Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Olympijská naděje v praxi. Jak se Londýn potýká s dědictvím her?

Olympijský stadion v Londýně před slavnostním zahájením mistrovství světa v atletice. | foto: Reuters

5 2017
Londýn (Od našeho zpravodaje) - I pět let po olympiádě je na místě, kde v britské metropoli konaly letní hry, stále živo. Stavební ruch nezmizel, ale sportovce už nahradili obyvatelé. Oproti průšvihům v Soči a Rio de Janeiru má Londýn nakročeno poměrně slušně.

Z místa, které bylo plné lidí, neboť nabízelo tu nejpovinnější fotku, je samota; Londýn šumí jaksi z dálky, Olympijský stadion je pár stovek metrů vzdušnou čarou a kromě mě se tu nachází pouze jeden táta na pikniku s potomkem.

A velké olympijské kruhy, ona tak oblíbená kulisa z minulosti.

Co jeden kruh, to jeden rok.

Probíhá tu experiment v přímém přenosu a Londýn i Mezinárodní olympijský výbor si moc přejí, aby byl úspěšný. Pokud bude, ukáže, že pořádání megalomanské sportovní akce má smysl nejen pro branky, body a vteřiny. „Olympiáda trvá 16 dní, podstatné je její dědictví,“ řekl šéf her a dnešní první muž atletiky lord Sebastian Coe.

Právě atletika je teď váženým hostem v Olympijském parku královny Alžběty. A londýnský East End dál zažívá nekončící stavební ruch, který finišuje proměnu nepříliš vábné industriální části města okolo řeky Ley v místo, kde by lidé měli rádi žít, pracovat a utrácet peníze.

Hry 2012 to nastartovaly. Úspěšně? Záleží na tom, kdo vypráví.

Vítejte v Coubertinově ulici

Olympijská vesnice pro monstrózně drahé zimní hry v Soči se už po roce a půl rozpadala. V Rio de Janeiru vše trvalo ještě kratší dobu: nedávné záběry na pustou betonovou džungli v místech Olympijského parku posloužily jako další obžaloba, z vesnice se prodalo jen pár procent bytů. Jasné fiasko.

To Londýn má za sebou už pět let – a drží se. Vlastně velmi slušně, pokud přijdete jako návštěvník.

Pro účastníka olympiády, jedné z nejlepších za poslední dobu, je to zvláštní cesta časem. Kde se tísnily davy, nyní prokluše pár běžců. Tady je cyklistický velodrom, aktuálně sídlo britské reprezentace, a poblíž betonová dráha pro BMX, na níž své triky předváděli odvážní mužové a ženy na létajících kolech; okolo nyní jezdí obyčejní cyklisté.

POSTOLYMPIJSKÁ SAMOTA. Opuštěné kruhy a pohled na cyklistický velodrom, jenž...

POSTOLYMPIJSKÁ SAMOTA. Opuštěné kruhy a pohled na cyklistický velodrom, jenž nyní slouží britské reprezentaci.

Tamhle stojí hala Copper Box, bývalé obří tiskové středisko podstupuje proměnu na ještě větší komerční centrum. Jinde vzduch zavane nezaměnitelným odérem chlóru a nemýlíte se: je to bazén. A to rovnou London Aquatics Centre navržené slavnou Zahou Hadid, takže si „civilisté“ mohou zaplavat tam, kde tak zářil Michael Phelps.

Uprostřed všeho ční Olympijský stadion, toho času středobod atletického univerza, jinak sídlo fotbalového klubu West Ham United.

On-line

Sledujte dění 2. dne v kontinuální on-line reportáži.

Pokoje po sportovcích našly po proměně na bytovky majitele rychle. Byť je páteční dopoledne zvlášť na poměry pulzujícího Londýna velmi klidné, sviští tu několik hlasitých dětí na koloběžkách. Pravděpodobně bydlí na blízkých adresách: Coubertinova ulice, Avenue oslav, Park vítězství, Třída hymen.

Pořád je tu přehršel betonu, neboť další stavby rostou, i za rozcvičovacím stadionem pro atlety se tyčí konstrukce pro nový věžák. Ale také se zde zelenají stromy, raší květiny a bydlí tu lidé, což zní celkem jako výhra. Olympijský park Ria vypadá jako postapokalyptický film, tenhle snímek je příjemnější.

Dědictví, devět desetin her

Zpět ale k tomu, proč záleží na postavě vyprávějícího. Britský Guardian pravidelně a obsáhle hodnotí olympijské dědictví, onen všudypřítomný výraz, ten magický cíl – a nejzajímavější je, že neexistuje žádné rychlé shrnutí. Něco se povedlo, něco ne.

Oblast má na starost LLDC, Společnost pro rozvoj olympijského dědictví. Neoblíbený East End se pod jejím dohledem raketově mění, ale jak píše Guardian: jinak to vidí šéfové West Hamu pyšnící se novou arénou – a jinak jeho fanoušci zvyklí na svůj stadion a hlavně své ceny.

Můžete ocenit čtvrť vzniklou „z ničeho“, nebo kritizovat, že jí chybí londýnský šmrnc a identita; že působí zaměnitelně, jako v jakémkoli jiném velkém západním městě. Stadiony mohou být buď zbytečně drahé nebo architektonicky skvělé, a ještě k tomu využívané obyvateli.

VLAJKY VLAJÍ. Do londýnské fotbalové arény, která během roku patří West Hamu,...

Pokud je ale nadějí jistota, že má něco smysl bez ohledu na to, jak to dopadne, Londýn naději má.

Na to, že se i olympijská města mohou proměnit k lepšímu. „Dědictví her totiž tvoří devět desetin jejich obsahu,“ pronesl lord Coe.

Ještě než vyběhli na dráhu Usain Bolt či Mo Farah, před Olympijským stadionem řádila ve vodních fontánkách britská omladina (nebylo moc teplo, ale místní standardy jsou očividně posunuté). V Copper Boxu šli Londýňané do tělocvičny, kolem velodromu pádili na kolech a opodál mají k dispozici i fotbalová a tenisová hřiště.

Vše dál pod dohledem konstrukčních jeřábů. Nikoli bez zádrhelů, ale stále s přísliby.

Nepůsobí to jako špatná bilance.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze