Lipenské jezero je už přes čtyřicet let neodmyslitelnou součástí východní části Šumavy. Je jediným tuzemským horským jezerem, které lidé využívají k rekreaci. Jeho hladinu, která leží v nadmořské výšce bezmála 725 metrů, neznečišťuje žádný průmyslový provoz. Proto je Lipno rájem plavců, jachtařů, surfařů i rybářů.
LIPNO MÁ VLASTNÍ KLIMA
"Návštěvníci Lipenska by však měli počítat s tím, že je tam počasí chladnější a vlhčí než v jiných oblastech ve stejné nadmořské výšce. Právě rozsáhlá vodní plocha se podepisuje na tom, že Lipensko je charakterizováno krátkým létem, které je zároveň chladné a vlhké," uvedla Miloslava Starostová z Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích. Upřesnila, že dlouhodobá průměrná roční teplota na Lipensku je 5 až 5,5 stupně Celsia, což je o tři stupně méně než například v Budějovicích. Nejteplejší je podle meteorologů na Lipně červenec s průměrnou teplotou 14,8 stupně Celsia, ale v pěkném létě i zde přesahuje maximální denní teplota 30 stupňů Celsia. "O tom, že lipenské léto je vlhké, svědčí průměrný roční úhrn srážek, který je tam zhruba o čtvrtinu vyšší než na Budějovicku," dodala Starostová.
VODNÍ ZÁCHRANÁŘI
Lipenská hladina, kterou obvykle v létě čeří mírný vítr a navečer se téměř uklidní, se však dokáže stát při změně počasí během několika minut smrtelnou pastí. Nárazový vítr, který se dovede po rozsáhlé vodní ploše rozehnat tak, že ji rozbrázdí až dvoumetrové vlny, je postrachem všech vodomilů. Proto na Lipně v turistické sezoně od července do srpna fungují nonstop vodní záchranáři. Záchranáři si lipenskou hladinu rozdělili do čtyř sektorů, které se dají obhlédnout dalekohledem. V současné době mají pod kontrolou téměř celé dvaačtyřicet kilometrů dlouhé jezero kromě oblasti Horní Plané a Jenišova. Krumlovská Vodní záchranná služba Českého červeného kříže má hlavní základnu v Dolní Vltavici - v místě, kde je Lipno nejširší (5,9 kilometru) a kde v sezoně křižuje nejvíc rekreantů. "Jsme úspěšní hlavně při preventivních zásazích. To znamená, že vyjíždíme při změnách počasí tam, kde máme podezření, že se něco děje. Vyjíždíme, když se zvrhne plachetnice či rybářská loď a podobně," popisuje nestor lipenských záchranářů Alexandr Jegorov. Dojet včas k tonoucímu mimo zhruba deseti až dvanáctikilometrový sektor je však podle zkušeného záchranáře prakticky nemožné. "Tady hraje důležitou roli neúprosný čas. Ve studené vodě i zdatný plavec rychle vychládá, a pokud sklouzne pod hladinu, za chvíli se utopí. Obrovský prostor Lipna se zrádným počasím je překážkou, abychom zasáhli všude a včas," podotkl Jegorov. Z vlastní praxe ví, že záludné vody Lipna dovedou potrápit při lodních závodech i cizince, kteří jsou zvyklí na moře. Na rozdíl od navyklého režimu na mořské vlny se totiž na ty lipenské nemohou nijak připravit, protože si každá skáče po svém a nedá se v nich vysledovat žádný pravidelný řád. Lipenští záchranáři vytahují ze dna i utopený majetek rekreantů a přitom jim často komplikuje práci špatná orientace lidí. Pak jsou jejich pátrací akce zdlouhavé a někdy se ani přesto nepodaří najít poměrně velké věci, například surfovou plachtu. "Když nejde o život, je to pořád pohoda. Jednou jsme při bouři sledovali hladinu ze břehu a najednou přiběhl Němec s plačící manželkou v závěsu a chtěl, abychom našli jejich dítě. Na otázku, kde asi je, Němec rozpřáhl paže, ukázal na rozbouřenou hladinu Lipna a řekl - tam," vzpomíná Jegorov. Záchranáři okamžitě vyjeli a asi šest set metrů od břehu našli dvanáctiletého chlapce, který se křečovitě držel nafukovací matrace. Byl tak podchlazený, že nebyl schopný ani artikulovat, ani se nechtěl pustit matrace, když ho tahali na člun. Nakonec ho však záchranáři v pořádku přivezli na břeh, ošetřili a předali rodičům. Podle vlastní statistiky zachrání posádky v oranžových vestách se znakem vodní záchranné služby ročně dva až tři lidi od utonutí a několika desítkám dalších pomohou v situaci, která by k takovému konci mohla dospět.
