"Jediný kopec, kde je možné to překonat, je v Les Arcs ve Francii," zmínil Netolický olympijskou sjezdovku z her v Albertville 1992.
Váš osobní rekord je 219, republikový je 223. Láká vás moc?
Překonat stávající rekord je první postupný cíl. On to je vlastně ještě československý rekord z roku 1992. Rychlostní lyžování bylo na olympiádě v Albertville ukázkovým sportem a Petr Kakeš tam rekord stanovil. Přitom už v té době žil v Americe, ale dostal výjimku a závodil za Československo. Můj další cíl je dostat se přes 230 km/h.
Rychlostní lyžováníCo to je
|
Dostat se přes 251 kilometrů nebude jednoduché, hlavně kvůli systému závodů. Kdybych se dokázal dostat do finále, asi bych v něm jel víc než český rekord, až 240 kilometrů za hodinu. Jenže se začíná na nájezdu 160 metrů, který se kolo od kola zvyšuje po 50 metrech. Finálová patnáctka mi utekla o dva lidi.
Poznáte na trati, zda jste rychlejší než v předcházející jízdě?
Každých pět kiláků je cítit. Přichází úplně jiné vibrace na lyže, přítlaky začnou různě fungovat. Kolem dvoustovky to člověka tlačí do země. Doma na Bouřňáku, kde je zlom do rovinky velký, jsme změřili přetížení až 2G. Tedy dvojnásobek váhy. Blíží se to silám působícím na jezdce F1. Ale když oni jedou zatáčku ve třístovce, asi to je silnější.
Jezdíte rychleji na lyžích, či v autě?
Ve Francii se z nuly na 200 dostanu za sedm vteřin, to je výkon srovnatelný s vynikajícím sportovním autem. Nádherný zážitek. Neměl bych to možná říkat, ale autem jsem už jel 280. V cizině, samozřejmě.
Je pravda, že vám víc než zlomeniny hrozí paradoxně popáleniny?
Ano. Může za to tření ve vysoké rychlosti. Když se nedostanete do rotace a pád je klidný, čeká vás klouzačka po zádech 500 metrů. Kamarádi, kteří jezdí tandem, nám ukázali fotky po pádu. Vypadali, jako kdyby je někdo seřezal obuškama. Jelita na zadku, samá modřina. Zaklepu to, ale já se zatím nevymlátil.
Míváte strach?
Strach není, jen respekt. Bez něj by to člověk nemohl dlouho dělat. Kopce v cizině jsou hrozné, hodně prudké, zrychlení obrovské.
Upadnout v rychlosti 150 km/h prý není hazard. Souhlasíte?
Je to relativní. Na Bouřňáku je to jiné než ve Francii, kde mají sjezdovky jiné parametry a dojezd je tam pozvolnější. Na Bouřňáku jet rychlostí 160 je možná o život. Slalomák není tak rovný, limituje vás komprese při nájezdu na rovinku. Ve Francii ale začínáme na rychlosti 165, to je pro profíky rozcvička.
Jste pojištěný?
Připojištění nemám, nikdo nás nechce pořádně pojišťovat. Ale když jsme v zahraničí, pořadatel závodu má vlastní pojištění, které si zaplatíme přímo na místě.
Jezdíte mezi profesionály. Živíte se rychlostním lyžováním?
Ne. Mám s kamarádem malou hernu v Mostě. Vítězové dostávají prémie okolo 1 000 až 1 500 euro, to akorát pokryje náklady na závody. Ta kategorie se tak pojmenovala podle oblečení. Pak se ještě jezdí s klasickou výbavou, musíte vypadat jako sjezdař ve Světovém poháru.
V aerodynamických helmách vypadáte jako mimozemšťani. Co máte dál?
Lesklou kombinézu s minimální, možná žádnou prodyšností vzduchu. Spoilery za lýtky. Někdo i zakřivené hole. Já mám jedny zvlášť ohnuté. Do dvou pravých úhlů, taková klika. Jeden úhel si zapřu o kyčle a díky tomu si zpevním sjezdový postoj. Jedno s druhým udělá nějaký kilometr navíc, nasčítá se to.
V
Na helmě máte žraloka. Proč?
Tenhle motiv se mi líbil. Našel jsem šikovného kamaráda, který mi to nastříkal. Speciální helmy vyrábí jeden člověk ve Švýcarsku, kombinéza je z Francie. Tady se skoro nic nedá sehnat. Všechno je z venku.
Co vám při jízdě běží hlavou?
Ona trvá přibližně 10-15 vteřin, moc času na myšlení není. Musíte se soustředit na místa, kde by se mohlo něco stát, třeba říznout lyže, kde je velká komprese. Hlídáte si lajny s časomírou, abyste se začal včas stavět a ubrzdil to.
Máte speciální trénink?
Jen všeobecnou přípravu. Posilovna plus jiné sporty. A cvičení na rovnováhu, aby měl člověk balanc. Taky jsme před třemi lety zkoušeli v Praze aerodynamický tunel. Testovali jsme, o kolik je naše speciální vybavení rychlejší než klasické.
Jak jste se vůbec k rychlostnímu lyžování dostal?
Odmalička lyžuji, vždycky se mi líbila rychlost. I tenhle sport. Jezdí se snad od roku 1925, z té doby existují první měření. A když konečně byly podmínky sehnat si věci a dostat se ven, šel jsem do toho.
Kolik takových odvážlivců jako vy je v republice?
Kluby jsou tady dva. V prvním závodí čtyři kluci z Trutnova, Liberce a Hradce Králové. Pak jsme tři v klubu Kostelecký v Mostě. Celkem tedy sedm lidí, z toho jeden jezdí za klasické sjezdaře.
Stotřicítkou z kopce. Tak se jezdí na BouřňákuNa českých kopcích ještě žádný rychlostní lyžař nepádil dolů v takovém fofru. I auto na dálnici by mělo co dělat, aby mu stačilo. Karel Netolický z Teplic ovládl závody na krušnohorském Bouřňáku rychlostí 134,754 km/h. "Svůj zdejší rekord jsem překonal o dva kilometry. Letos byl sníh malinko vodnatější, ten je vodivější a jede se rychleji," vykresloval v cíli 6. ročníku Best sjezdu Netolický, český rekordman s maximem přes 219 km/h.
|
Adrenalinový závod za umělého osvětlení přilákal o víkendu rekordních 94 lyžařů, pod černým slalomovým svahem je hltaly stovky diváků. Výkony "šílenců" na lyžích braly dech. Jen si to představte. Z půlky kopce se spustí lyžař. Párkrát si píchne hůlkou, pak se zabalí do vajíčka, nabere obrovskou rychlost a šusem se řítí dolů. Brzdit na krátké rovince nemůže, rozsekal by se. Musí vyjet na protější svah. Někteří z odvážlivců se dostanou až těsně pod silnici. Jiní cestou do kopce už lyže nezvládnou a padají. Jeden z nich vletěl i mezi diváky.
