První týden především odpočíval, vždyť bez přestávky závodil od 21. prosince a kvůli nabitému závodnímu programu nestíhal ani pořádně potrénovat a tak v hlavě zaplašil myšlenky na start na Marcialonze a raději si dopřál volnější týden.
"Na běžky jsem chodil jen když byla chuť a letos poprvé jsem vyrazil s rodinou na sjezdovky," píše na svém webu. Na mistrovství světa juniorů a třiadvacítek v Liberci při fandění Karlovarákovi Jakubu Rádlovi s rodinou vyzkoušel i boby.
Za vysokohorskou přípravou do výšky 1800 metrů nad mořem vyrážel později než zbytek české reprezentace, na Passo Lavazé chtěl strávit dvanáct dnů a ne déle. "Tenhle model jsem si vyzkoušel už v loňském roce a vyhovoval mi," vysvětluje.
Raději si ještě pár dní zatrénoval v domácích podmínkách na Božím Daru a zejména na tratích na Fichtelbergu, kde se díky sněžení ke konci vytvořili velmi slušné podmínky. Jediné, co mu přípravu kazilo, byla bolavá pata z loňské sezony, která se znovu začala ozývat.
"Už jsem si s ní užil dost," připoměl si a pro jistotu posunul začátek plného tréninku směrem k mistrovství světa o tři dny. Raději se místo dalšího trápení vrhl na úpravu lyžařských bot v problémové partii. "Jsou to nepříjemnosti, které se čas od času ozvou, ale jde o to, aby se zabránilo dalšímu dráždění a většinou to brzy přejde. Je to dané tím kolik času a let v lyžařských botech trávíme," ví Bauer.
Teď už se pata neozývá a lyžař z Božího Daru se tak může naplno věnovat přípravě na Passo Lavazé, kam se mezitím za českou reprezentací přesunul kvůli další části přípravy na Val di Fiemme. "Kromě víkendu v Davosu budeme celou dobu tady," připomíná Bauer svůj poslední start ve Světovém poháru ve Švýcarsku před mistrovstvím světa.
"Na Passo Lavazé jsou naprosto skvělé podmínky, první tři dny jsem trénoval jen tady," líčí Bauer. O pár dní později už stihl otestovat také níž položené tratě ve Val di Fiemme. Vždyť mistrovství světa je už za dveřmi.
