Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

A zase porážka... Každý někdy potřebuje utěšit, říká Šafářová

NEVESELO. Lucie Šafářová na Turnaji mistryň v Singapuru. | foto: AP

28 2015
Singapur (Od našeho zpravodaje) - Vysněná účast na Turnaji mistryň přináší tenistce Lucii Šafářové notnou dávku žalu. Ve středu v Singapuru znovu vyrovnaně bojovala s protivnicí z Top 10. Přesto poosmé za sebou podlehla Petře Kvitové. Na WTA Tour si od srpna připsala šestou porážku v řadě. „Není to veselé, ale ono se to zlomí,“ řekla v rozhovoru, při němž chvílemi vypadala jako hromádka neštěstí.

Životní sezona. První Masters. Šafářová v sedmém nebi? Bohužel ne. Na sraz hvězd přiletěla po nemoci v nedokonalé formě a už dvakrát prohrála.

Přesto její naděje na postup z Bílé skupiny stále úplně neskonala. Může se k němu přiblížit jasným triumfem nad Kerberovou. A když Kvitová v pátek výrazně podlehne Muguruzaové, Šafářová ještě může svou singapurskou misi zachránit. Na to ovšem při tiskovkách po středečním utkání nemyslela.

Znovu jste se s Petrou tahaly o výsledek. Hodně vás mrzí ztracené závěry setů?
Ty koncovky... Měla jsem šance. Hlavně na začátku druhé sady jsem byla o dva brejky nahoře a hodně se to otevíralo. Jenže Peťa se pak zvedla a začala hrát o hodně líp.

Fotogalerie

Může vás aspoň trochu povzbudit, že jste proti špičkové protivnici ani tentokrát nepropadla?
Je těžké naskočit po pauze do rozjetého vlaku, čelit holkám z Top 10. Je trošku depresivní prohrát další zápas. Ale musím bojovat, někdy se to zlomí.

Postrádáte sebevědomí?
Jde to ruku v ruce. Jak člověk nemá nahráno, tak si není tak jistý. Především v koncovkách. A ty nejlepší soupeřky toho hned využijí. V tom je rozdíl.

Na telefonu máte slůvko „smile“. Musíte si hodně připomínat, abyste se nepřestala smát?
Dneska si tenhle nápis asi dám nad postel. Teď to není nejlehčí období, ale hlavně že jsem zdravá. Fyzicky na tom úplně nejsem nejlíp. Stíhat singla i debla je dost náročné. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem tady. Nemůžu si stěžovat, i když výkony nejsou stoprocentní. Snažím se, bojuju, ale něco tomu chybí.

Kde v krizi nacházíte největší oporu?
V rodině. Sestra mi je hodně blízko. Pošle zprávu nebo zavolá. V životě se to střídá: nahoru - dolů. A ve sportu to jde ještě rychleji. Postoupila jsem do finále Roland Garros, vyhrála jsem turnaj v Dauhá, dvakrát debla na grandslamu. Asi je správně, že jsem teď smutná. Kdybych nebyla, tak by mi to bylo jedno a chyběla by mi jiskra. Musím umět přijmout negativní i pozitivní pocity.

Jste člověk, který po porážkách hledá útěchu?
Tu asi potřebuje každý. Nejdřív se s tím chci srovnat sama a pak je fajn být v přítomnosti nejbližších, kteří mě mají rádi ne jako tenistku ale jako Lucku.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze