Přípravu na očekávané závody v Cypřišových horách poblíž kanadského Vancouveru mu však téměř fatálně narušily prosincové potíže způsobené prasklou ploténkou v oblasti bederní páteře.
"Asi se na tom trošku podepsalo i operované koleno, kterému jsem přece jen v začátcích trochu uhýbal a tím byla přetížená druhá strana těla. Na jeden problém se nabalil druhý, až to vyvrcholilo do stavu, že už jsem nemohl nic. Jenom stát," vzpomíná na nedávné bolesti člen Ski klubu Šumperk, který se na sjezdovku znovu postavil teprve v polovině ledna.
Na začátku sezony jste absolvoval jen jeden závod ve Švýcarsku. Stalo se vám tam něco nezvyklého?
Moje následné zdravotní problémy neměly s těmi závody nic společného. Ze Švýcarska jsem odjel kvůli chřipce. Už den před závodem jsem na tom byl dost špatně, závod jsem jen tak sjel a vyrazil jsem domů. Týden jsem proležel v posteli a potom se projevila záda. Od té doby jsem s tím laboroval a bylo to dost nepříjemné, nikdo totiž nevěděl, co se mnou bude. Jestli se postavím na lyže už jen jako turista nebo stále coby závodník. S bolestí se prostě lyžovat nedá. Nakonec jsem se dostal do Prahy k doktoru Pavlu Kolářovi, který mě dal trošku dohromady. Jel jsem záda vyzkoušet, ale zase se mi to ozvalo, takže jsem musel léčení zopakovat. Dostal jsem injekce do páteře, což mi naštěstí záda hodně uvolnilo.
Jak jste se pak cítil při prvních závodech ve Špindlerově Mlýně?
Bez bolestí jsem odjel slalom i Super-G, což bylo ideální v tom, že jsem se sklouzl na delších lyžích a zkusil si i slalom. Skončil jsem třetí, ale o nějaký výsledek mi vůbec nešlo. Spíš jsem to chtěl vyzkoušet v zátěži a dostat do sebe zase tu závodní atmosféru. Sjel jsem si první závod bez všeho, bez tréninku, bez kondičky, ale měl jsem z toho hlavně výborný pocit, že to nebolí a nemusím na to myslet. Myslím, že teď už to půjde, mohl jsem začít trénovat naplno a dál se věnovat závodům. Pevně věřím, že do olympiády mám tolik času, abych dokázal v Kanadě podat nějaký výkon.
Nominaci jste získal zásluhou výsledků z minulé sezony?
Přesně tak. Díky tomu jsem mohl svou přípravu směřovat k olympiádě. Všechny závody teď budu brát jako trénink na Vancouver.
Kdy vyrazíte za oceán?
Měli bychom odlétat 4. února. Do té doby chci ještě odjet blok svěťáků ve Schladmingu a Kranjske Goře. Tento blok svěťáků bych chtěl zvládnout.
A v Kanadě ještě taky pojedete nějaké závody?
To jsem nějak neřešil. Už budu chtít jen trénovat.
Už jste zkusil lyžování v zámoří?
Ne. Nikdy jsem tam nebyl lyžařsky ani civilně. Z toho důvodu bych tam chtěl být o chvilku dřív, abych se mohl adaptovat.
Slyšel jste něco o tamních svazích?
Ano. Trenér, se kterým spolupracuju, působil v Americe a Cypress Mountain taky zná. Myslím, že největším nepřítelem lyžování tam bude počasí, jde to tam od moře, takže často sněží a počasí zažívá velké změny. Všechno se ale bude řešit až na místě při prohlídce trati. Trénink tam totiž nebude vůbec možný, závodní trať bude zavřená.
Tak to bývá vždycky?
Myslím, že trénovat se tam dalo jen před nějakými dvěma měsíci. A slyšel jsem dokonce, že když před loňským svěťákem někdo volně vjel na závodní dráhu, tak z toho měl dost velké problémy.
O čem před olympiádou sníte?
V každém případě chci zajet dobrý výsledek. Všechno, co dělám, dělám proto, abych měl jednou medaili. Jestli to bude teď nebo na příští olympiádě, je jedno.
