Zatímco hokejoví fanoušci pardubického týmu byli napnuti až do poslední chvíle, zda se jejich mužstvu podaří vybojovat domácí mistrovský titul, český reprezentant v běhu na lyžích Martin Koukal to věděl už na konci února. Hned poté, co se mu na olympijských hrách ve Vancouveru podařilo vybojovat ve štafetě s dalšími třemi kolegy bronzovou medaili.
"Bylo to jasné, protože vždycky, když jsem z nějakého významného závodu přivezl medaili, tak pak uspěly i Pardubice v extralize," přesvědčoval jednatřicetiletý rodák z Nového Města na Moravě, jehož bratr Petr dělal letos pardubickému týmu kapitána.
Takže s tím vlastně v Pardubicích mohli dopředu počítat...
Jasně, však jsem to taky bráchovi hned říkal. Tak schválně – v roce 2003 jsem získal na mistrovství světa ve Val di Fiemme zlato a Pardubice skončily druhé, o dva roky později jsem bral v Oberstdorfu bronz a v Pardubicích se slavil titul. Takže nebylo co řešit.
Zdá se, jako byste se s bratrem dělili o jednoho šťastného skřítka...
(usmívá se) To nevím, ale je pravda, že je to dost provázané. Když se daří jednomu, tak je potom úspěšný i ten druhý.
Viděl jste aspoň jeden finálový duel Pardubic s Vítkovicemi?
Neviděl, ale mně to nevadilo. Doufal jsem, že celá série skončí takhle brzy.
Bratr Martina Koukala Petr (vlevo) si užil kupu radosti v hokejovém play-off.
Čtvrtý zápas se navíc hrál v den, kdy jste měl společenskou povinnost...
Přesně tak, byl jsem jako jeden z medailistů z olympiády na večeři u pana premiéra Fischera. A ten měl samozřejmě přednost.
Copak vám uvařil dobrého?
(usmívá se) Ani nevím, ale každopádně se to povedlo.
Informaci o zisku pardubického titulu jste dostal během večeře?
Ne, chvilku po ní mi přišla zpráva, že zbývají zhruba dvě minuty do konce a Pardubice prohrávají o jednu branku. No a pak přišlo, že vyrovnaly a nakonec i to, že vyhrály v prodloužení. Bráchovi jsem chvilku nato volal, abych mu osobně pogratuloval. Vzal to hned napoprvé.
Možná vás Pardubice zvolí za svého maskota. Čekáte třeba nějakou pozornost v podobě volného vstupu?
Uvidím, co pro mě přichystají. Je pravda, že pobavit bychom se o tom mohli. (směje se)
Vraťme se k vašemu úspěchu ve Vancouveru. Vybavíte si ještě i teď po dvou měsících celý svůj štafetový úsek?
To ne, spíš jen takové fragmenty.
Olympijští medailisté ze štafety: Koukal, Magál, Bauer, Jakš.
A že byste si ho připomněl na nějakém záznamu?
Já ten závod nahraný nemám, ale naši určitě ano. Možná se na něj někdy podívám. Docela by mě zajímalo, jak to vypadalo, jestli se nedalo udělat něco líp. Občas si podobné rozbory na videu dělám, pomáhá mi to pak v přípravě na další závody.
Jako medailista z olympiády asi budete mít v létě docela nabitý program. Každý bude chtít na akci úspěšného reprezentanta. Nebo ne?
Sem tam se někde objevím, ale jen na akcích, na kterých budu chtít být já sám. Už jsem o něco zkušenější než třeba po Val di Fiemme nebo Oberstdorfu. Budu se rozhodovat podle nálady, chuti a rodiny.
Říkáte, že jste zkušenější, znamená to, že přesně víte, na jaké akce už byste víckrát nešel?
Takhle konkrétně se to říct nedá. Dřív jsem třeba neměl rodinu, teď je situace jiná. A jelikož jsem přes zimu často pryč, tak s ní chci být co nejvíc aspoň v létě. Od toho se bude výběr akcí odvíjet.
Kromě večeře s premiérem Fischerem jste minulý týden absolvoval také přijetí u prezidenta Klause. Byl jste nervózní?
Ne, vůbec. S panem prezidentem jsem se nesetkal poprvé. Je to úplně normální člověk stejně jako pan premiér. S oběma se dá mluvit naprosto o všem – o sportu, o životě a třeba i o počasí. Musím říct, že to bylo příjemné setkání a já si ten den náramně užil.
Český běžec Martin Koukal při závodě na 15 km volnou technikou.
Každý úspěšný olympionik prý dostal přání s originálním textem. Copak vám do něj prezident Klaus napsal?
Nezjišťoval jsem, co psal ostatním. Beru to tak, že to bylo osobní sdělení. A nezlobte se, ale kdyby pan prezident chtěl, aby novináři věděli, co v něm bylo, tak by ho asi přečetl každému nahlas. Takže se omlouvám, ale obsah si nechám pro sebe.
Kam zařadíte na žebříčku osobních úspěchů letošní sezonu?
Asi hned vedle té z roku 2003. Tehdy jsem se stal mistrem světa a dařilo se mi i ve Světovém poháru. Ovšem bronz z olympiády je taky obrovský vrchol.
Pocházíte ze Žďáru nad Sázavou, stejně jako úspěšná rychlobruslařka Martina Sáblíková. Čím to, že právě v tomto městě na Vysočině se rodí takoví sportovci?
No, nerodí se přímo ve Žďáru, ale v porodnici v Novém Městě. Taky proto se tam narodily obě moje děti. (usmívá se)
A kam je vezmete po náročné sezoně na dovolenou?
V nejbližší době se nikam nechystáme. Na posledních závodech ve Švédsku totiž byla rodina se mnou, takže dovolenou už máme za sebou. Odjel jsem závody, ale jinak jsem většinu času trávil s manželkou a dětmi. Lyžovali jsme a jezdili na skútrech. Každopádně se jim teď chci věnovat víc.
