V soutěži, která by do roku 2020 chtěla být nejlepší na starém kontinentě, zatím stihl 19 zápasů, během nichž střádá 5,4 bodu na utkání. Proti slavnému Bayernu Mnichov se v polovině prosince blýskl 19 body, Bonnu jich nasázel 16. Tolik střelecká čísla muže, jenž má zakončení v popisu práce.
Ale zajímavější jsou první basketbalové dojmy, které ve městě Richarda Wagnera nasál.
Němci chtějí dostat svou Bundesligu na evropskou špičku. Mají k tomu podle vás nakročeno? Jaký jste si na soutěž udělal názor?
Určitě mají nakročeno na vrchol, co se týče managementu ve sportu a divácké kultury. Němci jsou blázni do sportu, s výjimkou Braunschweigu jsou úplně všechny haly na zápasy Bundesligy téměř plně vyprodané. V klubových vedeních panuje opravdu vysoká profesionalita s širokou sponzorskou a partnerskou základnou, je třeba absolutně nemyslitelné, aby nějaký klub momentálně dlužil hráčům peníze na pravidelných výplatách. Vše je zařízeno, o vše je postaráno a jde vidět, že ekonomika v Německu opravdu funguje lépe, než v jiných evropských zemích.
A čem zatím pokulhávají?
V kvalitě domácích hráčů a úrovni hry. V Německu je naprosto běžné, že je při zahájení zápasu na hřišti deset Američanů. Kromě špičkových týmů jako ALBA nebo Bayern to pak na hřišti spíše připomíná americký streetball a s vyspělým evropským basketbalem to nemá nic společného. Němci sedí na lavičce a pětatřicetiminutové zápasy hrají Američani, kteří si pak navzájem porovnávají statistky. S tím se já absolutně neztotožňuji, pro mě bude basketbal vždy týmovým sportem.
Jak jste zatím spokojený se svými výkony? Zvykl jste si na jinou soutěž a spoluhráče?
Popravdě řečeno zvykal jsem si hodně dlouho. Od prosince jsou mé výkony již podstatně lepší. Jsem schopen se více zapojit do hry. Ze začátku to byla ale velká bída, byl jsem vypuštěn na hřiště a za třicet minut hry měl třeba jen dvě tři střely. Některé naše zápasy byly opravdu katastrofální, rozehrávač hrál na sebe, měl i dvacet střel za zápas, ostatní stáli a hleděli na něj. Pivoti nebyli schopni poslat balon na volného hráče, když je někdo zdvojil. Naštěstí máme zkušeného trenéra, který si to uvědomil, došlo k pár změnám a rozhodnutí, že budeme hrát jako tým a ne banda sobeckých individualistů. Nedávno jsme porazili doma eurocupový Bonn, nastříleli 101 bodů a měli šest dvojciferných střelců - tak to má vypadat.
V čem to pro vás je největší změna oproti Nymburku?
Tak jak jsem již nastínil, v organizaci hry. Nymburk za mého působení mnohem více vyžadoval exekuci útočných systému a týmovou spolupráci v obraně. Bylo jedno, kdo dal body, důležité bylo jen vítězství. V Německu jsem zatím poznal, že sportovní kariéra přináší i období, kdy je třeba nespoléhat až tak na tým, který trošku klopýtá, ale být taky schopen vzít to do svých rukou.
Zůstala vám role střelce?
Zůstala, očekávají se ode mě především body, když nedám alespoň deset bodů, celý Bayreuth se ptá, co tu vlastně dělám. Je to nekompromisní. Samozřejmě taky se čeká solidní obrana, aby se nestalo, že mi hráč, kterého bráním, naseká 15, 20 bodů. V tom mi zase hodně pomohl Nymburk, každý hráč, který jím projde, zejména Čech, se markantně zlepší v obraně. I díky solidní obraně jsem na hřišti trávil třeba v Oldenburgu 30 minut, aniž bych dal jakýkoli bod a sahali jsme po vítězství až do posledních minut zápasu.
Jaké jsou letošní ambice Bayreuthu po odehrání více jak poloviny soutěže?
Německá liga je tak strašné vyrovnaná, že na Bayern přijede úplně klidně téměř neznámý Göttingen a vyhraje tam o dvacet. My vyhrajeme dva zápasy a jsme výhru za play-off a pak tři prohrajeme a jsme dvě prohry od sestupu. Je to neuvěřitelné. Vedení klubu dalo za cíl sedmé až čtrnácté místo, čili vyjádřeno slovy - nemít nic společného se sestupem do druhé ligy a kdyby se zadařilo, tak atakovat play-off. Jdeme od zápasu k zápasu. V této lize totiž není žádný z nich lehký. V sobotu jsme prohráli v Berlíně s euroligovým ALBA. O ten zápas jsem bohužel přišel kvůli zánětu v lokti.
Je Bayreuth basketbalové město? Jak moc známí jsou basketbalisté ve městě?
Je to město, ve kterém žije 70 000 lidí a jediný prvoligový sport je zde basketbal. Na zápasy chodí vetšinou 3 000 lidí, bývá vyprodáno. Ano, poznává nás téměř každý a křičí na nás naše jména.
Jaký jazyk v šatně převažuje - angličtina nebo němčina? Co vaše současná němčina? Domluvíte se?
Máme šest Američanů, takže jednoznačně angličtina. Já jsem měl němčinu na střední a vysoké škole, zlepšuji se, občas se zadrhávám, ale domluvím se bez problému. Abych ale válel jako třeba Anton Gavel, který tu už hraje snad sedm, osm let, to musím ještě pořádně zabrat.
V minulém týdnu vás navštívil reprezentační trenér Ronen Ginzburg. Jak návštěva probíhala? Bavili jste se i o reprezentaci?
Ano, přijel na zápas s Bonnem, potom jsme zašli na večeři a prohodili pár slov. Byl nadšený, fantastická atmosféra. Z Prahy to je dvě a půl hodiny autem. Myslím, že byl i rád, že mohl jet na otočku a nemusel někde trávit několik dní se složitým cestováním. O reprezentaci moc slov nepadlo. Bylo to více v osobní rovině, ptal se mě na mé pocity a jak jsem spokojen s novým angažmá a mě taky zajímalo, co všechno obnáší jeho nová pozice trenéra národního týmu, ve které je už rok. Známe se tři roky, je tam už více témat, o kterých se dokážeme pobavit.
Jste asi rád, že jeho návštěva vyšla zrovna na jeden ze zatím nejpovedenějších zápasů, že?
Ano, jsem rád. Byl to fantastický zápas, zřejmě nejlepší, který jsme tuto sezonu odehráli. Podali jsme skvělý kolektivní výkon. Můj výkon byl taky dobrý. Myslím, že kdyby spolu s manažerem reprezentačního celku přijeli o týden dříve, kdy jsme doma hráli s papírově slabším Hagenem 73:76 a měli za celý zápas jen šest asistencí jako mančaft, tak by se asi v poločase sebral a jel do zpátky Česka a jen nechal zprávu, že musel ihned na operaci k očnímu.
Měl jste možnost vyrazit někam mimo Bayreuth - třeba podívat se na Euroligu do Mnichova?
Samozřejmě. Hrajeme tady o 40 zápasů méně než minulý rok s Nymburkem, takže zbude i nějaký čas udělat si výlet a podobně. V polovině soutěže byla téměř třítýdenní pauza, tak jsme se snoubenkou vyrazili v lednu na jih Německa, Mnichov, Garmisch-Partenkirchen, zámek Neuschwannstein. Bamberg a Ingolstadt už jsme taky navštívili.
