„Několikrát jsme byli v situaci, že rozhodovalo závěrečné utkání, ale nemuseli jsme vyhrát o tři branky jako teď s Rigou. Většinou stačilo prostě jen zvítězit, bodovat, jednou s rumunským Targu Mureš neprohrát o víc branek,“ srovnává kapitán Chrudimi Lukáš Rešetár.
Jít na „plac“ s tím, že musíte umazat vysoký náskok soupeře ve skóre, asi nebylo nic moc.
Příjemné to nebylo, ale věřili jsme v naši sílu. Ve futsalovém zápase může padnout hodně branek, čtyřicet minut je dost dlouhá doba, aby se s tím dalo něco dělat.
Všechno se zkomplikovalo hned v úvodním mači proti belgickému Halle-Gooik. Ten jste měli slibně rozehraný, ale nakonec jej ztratili a prohráli 2:4. Proč?
Skoro tři čtvrtiny zápasu jsme vedli, nejdřív 1:0, pak 2:1. Byl to spíš opatrnější, vyrovnaný zápas. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se měly dít velké věci. Max ale ve 34. minutě zbytečně fauloval brankáře. Byla to už jeho druhá žlutá karta a byl vyloučený. Tam se to lámalo. Belgičané hráli přesilovku, kterou ke konci využili a dali na 2:2. My z toho byli rozhození a oni to do minuty otočili. Při power play jsme pak dostali ještě jeden gól. Ten pak ve skupině sehrál důležitou roli, ale to jsme v ten moment nemohli tušit.
V dalším utkání jste změřili síly s týmem Athén, který se ukázal být „otloukánkem“ skupiny. V čem Řekové ve srovnání s ostatními soky zaostávali?
V podstatě ve všem. Hrozně těžko se dostávali do vyložených šancí. Dozadu se snažili, i když dělali chyby. Spoléhali na brejky, ale neproměňovali je.
S domácí Rigou jste předvedli drtivý nástup, v 5. minutě jste vedli už 3:0...
Hlavní cíl byl zvrátit to brzy na naši stranu. Potřebovali jsme rychlý první gól, do poločasu jsme chtěli být vpředu o dvě branky a neinkasovat. Šlápli jsme do toho. Lotyši byli pasivnější a zřejmě hráli na výsledek. Proti Belgičanům přitom jezdili po zadku. První půle byla super, vedli jsme 4:0 a měli další hromadu šancí. Druhá byla jiná, to tempo z první se asi nedalo celý zápas udržet. Po dvou našich chybách při rohu najednou postupovali Lotyši.
V poslední minutě jste při hře bez brankáře přišli o balon, ale Dacko minul. Říkal jste si v ten okamžik, že se postup nekoná?
To mi v tu chvíli nedocházelo, byl jsem na palubovce. Ale 39 vteřin před koncem Lotyši získali balon, měli rozehrávat roh u nás a vzali si time-out. Tam už myšlenka, že si to pohlídají, hlavou proběhla. Jenže pokazili to tím, že se snažili míč jenom držet u rohu jako ve fotbale. S Michalem Kovácsem jsme je tam zavřeli a balon pak získali. Věřil jsem, že máme šanci ještě zaútočit.
Jak se seběhla rozhodující akce na 5:2?
Bránili zatažení, středního hráče tam nechali volného. Kluci na stranách se to na něj snažili dát a já clonil před bránou. Michal Mareš to nahrál Michalu Kovácsovi. Ten byl blízko, tak devět metrů od brány. Jeho střela by byla i tak gólová, ale jeden bránící Lotyš ji tečoval do horního rohu a gólman na ni nemohl reagovat.
Co se pak dělo na palubovce?
V první chvíli jsme měli obrovskou radost, ale zbývalo ještě 22 vteřin, takže jsme se museli rychle zklidnit a poslat do hry naši nejlepší obrannou čtyřku proti soupeřově power play. Ta opravdová euforie vypukla teprve po zápase.
V pátek od 20 hodin hostíte brněnské Tango. Bude těžké se po UEFA Futsal Cupu zkoncentrovat na českou ligu?
Většinou to bývá složitější, ligový zápas nemívá takovou kvalitu. My však před sebou nemáme jen Tango, příští týden hrajeme ještě dvě těžká utkání. Ale za ta léta jsme si něčím prošli, připravíme se na to. Mělo by se projevit, že máme širší kádr než dříve. Tango k nám většinou jezdí s cílem potrápit. Bude jen na nás, jak se s tím vypořádáme.
