Ze slovenské Handlové, kterou doteď trénoval, nepřichází do Svitav sám. Kromě asistenta Lukáše Pivody si staronový kouč východočeského celku Lubomír Růžička přivedl také jejich staronového pivota Jiřího Jelínka.
„Jirka chtěl do Svitav už po angažmá v Děčíně, ale tehdy mu jednání nedopadla. Z Handlové chtěl odejít sám, byli jsme ve spojení. A vyvinulo se to tak, že jsme zase oba ve Svitavách,“ říká k tomu Růžička, jenž ve Svitavách podepsal na tři roky a ve středu tu už vedl první tréninky.
Jaký byl důvod vašeho odchodu z Handlové?
Problém byl v tom, že jak já, tak i moje přítelkyně (Monika Verlíková), která je basketbalová hráčka, jsme na Slovensku nebyli spokojeni s prostředím mimo basketbal. Basket jako takový tam funguje bezvadně, v Handlové jsou nadšenci. Už během přípravy se nám ale nelíbilo, jak se tam žije, jako rodina jsme tam nebyli šťastní. Zvažovali jsme i možnost odstěhovat se do Banské Bystrice, kde přítelkyně hraje, ale tu jsme zavrhli. Že odcházím z Handlové, bylo jasné dávno předtím, než přišla nabídka ze Svitav. Slíbil jsem tamějšímu klubu, že vydržím do konce listopadu, aby měli čas hledat nového trenéra. Našli ho už po nějakých dvanácti dnech. Sháněl jsem pak angažmá blízko Pardubic, kde žiju. Proto se vracím do Svitav.
Měl jste signály, že se ve Svitavách schyluje k výměně kouče?
Otevřeně - s klubem jsem byl v kontaktu, už když jsem působil v Nymburce. Standu Petra jsem tam ostatně doporučoval. Sledoval jsem to, Standovi jsem volal, jsme kamarádi. Spoustu věcí jsme si o týmu řekli. On sám cítil, že možnost, že ho odvolají, tady existuje. Proběhlo to velmi korektně ze všech stran.
Prý jste měl i jiné nabídky. Nad tou svitavskou jste s ohledem na bydliště neváhal?
Já zvažoval i to, že si dám od basketu pauzu, nebo že pojedu na dovolenou k moři. Že si najdu úplně jinou práci... Starostí bylo dost. Ale přišla nabídka ze Svitav a po poradě s lidmi z okolí jsem ji vzal.
Viděl jste letos nějaké zápasy Svitav i osobně, nebo pouze na videu?
Osobně jen jeden v přípravě, když Svitavy hrály právě s Handlovou. Přes video na tvcom.cz asi čtyři. Když jsme se s Lukášem Pivodou rozhodli tam jít, začali jsme si mapovat, co hrají za systém. I se Standou Petrem jsme se potkali a probírali to. Teď už je jen na nás, abychom pokračovali v započaté práci.
Byl jste v uplynulých sezonách v kontaktu i s někým z hráčů? Například s kapitánem Tomášem Teplým?
Vůbec, viděl jsem se s nimi až v úterý na tréninku, který ještě vedl Standa. Ale na dálku jsem je pozoroval.
Svitavy jsou dole prakticky ve všech týmových statistikách s výjimkou doskoku. Kde jsou podle vás největší rezervy?
V první řadě v přechodové fázi do útoku. Tým nevyužíval potenciál, který má, svůj atletismus. Další věc je psychika. Hráči teď mají hlavy dole a přešel do nich pocit strachu - pak děláte chyby. Je to o tom, aby si zase začali věřit, a ne aby se na palubovce trápili. Výsledky Svitav ovšem nebyly vyloženě špatné; v určitých momentech se třeba nepovedly některé herní situace a to je potom stálo zápas.
V sobotu od 18 hodin vyzvete v lize Prostějov. Těšíte se na zápasovou atmosféru Na Střelnici?
Těším se moc, soutěžní zápasy jsou pro všechny, hráče i trenéry, takový malý svátek. Čeká nás velmi dobrý tým, tím to bude zajímavější.
Změnily Jiřího Jelínka, čerstvou posilu Svitav, coby hráče výrazně dva roky strávené v Děčíně?
Je rozhodně zkušenější, „ošlehaný“ z bitev v play-off. Odolnější ve smyslu výkonnosti. Jeho problémem bývala koncentrace, teď budou jeho výkony konzistentnější. V Děčíně sice jeho minutáž nebyla taková jako předtím ve Svitavách, hrával kolem 17 minut, ale zase měl kolem sebe skvělé hráče, od kterých toho mohl spoustu vstřebat. Slibuju si od něj, že prodá zkušenosti, které v Děčíně nabral.
V posledních letech, kdy jste byl v Nymburce a jeho kouči Ronenu Ginzburgovi asistoval i u reprezentace, vaše trenérská kariéra nabrala vražedné tempo. Zvolníte ve Svitavách trochu?
Nezvolním, naopak! Jsem člověk, který by nikdy nebyl spokojený, kdyby nic nedělal. Přemýšlím obráceně. Když jsem unavený, pracuju.
O angažmá v Nymburce či u reprezentace byste jistě mohl vyprávět dlouho. Můžete říci v pár větách, co vám především dala?
Skvělá byla spolupráce s Kestutisem Kemzurou. Je to top odborník - od přípravy přes trénink až po předzápasové porady. Uvedl mě do totálního basketbalového profesionalismu. Zadruhé jsem mohl pracovat v nymburské mládežnické akademii, kde jsou vynikající talenty. Práce v Nymburce vás pohltí, je to výborně organizovaný klub. Po sezoně pak přišli Neno Ginzburg a Oren Amiel. S nimi ta spolupráce byla jiná, ale každá měla něco do sebe. Litevci (Kemzura) se zaměřují především na svůj tým, příprava tomu odpovídá. Izraelci (Ginzburg s Amielem) naproti tomu kladli velký důraz na skauting soupeře. Spousta věcí, se kterými jsem se tam setkal, mě utvrdila v mých názorech na basket. Jinde jsem si je zase třeba trochu poupravil.
