Ale taky to byl večer, který jako by symbolizoval kariéru bývalé světové jedničky. Hewitt se rval, zatínal pěsti, nazval rozhodčího idiotem - a tolikrát si zařval „Come on!“, pokřik pro něj tak typický.
Zase bojoval až do konce, i když se porážka zdála neodvratitelná. S Davidem Ferrerem nakonec ve 2. kole Australian Open padl 2:6, 4:6, 4:6.
A dobře věděl, co to znamená.
Konec.
Po skoro 20 letech a téměř 900 zápasech se dvojnásobný grandslamový vítěz rozloučil. Kariéru ukončil muž, který nevynikal vzrůstem ani výjimečným úderem, snad kromě returnu, kterým trápil urostlejší soupeře. Fyzické nedostatky však vynahrazoval zarputilostí, která mu vydržela až do posledních zápasů.
Nebylo divu, že mu Rod Laver Arena tleskala vestoje, vždyť se loučil oblíbený bojovník. „Pár výkřiků z publika bylo nejhlasitějších, co jsem kdy zažil. Chvílemi jsem měl husí kůži,“ líčil 34letý Australan.
Takřka všude, kde v poslední době nastoupil, slyšel aplaus. Nebylo tomu tak přitom vždy: živelným chováním na kurtu dříve soupeře i publikum dráždil. Tak moc toužil vyhrát, až se to projevovalo na jeho vystupování na dvorci.
„Uměl skvěle nalézt soupeřovu slabinu a stáhnout ho psychicky dolů. Občas to v jeho podání bylo osobní,“ popsal jeho bývalý kouč Darren Cahill pro The Telegraph. „Lidé ho za to dříve kritizovali, ale časem nechal mluvit svou raketu a získal si respekt svou bojovností.“
Největší slávu zažil na začátku tisíciletí, kdy vyhrál US Open 2001 a Wimbledon 2002 a byl světovou jedničkou. Celkem ovládl v singlu 30 turnajů, ten poslední předloni v Newportu. Dvakrát taky pomohl Austrálii získat Davis Cup, ještě loni bojoval v semifinále proti Británii.
Z tenisu nezmizí. Jednak ho v Melbourne čeká druhé kolo čtyřhry, jednak už svou budoucnost vyřešil dříve, když přijal nabídku dělat daviscupového kapitána Austrálie. „Fyzicky už jsem se dostal na hranu. Těším se, že teď budu moct pomoci ostatním,“ řekl.
Jedna část jeho života však právě skončila.
