Už čtvrteční finále steeplu vyhrál rozdílem třídy. Tehdy si už na cílové rovince trikot svlékl a dobíhal „nahoře bez“. Následkem byla nejprve žlutá karta za nesportovní chování, nad níž mávl rukou, a ještě si pořídil obnažené „selfie“.
Pak mu úsměv ztuhl. Po protestu Španělů jej diskvalifikovali za porušení pravidla, že musí absolvovat závod s oběma čísly viditelnými na dresu.
„Jeho chování se neslučovalo se zásadami fair play a mravnosti ve sportu,“ říkal český šéftrenér Tomáš Dvořák. „Po právu ho vyloučili. Jinak by to za chvilku dělal každý. Sportovci jsou trochu exhibicionisté. Ale v současné společnosti je neslučitelné, aby se člověk svlékl před davem do půli těla.“
Francouz s horkou krví a s alžírskými kořeny nejprve nasupeně vykládal: „Pocit, jak vítězně probíhám cílem, mi nikdo nevezme. Jsem velký fanoušek fotbalu, chtěl jsem slavit jako fotbalisté.“ Jenže ti za svlečení dresu při oslavách gólu dostávají žluté karty.
„Říkal jsem si: Nehrabe mu?“ tvrdil český mílař Jakub Holuša. „Zakázal bych mu pak běžet i patnáctistovku. Vždyť to zdaleka není jeho první problém.“
V Barceloně 2010 nutil Mekhissi chlapce v kostýmu maskota, který jej za cílem objal, aby před ním poklekl. V Helsinkách 2012 pro změnu udeřil maskota, ztvárněného 14letou dívkou.
A na mítinku v Monaku 2011 se rval s krajanem Baalou, načež oba vyfasovali od francouzské federace pětiměsíční distanc, pokutu 1 500 eur a 50 hodin veřejně prospěšných prací.
V Curychu si pro zlato za steepl místo Mekhissiho došel Yoann Kowal. „Sledoval jsem to na pokoji v televizi a brečel jako dítě,“ líčil sesazený vítěz.
Pak si usmyslel, že se pomstí vítězstvím na trati 1500 metrů. „Srazili mě na jedno koleno, ale nesrazili mě na zem. Probudilo to ve mně vztek, sílu, odhodlání. Byla velká chyba vzít mi ten titul.“
Když se v nedělním finále ozval zvonec do posledního kola, vyrazil z klubka běžců vpřed. „Řekl jsem si: Útoč a neohlížej se.“ Vypracoval si velký náskok a na poslední stovce gesty rukou provokoval diváky i soupeře. Před cílem přešel takřka do chůze. Diváci pískali. On však říkal: „Tohle byla reakce šampiona. Málo atletů na světě by dokázalo, co dnes já.“
Od halového světového šampionátu v Dauhá 2010 se z žádné další vrcholné akce nevracel bez medaile. Atletem je bezesporu skvělým. Zato chováním? „Je to blázen,“ říká Dvořák.