RYBÁŘSKÝ RÁJ
Rybáři na Lipně mohou chystat návnady na šestadvacet druhů ryb od amura a candáta přes kapra a štiku až po sumce a úhoře. "Na Lipně mohou rybáři chytat na celosvazovou nebo krajskou povolenku. Místní povolenky tady neplatí," řekl Jan Pučegl, hospodář Českého rybářského svazu v Loučovicích. Ten sdružuje i Frymburk, Lipno, Vyšší Brod, Horní Dvořiště a Rožmberk. Ročně rybářský svaz vysazuje do Lipna násadu za 4,5 milionu korun. Jsou to peníze, které organizace vybrala rok předtím na rybářských povolenkách. "Nejvíc vysazujeme kapra, ale i štiku a v posledních letech i candáta, pstruha duhového a sivena," vypočítal Pučegl. Posteskl si, že i lipenští rybáři už doplácejí na přemnožené vydry a kormorány. Stopy vydry jsou pod Lipnem tak hojné, že v řečišti rybáři nenajdou žádný kámen bez výkalů či zvratků této vodní šelmy. Většinu úhořů neuloví rybáři, ale při květnovém tahu do Sargasového moře je rozsekají na čtyřiceticentimetrové válečky lopatky přehradní turbíny, kterou ryby nemají šanci jinak překonat. V přehradě je také velká konkurence ryb, které se živí planktonem. "Zhruba před deseti lety tam byl vysazen síh peleď, který je zvlášť dobrý vyuzený, ale zjistili jsme, že je to ryba, kterou rybář nemá šanci vytáhnout z vody. Dnes jsou v Lipně i pětikilogramoví peledi, ale nevíme, co s nimi. Zkoušeli jsme na ně líčit sítě, když šli v tahu do tření, a prodat je do zpracoven, ale sítě jsou tak drahé, že se to nevyplatí," krčí rameny Pučegl. Peleď se dnes může v Lipně bez obav přemnožovat a ubírat plankton kaprovitým rybám. Protože byl vysazován z líhní, kde se vytíral společně s marénou, jsou některé kusy zdegenerované a odborníci těžko poznávají, o jakou rybu jde.
Okolo Frymburka zase zkušení rybáři tahají z Lipna až pětadvacetikilogramové štiky. "A když klesne hladina, je možné na dně zahlédnout obrovské raky říční. Po nahození žížaly nebo rybičky je vidět na číhátku, jak rak návnadu popotahuje," vysledoval hospodář lipenských rybářů. V posledních letech si zvykl, že okolo přehrady spolu s tuzemskými rybáři ze všech koutů republiky posedávají i Rakušané, Němci a Holanďané. "Nemáme s nimi žádné problémy, naopak peníze z jejich povolenek, které stojí několik tisíc korun, vylepšují rozpočet pro vysazování více ryb. Problémy máme spíš s pytláky, ale to je úplně jiná kapitola," dodal Pučegl.
LIPNO MÁ VLASTNÍ KLIMA
"Návštěvníci Lipenska by však měli počítat s tím, že je tam počasí chladnější a vlhčí než v jiných oblastech ve stejné nadmořské výšce. Právě rozsáhlá vodní plocha se podepisuje na tom, že Lipensko je charakterizováno krátkým létem, které je zároveň chladné a vlhké," uvedla Miloslava Starostová z Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích. Upřesnila, že dlouhodobá průměrná roční teplota na Lipensku je 5 až 5,5 stupně Celsia, což je o tři stupně méně než například v Budějovicích. Nejteplejší je podle meteorologů na Lipně červenec s průměrnou teplotou 14,8 stupně Celsia, ale v pěkném létě i zde přesahuje maximální denní teplota 30 stupňů Celsia. "O tom, že lipenské léto je vlhké, svědčí průměrný roční úhrn srážek, který je tam zhruba o čtvrtinu vyšší než na Budějovicku," dodala Starostová.
