Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šílené horečky, nemohla jsem jíst, pít, ohlíží se Šafářová za nemocí

ZASE NA KURTU. Lucie Šafářová už znovu trénuje a chystá se vrátit k zápasům. | foto: AP

6 2015
Poprvé v životě ležela v nemocnici. Trápily ji vysoké horečky. Nemohla jíst ani pít. Odhlásila tři turnaje. Teď už má ale tenistka Lucie Šafářová krušné období za sebou. Uzdravila se po bakteriální infekci a chystá návrat na turnaje. „Mám za sebou třetí trénink a zatím to jde dobře. Jsem moc ráda, že je nemoc za mnou,“ hlásí šestá hráčka světa.

Doufala, že touto dobou bude sbírat body do žebříčku a pojistí si účast na Turnaji mistryň. Jenže místo toho ji po návratu z dovolené z Řecka skolila nemoc, kvůli níž musela do nemocnice.

Strávila v ní pět dnů, nyní se postupně dostává zpět do kondice. V sobotu by měla odjet do rakouského Lince, kde chce nastoupit poprvé od US Open. A zase začít sbírat body v těsném souboji o „Masters“. „Hlavně jsem ráda, že už je nemoc za mnou,“ řekla 28letá tenistka.

Cítíte se už po těle lépe?
Už jsem začala trénovat, jsem strašně ráda, že už jsem od doktorů dostala zelenou. Zatím to jde dobře. Po takové pauze se musím hlavně vrátit do kondice, takže na tom postupně pracuji. Ono to pár dní ještě potrvá, než se člověk začne zase cítit normálně. Jsem hlavně moc ráda, že už je nemoc za mnou.

Mohla byste popsat, jak se věci od US Open seběhly?
Odletěla jsem z New Yorku s natrženým břišním svalem. Pak jsem věděla, že budu mít pauzu asi jeden nebo dva týdny, tak jsem odletěla na čtyři dny do Řecka, odpočinout si od všeho shonu. V pátek po návratu jsem se probudila a najednou na mě sedla tahle šílená nemoc.

Lucie Šafářová na nemocničním lůžku.

Lucie Šafářová na nemocničním lůžku.

Jak se projevila?
Byl to víkend, přes který jsem měla šílené horečky, nemohla jsem jíst ani pít. V pondělí mě hospitalizovali a až v nemocnici mi zabral penicilin do žíly v kombinaci s ještě jedním antibiotikem. Tam jsem týden ležela a pak ještě dobírala antibiotika. Doufala jsem, že to půjde rychle a ještě to odletím zkusit třeba do Wu-chanu. Ale vůbec to nešlo. Stejné to bylo před Pekingem. Už jsem měla koupené letenky do Číny, ale když jsem si šla poprvé zkusit zahrát, zjistila jsem, že to vůbec nejde. Ještě k tomu jsem měla špatné krevní testy, podstupovala bych hrozné riziko, že se mi nemoc vrátí. Bylo mi doporučeno Peking vypustit a tenhle týden začínám nanovo. Pomalu se vracím do procesu a doufám, že Linec bych už mohla absolvovat. Pak mě čeká ještě Moskva, pokusím se zabojovat o Masters.

Jaký byl průběh nemoci? Vystrašil vás?
Musím říct, že docela jo. Začalo to tak nenápadně, říkala jsem si, že na mě jde nějaká viróza. I když jsem si vzala antibiotika, můj stav se pořád hrozně zhoršoval. Měla jsem strašně vysoké horečky, které nešly srazit. Měla jsem zvětšené krční uzliny, nemohla jsem polykat. Nejedla jsem, nepila. Až v nemocnici se můj stav začal zlepšovat.

Jak vám chutnala nemocniční strava?
Tím, že jsem nemohla první dny pořádně vůbec jíst, jsem dostávala spíš tekutou stravu. Úplně nejlepší vzpomínka z celého pobytu byla, když už jsem konečně mohla polykat, tak mi ségra objednala pizzu. Tu jsem si úplně užívala.

Fotogalerie

Jaká to byla muka pro vás jakožto aktivního člověka?
Většinu času jsem prospala, moc jsem nevnímala, co se děje okolo. Těžší pro mě bylo hlavně období, když mě pustili z nemocnice. Už mi bylo lépe, ale nemohla jsem ani vyjít schody, byla jsem hrozně vyčerpaná. Spíš toto období, kdy člověk vnímá, může se dívat na televizi, ale nesmí žádnou fyzickou aktivitu, bylo nejhorší. Nebyl to příjemný zážitek, ale třeba mi Masters ještě vyjde.

Ozývaly se vám kolegyně z okruhu WTA?
Ano. Musím říct, že jsem dostala strašně moc krásných zpráv a podpory. Jak od holek, tak od dalších lidí. Bylo to až dojemné, jakou o mě všichni měli starost. Na jednu stranu to bylo smutné, na druhou jsem hrozně ráda, že mám kolem sebe tolik super lidí, kteří mě podporují.

Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Uvědomila jste si, že zdraví je nejdůležitější?
Ano, to je pro mě největší ponaučení. My sportovci kolikrát své tělo huntujeme a nemyslíme na zdraví. Teprve když proděláte takovou nemoc, uvědomíte si, že není jen klišé, když se řekne „hlavně zdraví“.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze