1:04,35! svítilo po pondělním semifinále stometrového závodu na světelné tabuli a Meilutyteová plácala dlaněmi do hladiny a smíchem oslavovala svůj sen. "Ten největší cíl už jsem splnila, zlato už by bylo jen třešinkou na dortu," říkala pak.
Už v rozplavbě ukázala svaly, když dohmátla v druhém nejrychlejším čase všech dob a v hodnotě nového evropského rekordu, v semifinále pak litevská raketa vylepšila o patnáct setin předchozí maximum Jessicy Hardyové z roku 2009. Přitom tehdy největší slávu zažívaly supermoderní plavky z kosmických materiálů.
"Je to neskutečné a rekord má pro mě hodnotu jako olympijská medaile," srovnával trenér Jon Rudd. "Náš plán zněl jít za rekordem už v semifinále, abychom se s ním nemuseli stresovat ve finále. Tam bude naším jediným cílem medaile. Ruska Jefimová se bude na Rutu tlačit, ale já myslím, že může ještě zrychlovat."
"Teď už jenom relax, abych ušetřila energii na finále," plánovala si sama plavkyně. "A pak..."
Meilutyteová zažívá neskutečný rok - v červnu dvakrát posunovala hranici evropského rekordu na padesátce, na mítinku Mare Nostrum taky v Barceloně zaostala o šestnáct setin za světovým rekordem.
A na dvojnásobné trati už jí historické tabulky neodolaly. "Nepřekvapilo mě to, letos jsem rychlejší i silnější," říkala. Vždyť loni v londýnském Aquatics Centre získala zlato na stovce za 1:05,47. O víc než sekundu pomaleji.
"Je to šestnáctileté dítě, které plave děsně rychle," říká o ní trenér. A taky je to plavkyně, co vždycky roste s velikostí okamžiku. "A přesně to ji čeká ve finále," těší se Rudd. Rekord by se mohl posunovat ještě jednou. "Ještě rychleji? Nevím," culila se Meilutyteová. "To je strašně těžká otázka."
