Jsou to blázni, kteří dobrovolně hazardují se životem! To prostě není sport, říkají jedni. Druzí se freestylových motocyklistů zastávají a po tisících chodí na jejich show. Tak kde je pravda?
„Jasně - náš sport není sranda. Už mi při něm zemřelo pár kamarádů, ale dělám ho, abych pobavil lidi. Když se na nás dívají, tak získají pocit, že život žijí lépe. A o to mi jde,“ tvrdí 30letý Libor Podmol, v současnosti nejlepší český freestylista a mistr světa z roku 2010.
Jak moc to s člověkem zamává, když se dozví, že měl jeho kamarád těžký pád?
Zasáhne ho to, protože dělám stejnou práci a může se to stát každému z nás. A v posledních pár letech se to děje často, dostkrát to skončí tragicky, takže mi z toho běhá mráz po zádech.
Podmol byl v závodu MS v Krakově čtvrtý a druhýNejlepší český freestylový motokrosař Libor Podmol se poprvé v letošní sezoně prosadil na stupně vítězů v závodě mistrovství světa. V Krakově, kde se konal druhý díl seriálu, obsadil čtvrté a druhé místo. Čtvrtý je i v průběžném pořadí šampionátu. I v Polsku v pátek večer pokračovala vítězná série úřadujícího šampiona Maikela Melera z Španělska, který ovládl oba samostatně bodované závody v Berlíně. V sobotu však byl nejlepší Francouz David Rinaldo, který kvůli stávce leteckých přepravců páteční start nestihl. Druhý závod však ovládl i bez tréninku. Druhý Podmol umístěním na stupních vítězů oslavil stý start v MS. ČTK |
Neřeknete si: není lepší skončit?
Ne! Každý z nás tak nějak počítá, že se něco špatného může stát. Všichni jsme se pod to dobrovolně podepsali. Milujeme naši práci natolik, že si rizika nepřipouštíme. Jsme profíci, snažíme se dělat vše pro to, aby se takové věci nestávaly. Jenže stačí maličkost a hodně to zabolí.
I doma jsou s tím smíření?
Já jim říkám, že jezdím opatrně.
Čemuž asi moc nevěří, že?
Oni vědí, že dělám něco nebezpečného, ale asi si to nikdo nepřipouští. Moje holka i rodina vědí, že několik mých kamarádů při tomhle sportu už odešlo, ale neuvědomují si to tak jako já, který ty kluky znal. Pro ně je to jen jméno na internetu, když u toho nejsou, tolik je to nezasáhne. Horší by to bylo, kdyby se stalo něco mně.
Sám jste někomu freestyle motokros rozmlouval?
Kdepak, tvrdím, že jsou na světě pořád nebezpečnější sporty. Tohle je životní styl, zábava. A já jsem s tím svým životem hodně spokojený. Baví mě a naplňuje, proto ho dělám. Když jsem se zranil, věděl jsem, že to bylo mou chybou. A tak trénuji víc, abych se jich příště vyvaroval. Mně vážně nepřijde, že je freestyle extra nebezpečný, jenže když vidím, co se děje kolem mě, tak mě to trošku straší.
Na to rozmlouvání se ptám i proto, že máte syna. Co když přijde a řekne: Tati, chci taky létat na motorce?
On bude fotbalista a dcera tenistka. Už jim to nenápadně tluču do hlavy, takže koukáme na Wimbledon, o víkendu jsem koupil dres Barcelony. Ne - chci, aby se mnou kluk jezdil, protože jsme motorkářská rodina. Nic mu zakazovat nebudu. Zároveň vím, že je ten sport nebezpečný. Vím, jak může bolet, takže si nejsem úplně jistý, jestli bych se chtěl jako rodič do šedesáti nervovat, kdy jede mladej na závody. To se raději budu nervovat, že ho někdo při zápase kopne do kotníku anebo že si mladá vyhodí při forhendu zápěstí.
Ale váš o dvanáct let mladší bratr Filip kráčí ve vašich stopách.
A to jsou hodně silné pocity. Sám sebe uklidňuju, že vím, že to má v ruce, jenže stejně jsem nervózní. Když jezdí, mám vyšší tep, než když jezdím já.
Co říkáte na názor části veřejnosti, že jste hazardéři, co zbytečně riskují život?
Moc jsem to neslyšel, ale takové hlasy určitě budou. Uvědomuji si, že jsou lidi jako třeba hasiči, co riskují život pro záchranu ostatních. Já to dělám proto, abych lidi pobavil. Ale říkám si, že zábava je důležitá. Třeba když se na nás dívají, tak mají pocit, že život žijí lépe. Odedávna přece existují sorty lidí jako cirkusáci, gladiátoři, co riskují, aby pobavili zbytek světa. Ale děláme to i pro sebe - když létáme ve vzduchu, tak nás to dobíjí.
Zároveň se váš sport hodně posouvá, vyžadují se mnohem nebezpečnější triky, což přináší i vyšší počet tragédií, že?
To ano. Ale kdyby se to nevyvíjelo, tak ten sport umře. Pak bychom všichni šli dělat do továrny a byli bychom nešťastní. Takže raději budeme podstupovat riziko. Ono nás totiž baví posouvat limity, posouvat se navzájem. Zase tolik na světě nás není. Ale každý si to riziko uvědomujeme.
Někteří sjezdoví lyžaři zkoušejí airbagy, podobně i žokejové. U vás se lépe chránit nejde?
Asi ne. Jsou chrániče těla i krku, jenže s nimi jste méně pohyblivý. A třeba právě proto můžete udělat chybu. Snažíme se hodně trénovat, tam děláme trik krůček po krůčku a třeba ten nejtěžší zvládnu jen jeden za den. Pak ale přijde závod a tam jich musím udělat osm v řadě.
Pilátovi se nehoda stala právě při tréninku. Při triku zvaném Superman. Je těžký?
Je to jeden ze základních prvků. Musela tam být superšpatná karma. Já se divil, že vůbec jezdil na motorce, protože odpoledne musel jako já vyrážet na závody do Polska. Jenže v nemocnici se ukázalo, že má vnitřní zranění, navíc byl osm minut v bezvědomí, což je dlouho. Ale věřím, že bude zase v pořádku.
Dovolte tohle povídání trochu odlehčit - jak těžké je pro vás se pojistit?
Jde to. Máme rizikovější povolání, takže platíme víc. Patříme do skupiny, jako jsou hasiči, cirkusáci, motokrosaři, kde to občas musí zabolet.
Potřebujete adrenalin a nebezpečí i mimo motorky?
Spíš chceme mít klidný život. Vybijeme se na motorkách. Na druhou stranu na party po závodech řádíme jako psi. Máme radost, že všichni žijeme, tak oslavujeme.
