Když 35letý Lowell Bailey ve čtvrtek o 3,3 vteřiny porazil 32letého Ondřeje Moravce, stal se nejstarším individuálním šampionem v 59leté historii mistrovství světa.
A historicky prvním zlatým Američanem!
„Prožívá svůj americký sen s hollywoodským happy endem,“ psal list Tiroler Tageszeitung.
Čahoun ze Severní Karolíny, ze země, kde nijak nepodléhají evropskému šílenství z běžek a pušky, dlouhá léta těžce sháněl sponzory, na hony vzdálen zázemí biatlonových velmocí.
Pouze jednou stanul ve Světovém poháru na pódiu. Nikdy na mistrovství světa, nikdy na olympiádě.
Loni na jaře řekl dost, končím. Vysvětloval: Mám skvělou manželku, čekáme dceru, na našem ranči budeme chovat bizony. Proč bych měl zase trávit půl roku v Evropě?
„Ukecávali jsme ho: Neblázni, to nesmíš, potřebujeme tě, vždyť jsou jen dva roky do olympiády,“ vypráví Petr Garabík, český servisman reprezentace USA.
Nakonec ho přemluvili.
V červnu se Baileymu narodila dcera Ophelie. Garabík soudí: „Coby otec se zklidnil.“
Také změnil své biatlonové nastavení.
„Koukal jsem dřív na ty, co jsou skoro každý týden na stupních vítězů, a myslel si: Na to asi nemám,“ vylíčil Bailey. „Měl jsem o sobě hodně pochybností. Až letos jsem si řekl: No a co, narodil jsem se s nějakým talentem a trénuju nejvíc, jak to jde. Víc udělat nemůžu. Miluju biatlon, a proto ho dělám.“
Že má v Hochfilzenu životní formu, pochopil náruživý kytarista a levoruký střelec po 4. a 6. místu ve sprintu a stíhačce. Ve čtvrtek ho potom po trati hnal jak smyslů zbavený celý multinárodní ansámbl realizačního týmu USA, v němž jsou Čech, Ital, Švéd, Fin i Němec.
O šest vteřin vedl před Moravcem po poslední stojce, jen o desetinu 1 100 metrů před cílem. „Byl jsem na infarkt,“ říká Garabík.
Bailey to dokázal. Vyhrál. Předvedl oslavy ve stylu „crazy“.
YES! WORLD CHAMPION! Dokázal jsem to, jsem mistrem světa.
„Tohle je holt v Hochfilzenu závod pětatřicátníků,“ prohodil televizní spolukomentátor Roman Dostál. Také on tu přece na světovém šampionátu v roce 2005 senzačně triumfoval v 35 letech.
To zlato je i karma, naznačovali potom Baileyho soupeři včetně Martina Fourcada. „V posledních měsících jsem mnohem víc poznal Lowellovy životní hodnoty. Velmi si ho jako člověka vážím. Vítězství si opravdu zaslouží,“ konstatoval Francouz.
Ondřej Moravec přitakal: „Lowell je skvělý sportovec i můj kamarád. Navíc bojuje v komisích proti dopingu. Cením si, jak se nám snaží vylepšit podmínky.“
S Fourcadem a Čechem Šlesingrem tvoří Bailey triumvirát vůdců, řídících tažení biatlonistů proti dopingu. Společně tvořili a ladili petici pro mezinárodní unii IBU. Nyní bude Bailey také zástupcem sportovců v komisi pro přípravu nových antidopingových pravidel.
„To je přece samozřejmé, že se snažím, aby náš sport byl férový,“ pronesl.
Tomu se říká vyčekaná medaile. Dodnes z MS žádnou neměl. A teď je v 35 letech zlatý. Lowell Bailey: Poslední kolo mi připadalo, že má 40 km https://t.co/AknDspirdt
Dlouho po čtvrteční tiskové konferenci si ještě vychutnával svůj bláznivě krásný den a vyprávěl o dětství na farmě, o psychologii biatlonu, o tom, jak si speciálně vytrvalostní závod v Hochfilzenu vytipoval už loni v květnu, nebo o své tolerantní ženě Erice, bez které by to nikdy nedokázal. A dostal se dokonce i k Donaldu Trumpovi.
„Co si myslíte o americkém prezidentovi?“ dostal otázku.
„Nic moc,“ odvětil relativně diplomaticky, načež prozradil, jak v primárkách volil demokratického kandidáta Bernieho Sanderse, který by určitě udělal Ameriku lepší, a v prezidentských volbách dal hlas Hillary Clintonové.
Názor na současnou Trumpovu politiku však už nepřidal. „Ten si nechám dnes pro sebe. Mám šťastný den, nevidíte? Nejkrásnější ve své kariéře. Den, na který nikdy nezapomenu. Tak si ho užiju.“
