Venku ještě tma, teplota kolem nuly. Odjezd. Do horského střediska Cerro Castor je to minibusem půl hodiny. S rozedněním začne pršet, což je změna oproti předchozímu dni, kdy tady hustě sněžilo. "Do té doby bylo čtyři týdny jen sluníčko," říká lyžařka Šárka Strachová, která v argentinské Ushuaie, nejjižnějším městě světa, ukrajuje z přípravy na nadcházející olympijskou sezonu.
Za déšť a sníh je vlastně i trochu ráda, závody se za takového počasí běžně jezdí. Psa by nevyhnal a skutečně - na betonové podlaze boudy u svahu se rozvalují hned dva. K lyžařským vlekům se vydají, až když se psí počasí uklidní. Honí se tu, perou a je jim fuk, že kolem nich projíždějí světové lyžařské hvězdy.
Aksel Svindal, Norsko, olympijský vítěz a pětinásobný mistr světa. Niki Hospová, Rakousko, dvojnásobná mistryně světa.
Přední lyžaři objevili Ushuaiu zhruba před deseti lety. Rok co rok jich tu přibývá, na konci září se tu střídají Rakušanky, Italky, Francouzi, Norové. A taky dvě Češky. Kromě Strachové ještě Klára Křížová, dcera Olgy Charvátové-Křížové, bronzové z olympiády v Sarajevu 1984.
"Abyste se dobře připravili na zimu, k tomu nabízí Argentina nejlepší možnosti," říká. "Můžete sice trénovat v Evropě po ledovcích, ale kvůli nadmořské výšce jste tam za pár dní hrozně unavení."
Šarka Strachová ještě jako Záhrobská při slalomu na mistrovství světa ve Schladmingu.
I sníh je tu lepší, zimní. V Argentině se totiž právě láme zima a jaro. Někteří sjezdaři jezdí ještě dál - na Nový Zéland. "Ale tam vám zase trvá, než se srovnáte s dvanácti hodinami časového posunu. Tady je to jenom pět," popisuje Strachová.
I ona však oproti loňsku udělala při cestě na jižní polokouli změnu. Před Argentinou strávila dva týdny v chilské La Parvě, kde jsou lepší kopce na trénink rychlých disciplín, tedy superobřího slalomu a sjezdu.
Ten zásadní rozdíl je ovšem jinde. Loni sem přijela málem ještě z nemocnice, pohublá, na váze něco málo nad šedesát kilo (teď má o pět kilo víc), ráda, že vůbec žije.
Léto měla divoké. Metabolická porucha, záchvat, záchranka v pět ráno, umělý spánek, nález na mozku, operace. Fanoušci s napětím sledovali lyžařčin boj o život. "Byla slabounká," vzpomíná trenér Klaus Mayrhofer. "Za den jedeme několik tréninkových jízd a ona byla s každou horší a horší. Teď je z osmi jízd ta osmá nejlepší. Přesně tak, jak to má být."
Strachová má víc síly, slalomové otáčky jsou každým dnem čistší, rychlejší, dynamičtější. "Už se tolik nehlídám, jestli mě něco nebolí," tvrdí. "Vždyť loni jsem tu ještě brala léky. Teď se cítím skvěle."
Každou z jízd si trenér natáčí na video a před večeří ji s lyžařkou rozebere. Mayrhofer moc nechválí, spíš hledá chyby. Koncem týdne načali poslední tréninkovou fázi. Pátek a sobota obří slalom, od neděle do zítra slalom, středa odjezd do Prahy. Lyžuje se vždy do oběda, odpoledne se pracuje na fyzičce. Jeden den posilovna, druhý třeba běh na letiště a zpátky.
Jižní Amerika je pro Strachovou hlavní částí přípravy, která vede k její poslední olympiádě. O tom je ve svých 28 letech přesvědčená. I proto je s ní letos na jihu kromě tradičního týmu, tedy trenéra, věčně veselého servismana Geryho a fyzioterapeutky Lucie i televizní štáb.
Pod vedením režiséra Karla Jonáka o ní celý rok natáčí dokument s pracovním názvem Šárka 2014. Taková medaile z olympiády by vůbec nebyla špatným koncem.
