V lednu jste tu vyhrála poprvé. Byla obhajoba těžší?
Tenkrát jsem vyhrála o osm vteřin, teď o víc, což vypadá jednodušší. Ale taky jsem do toho musela dát všechno, jen závěr jsem jela v pohodě.
Hlášení mezičasů vás uklidnilo?
No, budu mít asi vážný pohovor se Standou (trenér Frühauf). Málem mě zabil (úsměv). Hlásil mi: Jen tři vteřiny! Jela jsem zrovna na doraz a nečekala, že to bude takhle těžký. Nahoře v Tatrách (stoupání v lese) už jsem byla kožená, naštěstí Žála (šéf týmu Žalčík) mě uklidnil: Máš dvacet vteřin. Mohla jsem si trochu orazit a dojet v klidu.
Největší soupeřka Čepalovová startovala až za vámi. To je vždycky nevýhodné pro kontrolu časů, že?
Dostávala jsem informace o náskoku na soupeřky před sebou, na Čepalku zpětně. To byl právě ten Standa... Já byla už na pátým kilometru a on mi hlásil stav ze třetího. Jet co nejvíc vzadu je lepší, pokud se rozhoduje až v úplném závěru.
Ani jste nebyla nervózní?
Nervozita musí být. Tady víc než jinde. Ale věděla jsem: jsem připravená. Cítila jsem pohodu i mrazení.
Bylo těžké nenechat se vyhecovat diváky tak, abyste nepřepálila začátek?
Spíš jsem měla problém s atmosférou den před závody. Pořád někoho potkáváte, každý vás plácá po zádech, chce s vámi mluvit. Na trati mě lidi ženou dopředu, ale v mých letech se s tím už umím srovnat a zůstávám rozumná. Začala jsem rychle, ale pořád jsem jela hlavou, rovnoměrně zvyšovala tempo.
V lednu jste použila nové vázání, teď hole s revolučním plochým designem a neobvyklými rukojeťmi. Pomohly vám?
Závod mi nevyhrály... Ale vývoj jde dopředu, sedí mi. Jsou tvrdé, nepruží, mají stoprocentní přenos síly. Měla jsem dost času si na ně zvyknout na Tauplitzu i na Šumavě.
Prohlásila jste, že Nové Město bude hlavní předolympijskou prověrkou. Vítězství vám musí dodat další sílu.
Každý se chce předvést doma a pro nás Čechy je tohle hodně prestižní závod. Ale do olympiády zbývá ještě šest týdnů, navíc v Itálii bude jiná skladba tratí. Na ně se musím připravit. Proto budu teď v lednu víc závodit.
 Kateřina Neumannová. |
