A tak závod Baja Italia, zahajovací podnik Světového poháru v cross country, musel odjet v Nissanu Pick Up na místě spolujezdce. Totéž ho čeká ještě v květnu v Portugalsku a v červenci ve Španělsku.
Jako zkušený jezdec, který v motocyklových soutěžích reprezentoval na Šestidenní a se čtyřkolkou jel pětkrát Dakar, se pochopitelně neubrání srovnání řidičského umění se svým kolegou. „Kdybych řídil, tak bych si asi natloukl papulu,“ směje se. „Některé úseky bych určitě jel rychleji.“
O tom si však zatím může nechat jen zdát, má jinou roli. A tak zažívá nové pocity, než na jaké byl zvyklý ze sedla čtyřkolky. „Auto se mi zdá pomalé. Připadá mi, že se plazíme. Chybí mi kontakt s prostředím a rychlost. Bude mi dlouho trvat, než si zvyknu,“ porovnává Macháček. „Na čtyřkolce je to hezčí. Na ní zažiju i pocit strachu, což jsem v autě nepoznal,“ neubrání se stesku po čtyřkolce.
Snaží se ho však ze všech sil zahnat. Stále si dokola říká, že už je na motocykl příliš starý. „Bude to ale dlouhé přesvědčování,“ usmívá se. Nevrátí se tedy zpět ke svému oblíbenému stroji, s nímž v posledních letech zažíval velké úspěchy? „Třeba si na ni za rok sednu,“ tvrdí.
Hned vzápětí ale svůj výrok vyvrací. „Chci pomoci jednomu mladému jezdci, čtyřkolku jsem mu pronajal. Pojede s ní rallye v Dubaji a možná i Dakar. Budu mu dělat doprovod.“
A absolvovat Dakar jako závodník? „Je těžké najít spolujezdce, který by nechtěl řídit,“ naznačuje Macháček, jakým směrem se ubírají jeho myšlenky. Chtěl by usednout do auta, ale jako řidič.
Kdy? Už na začátku příštího roku? „Teď je mým Dakarem stavba benzinové pumpy v Heřmanově Městci. Když se to podaří, budu slavit stejně jako po Dakaru,“ tvrdí Macháček. „Potřebuji nějakou trafiku na důchod,“ dodává s úsměvem.
