil "Herminátora".

O rok později rivalita skončila. Stejně, jak se v něm dlouhá léta pohyboval, opustil Stephan Eberharter svět závodních lyžařů. Tiše. Bez halasné tiskové konference.
Ač stále vítězil, odešel do ústraní ve chvíli, kdy si připadal fyzicky i psychicky opotřebovaný. "Srdce i hlava mi řekly, že už je toho dost. Nastal čas vyzkoušet něco jiného."

Stephan Eberharter

Autor:

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž

  • Nejčtenější

Anglie - Brazílie, Francie - Německo. Kde zdarma sledovat sobotní fotbalové šlágry?

22. března 2024  11:59

Víkend je ve znamení reprezentačního fotbalu a přináší řadu atraktivních zápasů. Po pátečním...

Rekordní trest pro trenéra Radu. Za rasistickou urážku dostal osm měsíců

21. března 2024  17:12,  aktualizováno  19:43

Boj druholigových fotbalistů pražské Dukly o postup mezi elitu může jejich kouč Petr Rada sledovat...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

1. Ledecká, 2. Davidová, 3. Voborníková. Kolik si na sněhu vydělaly

25. března 2024  15:51

Z českých lyžařů, snowboardistů a biatlonistů si v uplynulé sezoně nejvíce vydělala na prémiích...

Zlatá tečka za super-G. Skvělá Ledecká triumfovala ve finále Světového poháru

22. března 2024  9:50,  aktualizováno  13:05

V novém roce potvrzovala v superobřím slalomu stoupající formu. V únoru se propracovala do první...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Norsko - Česko 1:2, rozpačitý výkon, i tak výhra. Haškovu premiéru ozdobil Barák

22. března 2024  16:49,  aktualizováno  19:52

Oslo (Od našeho zpravodaje) Fotbaloví reprezentanti se při premiéře trenéra Ivana Haška v Norsku téměř celých devadesát minut...

Hořící defenzivu Litvínov uhasil. Kluci chtěli sezonu i v dubnu, říká Mlejnek

28. března 2024  8:58

V základní části extraligy hořel v defenzivě, v play off většinu požárů uhasil. Jestli se hokejový...

Matelová chválila Hodonín, fandila ale Francouzkám. Ligu mistrů obětovala

28. března 2024  8:13

Místo pikantního souboje proti svému bývalému týmu strávila stolní tenistka Hana Matelová...

Favorit trestal zbytečné chyby. Macháč ve čtvrtfinále v Miami nestačil na Sinnera

27. března 2024,  aktualizováno  28.3

Čtyři soupeře na nabitém podniku v Miami vyřadil, pátý byl nad jeho síly. Tomáš Macháč se loučí s...

Krejčí měl smůlu při trojkách, přesto sedmi body pomohl Atlantě k výhře

28. března 2024  7:50

Basketbalisté Atlanty zvítězili v NBA doma nad Portlandem 120:106 i díky příspěvku Víta Krejčího....

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...