Jaká to pro vás byla stíhačka?
Těžká. Na to, jaká bída mě celou sezonu potkávala, tak ta střelba byla taková průměrná, myslím, že za ni můžu být i ráda. Horší je to v tom běhu, kdy první kolo bylo ještě dobrý, možná i ty tři bych zvládla, ale to čtvrté a páté už jsem se strašně trápila. Ve čtvrtém jsem jela úplně sama a v pátém mě snad pět holek předjelo, což mě mrzí úplně nejvíc, že jsem nedokázala se silami vydržet až do cíle.
Čím to je, že vám síly v závěru scházely?
Časy se mění, už určitě neběhám tak rychle jako loni. Spíš bych se teď potřebovala opřít o střelbu, ale bohužel, ani jedno zatím není úplně dokonalé. Musím to nějak zkousnout a hledět víc dopředu.
Pomalejší běh je nejspíš způsobený i ne zrovna ideální přípravou na světový šampionát, ne?
No ta finální příprava v mém případě vlastně vůbec nebyla. Týden jsem jen ležela v posteli, což se na té formě určitě trochu podepsalo. K tomu tam byly nějaké přesuny do Polska a já se vlastně celou sezonu necítím se silami tak, že bych je mohla rozdávat. Jsem ráda, že občas ten závod dojedu do cíle, nechci moc přemýšlet, kde jsem měla zabrat víc. Jsem často ráda, že to přežiju.
Myslíte, že chyba byla už v předsezonní přípravě?
Asi je to všechno se dohromady. Loni asi nikdo nečekal, že to bude takový výsledkový boom. Sama jsem nevěděla, jak jsem do toho skočila. Teď už trochu vím, co očekávat, že je v biatlonu možné úplně všechno. Ale asi je spojením letní přípravy, nějakých fyzických a psychických sil. Za rok musím tu přípravu uchopit trochu jinak.
Zvedá vám náladu alespoň ta střelba? Přece jen, na dvacetipoložkový závod nejsou čtyři chyby zas až takový průšvih.
Právě. Do sezony jsem vletěla výborně v Östersundu, kdy jsem si říkala, že jsme na tu střelbu výborně připravené. Udělali jsme hodně změn, zrychlili ji. V tu chvíli to vypadalo velmi dobře i podle nějakých tréninkových střeleckých průměrů. Jenže pak přišly další závod, jedna pokažená štafeta a už se to se mnou vezlo, závod co závod to bylo horší.
Co se vám tehdy honilo hlavou?
Biatlon se mi začínal... nebo ta flinta, jenom mít ji v ruce mi přišlo na obtíž. Jsem ráda, že teď k tomu zase spíš nacházím lásku, střílení je krásná věc. Když vám spadne terč, je to jako kdybyste při orientačním běhu našel nějakou kontrolu, kterou tam vůbec nečekáte. Musím se spíš radovat z toho, že občas terč spadne a nevidět tu flintu jako největšího nepřítele.
Dá se říct, že vás aktuálně biatlon víc baví?
Určitě. Celkově jsem tady v Hochfilzenu strašně ráda. Ráda vzpomínám na to, jak se mi tady loni dařilo (dojela pátá ve sprintu). Mám ráda alpské prostředí, krásné sluníčko, tvrdé tratě. Jsem tady opravdu šťastná a spokojená. Určitě tady předvádím maximum, na které aktuálně mám.
Když se ještě vrátíme k závodu, vzpomenete si, kde na střelnici jste chybovala?
První položka byla celá dolů. Občas mám se střelbou v závodním tempu problémy, že mi rány hodně chodí nahoru a proto nastřeluji lehce pod terč. Teď jsem ale při první položce bohužel nebyla tak zadýchaná jako obvykle, i proto byly všechny dole. Na druhou položku jsem si cvakla nahoru a už to byla nula, takže dobrý. U třetí položky jsem tu ránu uspěchala a u čtvrté mi spadl zásobník, blbě jsem přebila. Jsem ráda, že jsem to ustála jen s tou jednou ranou mimo.
Teď vás před vytrvalostním závodem čekají dva dny volna. Jak je strávíte?
Mám chuť si půjčit sáňky nebo nějaký pekáč, vylézt nahoru na ten Jakobskreuz a sjet to z něj dolů, protože ten sníh je letos úplně úžasný. Dlouho jsem takovou zimu nezažila, proto bych si ráda užila i tyhle zimní radovánky. Ale asi spíš celý zítřek proležím v posteli a v úterý už se zase budu připravovat na další závod. Uvidíme, kolik bude sil a času.
A třeba i to sáňkování vyjde.
To by bylo výborný.