VODNÍ ZÁCHRANÁŘI
Lipenská hladina, kterou obvykle v létě čeří mírný vítr a navečer se téměř uklidní, se však dokáže stát při změně počasí během několika minut smrtelnou pastí. Nárazový vítr, který se dovede po rozsáhlé vodní ploše rozehnat tak, že ji rozbrázdí až dvoumetrové vlny, je postrachem všech vodomilů. Proto na Lipně v turistické sezoně od července do srpna fungují nonstop vodní záchranáři. Záchranáři si lipenskou hladinu rozdělili do čtyř sektorů, které se dají obhlédnout dalekohledem. V současné době mají pod kontrolou téměř celé dvaačtyřicet kilometrů dlouhé jezero kromě oblasti Horní Plané a Jenišova. Krumlovská Vodní záchranná služba Českého červeného kříže má hlavní základnu v Dolní Vltavici - v místě, kde je Lipno nejširší (5,9 kilometru) a kde v sezoně křižuje nejvíc rekreantů. "Jsme úspěšní hlavně při preventivních zásazích. To znamená, že vyjíždíme při změnách počasí tam, kde máme podezření, že se něco děje. Vyjíždíme, když se zvrhne plachetnice či rybářská loď a podobně," popisuje nestor lipenských záchranářů Alexandr Jegorov. Dojet včas k tonoucímu mimo zhruba deseti až dvanáctikilometrový sektor je však podle zkušeného záchranáře prakticky nemožné. "Tady hraje důležitou roli neúprosný čas. Ve studené vodě i zdatný plavec rychle vychládá, a pokud sklouzne pod hladinu, za chvíli se utopí. Obrovský prostor Lipna se zrádným počasím je překážkou, abychom zasáhli všude a včas," podotkl Jegorov. Z vlastní praxe ví, že záludné vody Lipna dovedou potrápit při lodních závodech i cizince, kteří jsou zvyklí na moře. Na rozdíl od navyklého režimu na mořské vlny se totiž na ty lipenské nemohou nijak připravit, protože si každá skáče po svém a nedá se v nich vysledovat žádný pravidelný řád. Lipenští záchranáři vytahují ze dna i utopený majetek rekreantů a přitom jim často komplikuje práci špatná orientace lidí. Pak jsou jejich pátrací akce zdlouhavé a někdy se ani přesto nepodaří najít poměrně velké věci, například surfovou plachtu. "Když nejde o život, je to pořád pohoda. Jednou jsme při bouři sledovali hladinu ze břehu a najednou přiběhl Němec s plačící manželkou v závěsu a chtěl, abychom našli jejich dítě. Na otázku, kde asi je, Němec rozpřáhl paže, ukázal na rozbouřenou hladinu Lipna a řekl - tam," vzpomíná Jegorov. Záchranáři okamžitě vyjeli a asi šest set metrů od břehu našli dvanáctiletého chlapce, který se křečovitě držel nafukovací matrace. Byl tak podchlazený, že nebyl schopný ani artikulovat, ani se nechtěl pustit matrace, když ho tahali na člun. Nakonec ho však záchranáři v pořádku přivezli na břeh, ošetřili a předali rodičům. Podle vlastní statistiky zachrání posádky v oranžových vestách se znakem vodní záchranné služby ročně dva až tři lidi od utonutí a několika desítkám dalších pomohou v situaci, která by k takovému konci mohla dospět.
RYBÁŘSKÝ RÁJ
Rybáři na Lipně mohou chystat návnady na šestadvacet druhů ryb od amura a candáta přes kapra a štiku až po sumce a úhoře. "Na Lipně mohou rybáři chytat na celosvazovou nebo krajskou povolenku. Místní povolenky tady neplatí," řekl Jan Pučegl, hospodář Českého rybářského svazu v Loučovicích. Ten sdružuje i Frymburk, Lipno, Vyšší Brod, Horní Dvořiště a Rožmberk. Ročně rybářský svaz vysazuje do Lipna násadu za 4,5 milionu korun. Jsou to peníze, které organizace vybrala rok předtím na rybářských povolenkách. "Nejvíc vysazujeme kapra, ale i štiku a v posledních letech i candáta, pstruha duhového a sivena," vypočítal Pučegl. Posteskl si, že i lipenští rybáři už doplácejí na přemnožené vydry a kormorány. Stopy vydry jsou pod Lipnem tak hojné, že v řečišti rybáři nenajdou žádný kámen bez výkalů či zvratků této vodní šelmy. Většinu úhořů neuloví rybáři, ale při květnovém tahu do Sargasového moře je rozsekají na čtyřiceticentimetrové válečky lopatky přehradní turbíny, kterou ryby nemají šanci jinak překonat. V přehradě je také velká konkurence ryb, které se živí planktonem. "Zhruba před deseti lety tam byl vysazen síh peleď, který je zvlášť dobrý vyuzený, ale zjistili jsme, že je to ryba, kterou rybář nemá šanci vytáhnout z vody. Dnes jsou v Lipně i pětikilogramoví peledi, ale nevíme, co s nimi. Zkoušeli jsme na ně líčit sítě, když šli v tahu do tření, a prodat je do zpracoven, ale sítě jsou tak drahé, že se to nevyplatí," krčí rameny Pučegl. Peleď se dnes může v Lipně bez obav přemnožovat a ubírat plankton kaprovitým rybám. Protože byl vysazován z líhní, kde se vytíral společně s marénou, jsou některé kusy zdegenerované a odborníci těžko poznávají, o jakou rybu jde.
Okolo Frymburka zase zkušení rybáři tahají z Lipna až pětadvacetikilogramové štiky. "A když klesne hladina, je možné na dně zahlédnout obrovské raky říční. Po nahození žížaly nebo rybičky je vidět na číhátku, jak rak návnadu popotahuje," vysledoval hospodář lipenských rybářů. V posledních letech si zvykl, že okolo přehrady spolu s tuzemskými rybáři ze všech koutů republiky posedávají i Rakušané, Němci a Holanďané. "Nemáme s nimi žádné problémy, naopak peníze z jejich povolenek, které stojí několik tisíc korun, vylepšují rozpočet pro vysazování více ryb. Problémy máme spíš s pytláky, ale to je úplně jiná kapitola," dodal Pučegl.
