Jste světovou trojkou, na žebříčku kategorie do 100 kilogramů se před vás dostali Nizozemec Grol, kterého jste v dubnu porazil ve finále mistrovství Evropy, a Mammadov z Ázerbájdžánu. Jak k tomu došlo?
Oba uspěli na turnaji Masters, kterého se zúčastní šestnáctka nejlepších v každé kategorii, ale já tam nebyl. Asi bych měl být rád, protože světová jednička je pořád v centru pozornosti, jenže je to těžké - soupeři se na mě budou chtít vytáhnout pořád.
Čeští judisté pro univerziáduDo 66 kg: Pavel Petřikov Do 73 kg: Václav Sedmidubský Do 81 kg: Jaromír Ježek Do 90 kg: Alexandr Jurečka Do 100 kg: Lukáš Krpálek |
No právě, a před univerziádou jste opět jedním z favoritů, v české výpravě jste zřejmě nejúspěšnějším sportovcem. Cítíte, že od vás každý očekává medaili?
Bohužel to slyším pořád. Můžu říct jediné - zase se budu snažit předvést co nejlepší výkon, prostě se budu prát jako vždycky. Teď jsem docela utahaný, máme za sebou tréninkové kempy v Rakousku, Koreji a na Ukrajině. Trenér Petr Lacina ale vždycky říká, že když si takhle postěžuju, tak je to dobré znamení. Jsem v plném zápřahu, ale snad se dám do kupy, abych byl na univerziádě aspoň trochu použitelný.
Myslíte na medaili?
Přece neřeknu, že myslím na páté místo...! Samozřejmě ji chci, medaili z univerziády ještě nemám, navíc budu mít víc šancí. Kromě mojí kategorie do 100 kilogramů půjdu poprvé i v kategorii open čili bez rozdílu vah, můžu se tedy prát i s těžšími borci. A kromě toho nás čeká soutěž družstev, ve které se název mojí kategorie mění na nad 90 kilo. Myslím, že v družstvech máme dobrou šanci.
Trápil vás pohmožděný prostředníček na levé ruce. Pořád hu musíte tejpovat?
Pořád, ten už asi nikdy dobrý nebude. Bolí, takže ho tejpuji i v posilovně, ale nějak zásadně mě to neomezuje.
Největší úspěchy Lukáše Krpálka2008 MS jun. zlato |
Jak vůbec došlo k tomu, že pojedete na univerziádu?
Na jaře jsem odmaturoval na podnikatelské škole v Karlíně a přijali mě na pražskou vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra, obdobu FTVS. Jednou bych se totiž chtěl stát trenérem. Potom trenér Lacina přišel s tím, jestli nechci jet na univerziádu, abych pomohl družstvu. Navíc bereme univerziádu jako jakýsi výkonnostní test, protože do srpnového mistrovství světa v Riu už žádné turnaje nebudou.
V podobné situaci jako vy se v roce 1997 ocitl Roman Šebrle. Přijali ho na FTVS, univerziádu pak vyhrál, ale fakultu zanedlouho opustil - poznal totiž, že studovat a věnovat se atletické přípravě naplno nejde. Nemáte obavy, že jej v tomto směru budete následovat?
Taky si myslím, že to úplně dobře nejde, proto jsem si před olympiádou v Londýně poslední ročník střední školy odložil o rok a maturoval až letos. Ale doufám, že to zvládnu, před olympiádou v Riu třeba studium zase přeruším. Roman je legenda, ale v tomhle ho napodobit nechci - mnohem radši bych ho napodobil ve sportovních úspěších, kterých potom dosáhl.
Říkal jste, že jste unavený - to necítíte ani náznak formy?
Teď moc ne, z dvoutýdenního tréninkového kempu na Ukrajině jsme se vrátili v pátek, ale už tam mi to moc nešlo. Nicméně víkend jsem strávil s rodiči u dědy v Jezdovicích u Jihlavy, aspoň trochu jsem si odpočinul a snad i dobil baterky.
Máte představu, jaká se na univerziádě sejde judistická konkurence?
Nemám, ale podle trenéra nebo Jaromíra Lauera z USK Praha byla univerziáda vždycky hodně kvalitní soutěž, kde se objevuje řada evropských či světových medailistů. Navíc domácí Rusové prý berou tenhle podnik velmi prestižně a určitě budou hodně kousat, ale nějak se s tím poperu. I když jsme vlastně uprostřed přípravy na mistrovství světa.
