O úspěch se pokusí také v sobotu na Mistrovství České republiky ve SPRINT terénním triatlonu. „Zúčastnit se musím, když je to na domácím poli,“ culí se při zmínce o aktuální formě. „Mám tenhle závod rád, ale nachystaný zrovna moc nejsem, v pondělí jsem si byl po roce a půl poprvé zaplavat.“
Jaké to bylo?
Po tom zranění ramene - žádný šlágr. Rozsah není pořád stoprocentní a ve vodě je cítit, že dávám ruku trochu jinak, než kam mám. Ve vodě budu asi trochu zatáčet, když pod sebou neuvidím čáru jako v bazénu (smích).
A další disciplíny?
Zatím nemám moc naběháno, ale na kole by to mohlo být docela slušné. Sám jsem na sebe zvědavý.
Asi nejen vy. Byly doby, kdy jste v Ostrově proháněl českou elitu.
To jsem se tomu ale taky věnoval. Hlavně kolu, ale to teď šlo hodně do ústraní. Kvůli laufům na kole moc jezdit nemůžu, vršek pak dost slábne a strádá. Do tréninku ho sice občas zařazuju, protože ho mám rád, takže na začátku letní přípravy na něm něco pojezdím.
Petr Novák je především lyžař
V téhle době jste za sebou míval už jarní klasiku - cyklistickou přípravu na Mallorce, kde skoro celá Evropa najíždí objemy.
Tu jsem taky vynechal, poprvé po dlouhých letech. Dal jsem si jen pět dní na horském kole, abych si taky trochu oseděl zadek (smích).
Takže jak to bude letos s vaším útokem na medaili z Ostrova?
Atakovat nejvyšší místa jsem byl schopný až někdy koncem letních prázdnin a pak i v září a říjnu, kdy finišoval Světový pohár. Z letní přípravy se dá závodit krásně, ale teď není ještě tak dlouho po zimě a na začátku června, kam byl před lety závod v Ostrově posunutý, se to ještě moc nepotkává s mojí formou.
V jaké fázi přípravy jste tedy teď, aktuálně?
Úplně na začátku. Začínám nabírat objemy, zvykám si na běh. A ten, musím přiznat, hodně bolí. V pondělí jsem se byl na dvě hodiny proběhnout a den potom jsem nemohl skoro sejít schody (smích). Člověk na to teď ještě zkrátka není moc zvyklý a chybí i ty vysoké intenzity v tréninku, které oživím až teď v sobotu. Uvidíme, co se stane, jestli mě tělo pustí anebo mi řekne, že „ne a ne“ a já se budu trápit hned od začátku. Proti loňsku se ale cítím daleko líp. Po sezoně jsem si hodně odpočinul, to jsem loni neudělal, šel rovnou do přípravy a pak jsem byl hrozně unavený, proto jsem se zúčastnil jenom štafety. Teď se ale cítím v pohodě. Neříkám, že ve formě, ale dobře se mi trénuje, mám z toho dobrý pocit.
Rameno nezlobí?
Musím to zaklepat. Drží dobře! Pohyblivost sice jak říkám není stoprocentní, ale na lyžích mě to nijak nelimituje. Jsem i rád, že rameno je zatuhlejší, pevnější, než abych měl strach, že mi znovu vyskočí. Není sice ještě tak silné, jak bych chtěl, ale v přípravě mě to neomezuje a to je pro mě důležité, že můžu i silové tréninky jít naplno.
