Poslední hráčské sbohem dal Luboš Bartoň v pondělí 3. října. To se psalo o jeho úspěších, titulech z Euroligy a Eurocupu, velkých zápasech v české reprezentaci. O jeho přání prosadit se jako trenér.
A s kým se Bartoň na své cestě z České Lípy do světového basketbalu setkal v jednom týmu?
Petr Janouch
Letos jedenapadesátiletý Janouch přešel úspěšně z palubovky mezi televizní novinář, na jeho basketbalové kvality už se málem zapomnělo. Neprávem. Bartoň na staršího spoluhráče z Děčína mezi lety 1996 a 1998 znovu upozorňuje.
„Aniž by to byla hvězda, Petr byl na začátku mé kariéry v Děčíně a ukázal mi správný směr. Na české poměry top profík, skromný a rodinný typ. Nadále jsme v kontaktu,“ shrnuje mladší z obou českolipských parťáků.
Gianluca Basile
S italským hráčem, stříbrným z olympiády v Aténách 2004, se Bartoň sešel hned dvakrát. V sezoně 2002/03 spolu hráli za Fortitudo Boloňa, dva roky (2008-10) společně působili v Barceloně.
„Neuvěřitelně pracovitý člověk, jeden z mála, který vždy pracoval pro ostatní a nikdy po nikom nic nechtěl,“ chválí Bartoň evropského šampiona z roku 1999, který ještě letos, ve svých 41 letech, hrál nejvyšší italskou soutěž za Capo d’Orlando.
Hugo Sconochini
Také argentinské křídlo s italským pasem hrálo basketbal do 41 let, Sconochini končil teprve před čtyřmi lety. I on má medaili z olympiády v Aténách - dokonce zlatou.
„Hrál jsem s ním v Římě v ročníku 2004/05. Pozitivní vliv na svoje okolí, bojovník tělem i duší, správný přístup ke všemu,“ cení si český matador na starším kolegovi.
Tyus Edney
Americký rozehrávač Edney je souputníkem Jiřího Zídka z UCLA a z litevského Žalgirisu Kaunas, společně vyhráli americkou univerzitní soutěž NCAA i Euroligu. S Bartoněm se nevysoký hráč (178 cm) se zkušenostmi z NBA setkal v sezoně 2004/05, kdy oblékali dres Virtusu Řím.
„V Římě ho nezastihla nejlepší forma, ale Tyus byl neskutečně dominantní rozehrávač. Jakmile chtěl, tak se dostal ke koši a byl schopen zakončit z každé pozice. Mimo palubovku opravdu skvělej chlap,“ vzpomíná Bartoň.
Rudy Fernández
Dříve hvězda Joventutu Badalona, kde se s Bartoněm sešli mezi lety 2005 až 2008 a společně vyhráli Eurocup i Španělský pohár.
Dnes jedenatřicetiletý Rudy následně zamířil do NBA (Portland, Denver), více mu však svědčí aktuální angažmá.
V Realu Madrid je miláčkem publika a jedním z nejlépe placených hráčů v Evropě.
Při popisu Fernándezovy osobnosti si Bartoň mnoho servítek nebere: „Malinko problémový hráč, vyvolává zbytečně konflikty, není moc chytrý.“
Pak však dojde na Rudyho hráčské kvality: „Basketbal hraje s neuvěřitelnou intuicí a v letech 2008 až 2010 byl druhým nejlepším hráčem Španělska po Pauu Gasolovi.“
Elmer Bennett
Americký veterán působil ve španělské lize do svých osmatřiceti, kariéru končil v Seville. Měl za sebou několik štací v NBA (Cleveland, Philadelphia, Houston, Denver), uplatnil se však hlavně na Pyrenejském poloostrově. S Bartoněm hráli v letech 2005 až 2007 v Badaloně.
„Matador, který hrával za Tau Ceramiku (dnes Baskonia) i za Real Madrid. V 35 letech šel do Joventutu. Odkoukal jsem od něj spoustu věcí, kolem basketu i mimo. Naprostý mistr!!,“ vzpomíná Luboš Bartoň.
Ricky Rubio
Se zlatým chlapcem španělského basketbalu odehrál Bartoň hned čtyři sezony. Společně vstoupili do prvního týmu Joventutu Badalona. Českému hráči bylo tehdy pětadvacet. Rubiovi čtrnáct.
Před osmi lety přešel Bartoň do Barcelony, rozehrávačský talent Rubio ho následoval o rok později a pár měsíců nato se mohli radovat z titulu v Eurolize. Dnes pětadvacetiletý Rubio už šestou sezonu působí v NBA, domov našel v Minnesotě.
„Neskutečně chytrý a bystrý hráč. Skromnej a soutěživej borec,“ vyzdvihuje Bartoň.
Juan Carlos Navarro
Navarro je dalším z Bartoňových spoluhráčů ze slavné FC Barcelona. Tam český křídelník přestoupil v roce 2008 a strávil zde dvě sezony, byl i u euroligového primátu.
Právě před osmi lety se katalánský „La Bomba“ vracel do své Barcelony z NBA, aby v ní setrval dodnes a překonával jeden rekord španělské ligy za druhým.
„Zřejmě nejlepší hráč historie FCB a jeden z nejlepších Španělů všech dob,“ říká na Navarrovu adresu Bartoň. „Velmi tichý a inteligentní borec. Zdání klame, Juanki je soutěživej jako ti nejlepší, ale nedává to tolik najevo. Nebojí se žádné situace,“ pokračuje už osobněji.
David Andersen
Australan s dánskými kořeny překvapil na letošní olympiádě v Riu. Při jeho 36 letech si kdekdo myslel, že bude kapitánem nehrajícím, Andersen však ukázal, že se dodnes může měřit s těmi nejlepšími.
Stejně jako v roce 2001, kdy získal svůj první euroligový titul, s Kinderem Boloňa. Stejně jako v letech 2006 a 2008, kdy byl znovu evropským klubovým šampionem, tentokrát s CSKA Moskva. Pak na jeden ročník zamířil do FC Barcelona, následovaly dvě sezony v NBA (Houston, Toronto, New Orleans).
Naposledy pomohl k francouzskému titulu ASVELu. Teď se vrátil domů, do Melbourne United.
„David je neuvěřitelně profesionální po všech stránkách, jeho příprava mě udivovala. Ne nadarmo hrál na pěti olympiádách,“ připomíná Bartoň.
Justin Doellman
A další hráč z Barcelony, v jedenatřiceti si tento americký pivot zkusil i reprezentační scénu - letos přijal kosovský pas.
Bartoň se s ním však potkal v sezoně 2013/14, hráli spolu za Valencii a Doellman si tehdy vysloužil cenu pro nejužitečnějšího hráče španělské ligy i aktuální barcelonské angažmá.
„Hrál jsem za ním (náhradníka) na pozici 4. Neskutečně talentovaný hráč, který snad nemá slabinu. Schopný dominovat hře bez toho, aby dával hodně bodů. Další skromný hráč,“ má Bartoň pro „Kapitána Ameriku“ jen lichotivá slova.