"Jsem naštvanej. Mám prostě špatnou náladu a myslím, že ji budu mít ještě hodně dlouho, protože si myslím, že za to, co jsme předváděli celý rok, jsme si to zlato zasloužili," tvrdil nazlobeně 22letý Jan Hadrava, který si bude chtít vylepšit náladu už brzy na turnajích Světového okruhu v beachvolejbalu, jemuž se přes léto pravidelně naplno věnuje a touží po startu na olympiádě v Riu.
Dá se popsat, co prožíváte bezprostředně po prohraném finále?
Prohrát ve finále na konci sezony, kterou jsme měli skvěle rozjetou, poslední čtyři zápasy, to je tak obrovské zklamání, že ho ani nedokážu popsat slovy a jen tak mě nepřejde. Možná časem.
Čemu ty porážky přičítáte?
Takové je, bohužel, play-off. Komu se v tu pravou dobu víc daří, má víc štěstí, je líp připravený jak fyzicky, tak herně, tak vyhrává. A my jsme na tom, se vší úctou k nám, líp nebyli. Budějovice byly v ten moment lepší a zaslouženě získaly titul.
Co hlavně rozhodlo, že na vás zase zbylo jenom stříbro?
Hráči Budějovic měli jakoby větší touhu po vítězství. Přišlo mi, že na naší straně bylo na palubovce šest individualit a naopak Budějovice byly jeden mančaft.
V sérii jste doma jasně vyhráli první zápas, kdy podle vás nastal ten obrat ve prospěch Budějovic?
Právě hned ten první prohraný set druhého zápasu, kdy jsme měli Budějovice krásně rozehrané, ale nedohráli jsme to a pak prohráli v tie-breaku. Tam to všechno začalo a od té chvíle jsme o sobě asi začali pochybovat.
Do druhého zápasu ve finálové sérii jste při dlouhé vítězné sérii předváděli v celé sezoně stabilní výkony s minimem nevynucených chyb, ale najednou jich přišlo velké množství, čím to?
Přestalo se nám dařit, vytratila se přesnost, možná bylo při některých míčích i trochu smůly a najednou přišly momenty, kdy jsme jenom koukali jeden na druhého, kdo to bude hrát.
Jaké budou vaše nejbližší dny?
Už asi teď od středy bych chtěl naskočit do přípravy beachvolejbalu a v pátek letíme na turnaj do Mexika, kde jsme nasazení do hlavní soutěže, takže nemusíme hrát kvalifikaci, což je super.