Po vítězství nad kamarádkou Pavljučenkovou se tvářila, jako by poražené vyjadřovala soustrast. Jasný triumf nad Japonkou Naraovou ji nějak zvlášť nerozdováděl. Zato po pátečním vyřazení Němky Lisické z ní radost vytryskla naplno. Zvedla ruce k nebi, zakřičela si po vítězství 6:3, 7:6.
„Dvakrát za sebou jsem s ní prohrála, jsem ráda, že jsem jí to oplatila,“ řekla.
Pak přiběhla ke svému kanadskému trenérovi Steckleymu. Ten oba zachytil v euforické chvíli na snímku, který pak tenistka vystavila na twitteru.
Co rozhodlo o vašem vítězství?
Taková trpělivá agresivní hra. Věděla jsem, že ji musím tlačit jako první, a zároveň si počkat na nejpříhodnější momenty.
Ve druhé sadě jste odvracela setboly, oba vítězným forhendem. V tie-breaku jste otočila z 1:2 na 7:2. Jste pyšná, že jste zvládla klíčové okamžiky?
Určitě. Věděla jsem, že zas tak moc šancí nedostanu. Při jejím servisu jsem potřebovala každé druhé podání využít. Byla jsem v rozhodujících chvílích ta silnější.
V prvním kole jste přetlačila Pavljučenkovou. Prospěla vám těžká zkušenost z úvodu?
Možná jo. Člověka to nakopne, když přebojuje vyrovnaný zápas. A pak je na koni.
Pomohlo vám loňské wimbledonské semifinále, abyste si víc věřila na grandslamech?
Pro mě byl zlomový postup do 4. kola tady v Paříži. Od té doby jsem byla v laufu. Wimbledon mě posunul dál. Ale od loňského Roland Garros se cítím na grandslamech jinak.
Jak?
Jsem míň nervozní. Spíš uvažuju takhle: „Je tu grandslam, nechám tam všechno.“ I dřív jsem se snažila. Ale teď jsem víc vnitřně odhodlaná.
V dalším kole můžete potkat Australanku Stosurovou…
Se Sam si děláme srandu, že na sebe narážíme strašně často. Známe se, mám s ní hodně pozitivní bilanci. Má výborný forhend, daleko horší bekhend, výborně servíruje.
Nebo s Ruskou Šarapovovou…
Vedly jsme spolu řadu šíleně dlouhých bitev. Nahoru – dolů. Tříhodinový maraton. Vždycky jsem měla nějaké šance. Na čtvrté kolo se těším, s Marií by nás dali na nějaký velký kurt. Budu se snažit vyhrát.
Čtyřikrát za sebou jste jí podlehla. Máte na ni pifku?
Na Marušku? No, trošku jo. Chtělo by to prolomit.
Jak velkou roli hraje ve vašem tažení kouč Steckley?
Zná mě tak dobře, že dobře ví, kdy má vtipkovat a kdy na mě něco zařvat. Funguje nám to.
Jste ráda, že jste ho předloni angažovala?
Nelituju. Vždycky, když jsem dostala pocit, že mi trenér nemá co dát, dokázala jsem si vybrat někoho nového. Zvolila jsem dobře. Zatím se pořád posouvám dopředu.
Takže se Rob nemusí bát o práci?
Zatím ne.
Má pro vás zvláštní oslovení, že?
No, volá na mě Buddy nebo Lu.
Ještě povězte, jak zápolíte s míči, na něž si tu agresivní hráči stěžují, prosím.
Jsou těžké, no. Moc neletí. Mám měkčí výplet, pletu o tři kila méně než normálně. A pomalu si zvykám. Když jsem přijela, byla jsem hodně překvapená a vydeptaná. Jenže musíme se podmínkám přizpůsobit. Kdo to dokáže nejlíp, vyhraje. Musíme hledat cestu.
