Sláva Luka Mayeho teď bude obrovská. A kdyby snad tento čerstvě dvacetiletý mladík nenastoupil už k žádnému zápasu, do konce života mu budou ostatní připomínat, co dokázal.
Stát Severní Karolína je totiž „americká Litva“. Zkrátka území, jehož obyvatelstvo na basketbal přísahá.
Mají tu Michaela Jordana a ten tu zase má Charlotte Hornets, svůj vlastní klub v NBA. Ale ještě mnohem větší nadšení projevují domorodci pro basketbalové počínání na univerzitách. Ostražitě se sleduje Davidson, Elon, Wake Forest, North Carolina Central, Western Carolina, North Carolina State, Duke. A samozřejmě taky University of North Carolina at Chapel Hill.
Tamní Tar Heels jsou jedním z nejúspěšnějších týmů v historii NCAA. Z jejich loňské cesty play-off nakonec zbyly jen slzy Michaela Jordana, nejslavnějšího studenta této školy. Jeho nástupci totiž ve finále podlehli Villanově trojkou v poslední sekundě.
V Pensylvánii tryskala radost, zato v Severní Karolíně pálily mnohé fanoušky oči. Včetně těch prominentních.
Letos si tým North Caroliny vybral štěstí zpět, ve čtvrtfinále přehrál talentem přetékající Kentucky 75:73. Po sérii zvratů nakonec rozhodovala finální sekunda.
No a za závěrečnou trefu byl zodpovědný právě Luke Maye, donedávna neznámý pivot, který se rozhodně nemůže spolehnout na basketbalové stipendium a zájem skautů NBA. Naopak - o každou minutu na hřišti se musel poprat.
Loni doplnil 203centimetrový Maye kádr North Caroliny jako jeden z posledních, z těžké cesty ke slávě však čerpá právě nyní. V letošním play-off hraje životní basketbal.
V této sezoně přispíval jen 4,9 body na utkání. Osmifinále s Butlerem pomohl rozhodnout 16 body a 12 doskoky, pro čtvrtfinále si schoval dokonce 17 bodů.
Vrcholem jeho výkonu se stala střela, která propadla obroučkou 0,3 sekundy před koncem zápasu.
Luke Maye a jeho životní zápas proti Kentucky
Kentucky už z minimálního časového prostoru nedokázalo vytěžit vůbec nic, a tak se mohli muži, kteří nosí na prsou logo s Jordanem, objímat, radovat. Mohli stříhat síťku a zvedat pohár.
Se svou gratulací se objevil i Christian Laettner, nejméně slavný člen barcelonského Dream Teamu, na univerzitě student arcirivalů z Duke.
Přesně před 25 lety právě on pokořil střelou z klaksonem Kentucky, tehdy dokonce rovnou ve finále.
A po čtvrtstoletí přišel Maye a Laettnera napodobil i připomněl. Mimochodem - oba nosí číslo 32.
Kdysi šly v Kentucky na dračku trička s nápisem „Nenávidím Christiana Laettnera“. Letos už je na trhu remake.
Christian Laettner takto rozhodl o titulu 1992 pro Duke a zároveň sám sebe dostal do Dream Teamu pro olympiádu v Barceloně:
Samotný Maye si zatím radosti a oslav moc neužil. Jednak čeká jeho tým o už příštím víkendu další zápas - nebo dva. Druhak mu hned po nedělním přesunu z Memphisu zvonil v pondělí ráno budík a vytáhl ho na ranní hodinu ekonomie.
Možná ho spíš než ten budík probraly až ovace auditoria.
Někteří Mayeho spoluhráči jistě vyspávali, on bere školu přece jen vážněji. Teď sice září, ale že jednoho dne zbohatne právě basketbalem, to není vůbec jisté.