"Beru to jako celkem dobrý výsledek," hodnotil Michalík den po příletu. Přestože jako držitel bronzu z MS 2003 zná i na světovém šampionátu výsledky medailové.
Devětadvacetiletý Plzeňák bere Londýn hlavně jako zkušenost do budoucna. I vinou nemoci nemohl absolvovat víc velkých podniků, kde by si vyzkoušel novinku - spojení střelby a běhu v jednu závěrečnou disciplínu. "Takže v Londýně jsem právě v této disciplíně zjistil pár věcí, které budu muset pilovat."
S převratnou novinkou v pětibojařském světě se museli od letošní sezony srovnávat všichni borci. "Není to nic jednoduchého. Když trénujete nějakým způsobem patnáct let a najednou je všechno jinak. Když se střelba s během spojila, je to jiný styl, jiný sport, který vyžaduje také jiný trénink. Chce to hodně závodní praxe. Já ji zatím nemám."
Michalík, který byl vždycky výborným střelcem a o něco slabším běžcem, zatím tvrdí, že mu novinka nepřinesla ani velké plus, ale ani minus. "Když to spočítám bodově, nejsou to moc velké rozdíly," říká, přestože právě v Londýně spadl po závěrečné disciplíně ze šestého místa na konečné dvanácté. "To je tím, že jsem střílel strašně pomalu. Ne špatně, ale bohužel pomalu a bylo to znát."
Určitě na tom ale není tak jako další členové českého reprezentačního družstva Ondřej Polívka a David Svoboda. "Těm novinka vyloženě sedla a pomohla jim. Jsou mezi nejlepšími na světě."
Student doktorandského studia na plzeňské Elektrotechnické fakultě ale uznává, že právě spojení střelby a běhu pomůže celému modernímu pětiboji. "Je to mnohem atraktivnější pro diváka. Hlavně v televizi, opravdu je to podobné jako biatlon a míchá se hodně pořadím. I z dvacátého místa ještě můžete získat titul."
Šampionát v Londýně byl úspěšný pro celý český národní tým. V individuálním závodě bral stříbro Svoboda, spolu s Polívkou a Michalíkem získali bronz v družstvech a Polívka se Svobodou i Grolichová s Dianovou přivezli do Čech zlata ze štafet. "Také jsme to na hotelu pořádně oslavili," usmívá se Michalík.
Teď ho čeká dovolená a poznávání krás Zakarpatské Ukrajiny, poté škola a zase trénink. Opět směrem k Londýnu, který je jeho největší motivací. Ten olympijský v roce 2012.
