Tak jaká byla letošní premiéra?
Hodně jsem se trápil, šlapal si v té bolesti. Ale ty hloučky diváků kolem trati mi strašně pomohly, že jsem dojel do cíle. I přesto, že jsem nebojoval o žádné skvělé umístění, po všech těch problémech jsem spokojený.
Zmínil jste diváky na trati, jaká byla atmosféra?
Upřímně řečeno, doufal jsem, že přijde víc diváků, ale musím poděkovat těm, kteří dorazili, protože i přesto, že jich bylo míň, byla atmosféra skvělá.
Co vaše žebra, cítil jste je během závodu?
Aktuálně mám spíš problémy s nohama, abych vůbec dokázal stát. Na žebra se v tuhle chvíli nezaměřuju a ani během závodu jsem je necítil. Měl jsem celou dobu problémy s rukama, nohama, se vším možným, ale žebra jsem neregistroval.
Zítra vás s největší pravděpodobností čeká štafeta, jak bude probíhat regenerace?
V mém případě se o nějaké regeneraci nedá moc uvažovat. Pokud mě postaví trenér do štafety, tak ji samozřejmě rád pojedu, ale od začátku netajím, že má forma je v tuhle chvíli nulová a jakýkoliv slušný výsledek z mé strany by byl jenom těžkých zázrakem. Ale někdy se holt začít musí a já jsem rád, že jsem cestu zpátky odstartoval zrovna v Novém Městě na Moravě, byť do hodně bolelo. Ale člověk někdy musí začít úplně na začátku.
Byla na trati chvíle, kdy jste si říkal: Že já do toho šel?
Jestli jo, tak někde hodně letmo. Pro mě byla výzva tady startovat, samozřejmě není nic příjemného říct si po mistrovství světa ve Falunu: Jo, pojedu do Nového Města a budu tam bojovat o vítězství a pak tady v reálu jet s číslem 23 a na trati vám hlásí, že jedete sedmnáctý, dvacátý. Hned si spočítáte, že budete někde úplně vzadu. S výsledkem určitě spokojenost není, rád bych bojoval o desítku, na tu jsem celé léto trénoval. Na druhou stranu můžu být vůbec rád, že jsem tady startoval. Je to takový mix spokojenosti a těžké nespokojenosti.
