V sobotu večer jste nemohl uvěřit, že vám pokus o zlatou obhajobu vyšel. Teď už tomu věříte?
Ještě úplně ne. Taky proto, že jsem v neděli naskočil do českého týmu v boji o třetí místo v soutěži družstev, prohráli jsme s Německem. Jsme pátí, to je fajn, kluci beze mě porazili Velkou Británii a Ukrajinu.
Čeští judisté už léta každou medaili vykoupou v šampaňském, aby přivolala další kovy. Nezapomněli jste na tuto tradici?
Kdepak. V sobotu jsme jednu lahev otevřeli, ale pak jsme šli spát.
Na stránkách Mezinárodní federace juda vás představují jako hvězdu a velký talent, který se už několik let prosazuje medailově. Jak se k vám chovají soupeři?
Na žíněnce do toho jdeme naplno, ale jinak jsme kamarádi. Výjimkou je Nizozemec Grol, který v Montpellieru kvůli zranění chyběl, ale jinak ani neodpoví na pozdrav. A teď se od něj "nakazil" Francouz Maret, kterého jsem porazil v semifinále. Jinak se všichni respektujeme, bez toho to nejde.
Je v tomto ohledu nějaký rozdíl mezi evropskými a třeba japonskými soupeři?
Určitě, Asiati jsou obecně přátelštější. A ještě slušnější.
Pro soupeře teď muselo být deprimující, když věděli, že jste kvůli zranění ramene šest týdnů netrénoval a pak jste získal zlato...
Možná něco věděli. Chyběl jsem na tréninkových kempech v Nymburce a v Maďarsku, asi se ptali trenérů. Ale neřešil jsem to.
Využívají judisté soupeřova handicapu?
Jako že by mi šli po rameni? Pereme se naplno, ale ještě jsem nezažil, že by to někdo udělal.
Za loňský titul mistra Evropy jste dostal v souhrnu kolem 300 tisíc. Víte, jaké budou odměny letos?
Doufám, že podobné. Něco od svazu, něco třeba od USK Praha.
Jako sběratel evropských a světových medailí nemáte sponzora. To vás netrápí?
Občas se nějaký najde, byť jednorázově, za loňský titul jsem třeba dostal i kolo. A v marketingové agentuře Česká sportovní mě po téhle medaili přijali do svého Starteamu, ve kterém už jsou Petra Kvitová, Jaromír Jágr nebo Vítězslav Veselý. Ve smlouvě mám i poměrně vysoký bonus za zlatou medaili. Budu se snažit mít výsledky dál, aby spokojenost byla oboustranná. Taky se peru v rakouské a německé lize; pár set eur za zápas, to není k zahození.
O platu v USK Praha nemluvíte...
Není špatný, ale mohl by být lepší.
Judisté byli vždy skromní, odměny na turnajích zavedla mezinárodní federace až před pár lety. Prozradíte, kolik jste získal nejvíc?
Za loňské vítězství v turnaji Grand Slamu v Paříži to byly čtyři tisíce dolarů. Taky jsou odměny na turnajích Grand Prix, za vítězství jsou tuším tři tisíce. Jenže já ho ještě nevyhrál, jen jednou jsem byl druhý. Za dva tisíce dolarů.
Předseda svazu Jiří Dolejš vás po úspěšné obhajobě nazval Jágrem v kimonu. Cítíte se tak?
To je od něho hezké, ale Jágr je větší borec. Myslím, že v jeho věku takové výkony podávat nebudu.
Několik let bydlíte v garsonce v hale USK na Folimance, na trénink to máte skok. To je předpokládám výhoda, že?
Platilo to ještě loni, ale pak jsme si s přítelkyní pronajali byt ve Vysočanech. Na tréninky teď jezdím na kole, na Folimanku to mám dvanáct kilometrů.