Rozkvetlá Paříž přivítala tenisty vlídným májovým počasím. Z Rosolových očí však málem sršely blesky při pohledu na sudího, který po seběhnutí ze svého „posedu“ ukázal, že míček po jeho úderu dopadl do autu.
„Nevidím mezeru mezi otiskem a lajnou. Děláte chybu!“ sykl Rosol přes síť.
„Nedělám,“ pravil rozhodčí a spěchal zpět na svou pozici.
Právě začínal tie-break druhé sady, v němž Rosol odvrátil dva Švédovy setboly a v podstatě soupeře zlomil.
„Nastoupil teprve na druhém grandslamu, prohrávat 0:2 pro něj byla nová situace. Ale jinak hrál dobře,“ ocenil soka Rosol.
Z pařížské antuky jste sebral deváté letošní vítězství, máte k nim 15 porážek. Jak jste zatím spokojený se sezonou?
Výsledky nejsou úplně nejlepší, ale věřím, že to přijde. Že je jen otázkou času, kdy nahraju víc zápasů, najdu pohodu, naroste mi sebevědomí a všechno bude lepší.
Čemu přičítáte tu nepřesvědčivou bilanci?
Nevyšlo mi pár těžkých zápasů. Teď jsem v Římě i Madridu vypadl v prvním kole. Proto jsem před Paříží jel na turnaj do Ženevy, abych se dostal do rytmu. Žádal jsem o volnou kartu, ale už byly rozdané. Tak jsem se přihlásil do kvalifikace.
V ní jste se předvedl po dvou a půl letech, vyhrál tři mače. Jaké to bylo?
Tušil jsem, že už to je nějaký ten pátek. Bylo to zvláštní. Turnaj vlastně ještě nezačal, tak jsme se tomu smáli. Nic nebylo zařízené. První den pršelo a nedalo se trénovat...
Na žebříčku vám patří 40. místo. Uvědomil jste si, jak je příjemné, že se nemusíte prodírat přes kvalifikace?
Svým způsobem ano. Ale neříkám, že to zase nemůže přijít. Teď jsem každopádně rád, že jsem v hlavních soutěžích.
Vzpomněl jste si v neděli na svou premiéru na Roland Garros z roku 2011 a dvě vydřené pětisetové bitvy?
Cestou na kurt jsem si vzpomněl, že jsem právě na trojce hrál s Vasselinem, bylo to 7:5 v pátém. Je fajn, že ten kurt znám a vím, jak na něm míče lítají.
Považujete Paříž za svůj nejoblíbenější grandslam?
Hmm. Mám ji rád. Vyrůstal jsem na antuce, hraje se mi tu nejlíp.
V tie-breaku jste se pustil do rozhodčího, že špatně posoudil dopad míčku po vašem úderu. Byl jste si jistý, že máte pravdu?
Mezeru mezi otiskem a lajnou jsem neviděl. A on si nebyl jistý. Pak už jsem to nekontroloval a soustředil se na příští výměnu.
V hledišti seděl váš manažer Černošek se sponzorem Chrenkem. Ale taky řada českých fanoušků s vlajkami. Znáte některé?
Asi ne. Ale bylo příjemné je vidět. Přece jenom je to od nás docela blízko. Taky jsem si všiml Lucky Hradecké, která seděla vedle Davida (trenéra Vydry). Člověka potěší, když ho další hráči přijdou podpořit.
Nechtěl jste s sebou vzít partnerku Michaelu a syna Andreho?
Ještě ne. Ani do Wimbledonu ještě asi nepojedou. Kdybych jel na turnaj do Prostějova, mohli by mě doprovodit.
Synovi jsou čtyři a půl měsíce, jak velkou radost vám dělá?
Každý den se na sebe koukáme přes internet. Jeho to taky zajímá, baví ho, že tam něco svítí. Už se sám přetáčí, sem tam si něco řekne, ale samozřejmě mu ještě není rozumět. Dělá pokroky, je zdravý a má už přes osm kilo.
Jak vám do kariéry zasáhlo rodičovství?
Určitě se pár věcí změnilo. Tenisu dávám stejně, akorát volný čas nevěnuju kamarádům, ale trávím ho s Míšou a s malým. Užívám si to.
Co nejvíc? Vozíte kočárek?
Jo, to je pohoda, když nám usne na procházce.
Jan Hernych říkal, že se někdy těší na turnaje, kde se bez dětí líp vyspí. Co vy?
Já doma spím odděleně, abych mohl trénovat. Takže je to náročné hlavně pro Míšu. Ale jo, po třech čtyřech týdnech zařizování a trénování jsem rád, když na chvíli odjedu a starám se jenom o tenis.
Plánujete svatbu?
Rádi bychom se vzali do konce roku. Máme pár termínů, ale nedá se to moc naplánovat. Uvidíme, jak se vyvine moje sezona. Letos, nebo příští rok svatba bude. Radši bych to zvládl už letos.
