Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Hutla stavěl na Zélandu ohrady pro ovce. Po návratu řádil na ledě

Vítězný Lukáš Hutla se sundanou přilbou po domácím závodě v Mělicích. | foto: Petr Makušev

16 2017
V Česku vybojoval na ledové ploché dráze stříbro v šampionátu jednotlivců a teď v neděli s otcem Radkem také zlato ve družstvech. Nyní má přeloučský Lukáš Hutla před sebou vrcholy sezony: mistrovství Evropy v ruské Ufě a světa v německém Inzellu.

Na motorku, která jej v úvodu letošní sezony často zrazovala, už je zase spoleh. Proto Lukáš Hutla plánuje před závody v Ufě vyměnit pouze kola, do nichž bude nutné nabouchat hřebíky.

„Tlumiče i motory drží, z rezervního stroje použiju jenom přední vidlici, kterou ještě zkontrolujeme. Do Ruska pojedu s pozitivní náladou,“ řekl Hutla po víkendových domácích závodech na mělickém písníku. Aby také ne. V šampionátu jednotlivců jej předstihl pouze v Čechách bezkonkurenční kolega z reprezentace Jan Klatovský, ve družstvech, kde soutěžil s otcem Radkem, konkurenci neměli.

Fotogalerie

Před Ufou Hutla sní o pátém místě. „Budou tam asi tři Rusové (rozuměj elitní ledaři), pak ještě někdo z Grand Prix. Chci konečně zajet nějaký výsledek, protože jedna kvalifikace ve Švédsku se absolutně nepovedla,“ svěřil se 28letý borec.

Se družstvem ČR si dokonce v Inzellu věří na medaili.

„Chceme být s Honzou Klatovským a s Andrejem Divišem na bedně, ale bude to těžké. Rusové jsou, nechci říkat, že jasní. Pak budou silní Rakušané a hodně vyježdění mladí Švédové. Led tam mají celou sezonu,“ uvažoval Hutla.

Ve Skandinávii proto často trénuje - a peněženka úpí. „Jedete dva tisíce kilometrů a stojí to spoustu peněz,“ konstatoval Hutla.

Sponzoři se do trochu exotického sportu nehrnou, ledařský speciál při tom stojí i 400 tisíc. „Zaplaťpánbůh za ty, které máme, že něco přispějí,“ prohlásil Hutla. „Když tu jste mistr nebo vicemistr, nikdo vám za to nic nedá. Pak při závodě nejede motor, zlobí vidlice, zuje se kolo, praskají dráty... To má člověk myšlenky, že by roztrhal registračku a odletěl zpátky na Zéland, aby si vyčistil hlavu,“ přiznal.

Na Novém Zélandu strávil Hutla celý rok a způsob, jakým se tam realizoval, je opravdu zajímavý.

„Pořád jsem byl v horách, stavěl jsem ploty pro ovce a pro krávy. Celý rok jsem bušil palicí, nebo jsem dělal dřevo s motorovou pilou. V pátek večer jsem vzal auto a zdrhnul do hor chytat ryby, krásné velké pstruhy. A pak zas od pondělka do pátku makal. Pohodový život, žádný stres. Zélanďané jsou klidnější,“ srovnával.

Kde se vůbec vzal nápad na cestu přes půl zeměkoule?

„Chtěli jsme s přítelkyní pryč,“ vysvětlil Hutla. „Měl jsem tu dobrou práci i plat, ale řekl jsem si, že na montáže se můžu vrátit vždycky. Rozhodl jsem se a jel. Problém je dostat pracovní víza, Česko jich má jen tisíc. Nakonec to vyšlo. Byla to parádní zkušenost,“ pochvaloval si.

Po roce už se znovu těšil domů, ale... „Už za týden mě to tu štvalo, že bych zase někam vyrazil. Teď v plánu nic nemám, ale časem bych se chtěl znovu někam podívat,“ předeslal úspěšný ledař.

Nákladná zábava. Závod ledařů vyjde na 70 tisíc

Při nedělní derniéře mistrovství republiky družstev na ledové ploché dráze v jihočeské Soběslavi už se mohl soustředit jenom na samotné závodění. Možná i tohle pomohlo Radku Hutlovi k tomu, aby se synem Lukášem získali pro pardubickou Zlatou přilbu zlatou medaili v soutěži. Jako pořadatel měl hotovo - po kláních v Opatovicích nad Labem a v Holicích proběhl v sobotu bez zádrhele i jeho třetí ledařský podnik v Mělicích u Přelouče.

„Ráno jsem byl vynervovaný, aby všechno bylo tak, jak má být. A pak při závodech, protože mi to úplně nejelo. Začal jsem propadat panice, že asi nevyhrajeme. Nakonec jsme to se štěstím dokázali,“ oddechl si Hutla starší.

Pořadatelský tým přes noc preventivně hlídal nachystanou dráhu, aby nedopadla stejně jako okruh v Nepomuku. Ten kdosi rozřezal motorovou pilou a závody se proto musely zrušit.

„Samozřejmě se může najít nějaký aktivista, který by mohl něco provést, ale jinak jsem byl klidný. S rybáři z Přelouče i z Pardubic jsem se dohodl. Dráha byla víceméně na mělčině, kde ryby přes zimu nejsou,“ podotkl Radek Hutla.

Že by díry v ledu, které během tři hodiny trvajících závodů chtě nechtě vzniknou, znamenaly pro němé obyvatele písníku zkázu, prý nehrozilo.

„Spíš to jsou pověry, že by to ryby mohlo zvednout ode dna a přimrzly by k ledu a tak. Nevím o tom, že by se to někde stalo. Rybáři třeba mají obavy, ale myslím, že úplně zbytečné. Ale chceme jim vyjít vstříc, i ekologickým podmínkám,“ řekl Hutla.

Pro nedalekou Přelouč, kde bydlí, jsou podle něho souboje ledařů parádní příležitostí pro zviditelnění. O tuctovou záležitost rozhodně nejde - vinou mírných zim se letos v Mělicích mohly uskutečnit poprvé od roku 2012.

„S Přeloučí, které písník patří, jsem hodně zadobře. Tam jsou tomu všichni naklonění,“ pochvaloval si Hutla.

Jen návštěva jej malinko zklamala. „Lidí přišlo něco přes tisíc. Respektive víc, ale nedá se to uhlídat -ke dráze chodí odevšud. Čekal jsem jich ovšem minimálně jednou tolik.“ poznamenal Hutla. „Trošku nás poškodilo asi to, že už jsme před třemi nedělemi dělali závody na Opaťáku a před čtrnácti dny v Holicích. Je to přece jen jeden region. Ale pořád si myslím, že to vyšlo, že se to aspoň zaplatilo. To je hlavní. Pro peníze to nejezdíme,“ komentoval prodej vstupenek.

Pořádat „ledovou“ není úplně laciná záležitost; každý ze tří výše zmíněných závodů přišel Hutlovy na zhruba 70 tisíc. „Nejvíc stojí asi reklama, aby dorazili diváci. Další náklady představuje pořadatelská služba, sanitka a podobně,“ vypočetl Hutla starší.

Autor:




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze