Přesto se Lukáš Bauer rve, co mu síly stačí. Podobně jako v prvním handicapovém závodě i v úterý dokázal odjet volnou patnáctku prakticky sám a zvítězit.
"Chtěl jsem co nejrychleji dojet Oestensena a hlavně nedopustit, aby mě dojela ta skupina za mnou, kterou očekával," prozradil Bauer taktiku pro závod. "Nečekal jsem ale, že bude tak velká a rychlá," uznal.
Na prvním mezičase na 2,6 km už byl první, dvanáctivteřinový náskok Nora se rozplynul. Vyhráno ale nebylo, norský lyžař zlomil Bauerovi hůlku.
"Bylo to hodně špatné místo, protože i když tam stál náš servisák, nepodařilo se nám včas tu hůlku předat. Nemohl jsem si dovolit čekat, musel jsem jet bez ní," popisoval krizový moment Lukáš.
"Naštěstí tam o kousek dál stáli další servismani a paradoxně Nor mi novou hůlku podal. Po dalších metrech navíc přiběhl Vít Fousek a dal mi správnou. Oestensen mi tak ujel jen o kousek, měl jsem tak čas se za ním trošku srovnat a pak se snažit co nejvíce mu ujet."
Kolize s norským běžcem... V sobotu Gjerdalen srazil Koukala, nyní Oestensen zlomil Bauerovi hůlku. "Já si myslím, že to byla náhoda," říká Bauer. "Je ale pravda, že od té doby, co jsem se dostal před něj, se mi téměř každý druhý krok dotknul hole. Ale to může být také tím, že se snažil být co nejblíže za mnou, to se někdy stane."
Bauer zatím v Tour neví, co je to jet v balíku lyžařů. Všechna vítězství vybojoval po sólo jízdách. "Dneska to ale hodně hrozilo a hodně jsem se toho bál," připustil. "Raději bych vždycky jezdil sám než ve skupině."
O dění na trati měl v čele závodu perfektní informace. Věděl proto, že si nemůže ani na okamžik oddechnout. "Od druhé kola jsem věděl, že se zformovala velká skupina, kde figuruje aktivně Pietro Piller Cottrer. To znamenalo, že musel dojet velkou ztrátu."
Závod však už měl dobře rozjetý a nikoho před sebe nepustil. "Věřit jsem začat až před vjezdem na stadion." Že na druhém místě za ním skončil Martin Koukal, v prvním momentu ani nevěděl.
"Martina jsem zaregistroval ve skupině za mnou, ale v cílové rovince jsem se jenom ohlédl, jak jsou daleko. Pozici Kukína jsem zaregistroval až v cíli, když to hlásil moderátor na stadionu. Radost mám i z Martina Jakše a jeho jednáctého místa, i když se mi nepříjemně přiblížil," naoko se na kamaráda z týmu zlobil.
Z tváře Bauera nebylo na tiskové konferenci možno vyčíst žádné emoce. Že by se už projevovala únava? "Jsem samozřejmě šťastný," říká přesvědčivě.
"Ale na druhou stranu jsem také hodně naštvaný, protože po čtyřech závodech mám náskok pouze tři celé dvě vteřiny a vlastně každý závod musím jet na krev bez možnosti jakékoliv spolupráce s někým."
Systém Tour je podle něj hodně zvláštní. "Vteřiny za sprint jsou nevyvážené, ještě jeden sprint nás čeká, takže je výborné, že jsem získal zpět žluté číslo."
Pro poslední závod Tour v Česku má Bauer jediný cíl. "Musím najet co nejvíce, protože složení závodů mi opravdu nenahrává. Prostě musím být takový ten dělník pelotonu, co jede furt naplno, aby urval nějakou tu vteřinku, aby případná ztráta jindy byla minimální."
