Li Na a Čeng Ťie. Tenisová revoluce made in China

První je temperamentní, na Číňanku tedy rozhodně. Pohádala se s komunistickými papaláši, protože nechtěla být vůči despotickému režimu hluchoněmá. Na hrudníku má výrazné tetování, což jen zvýrazňuje její roli rebelky. A ten její forhend, to jsou rány.

POKOŘENÁ HVĚZDA. Li Na přešla v Melbourne přes favorizovanou Američanku Williamsovou. | foto: AP

Druhá je naopak miláčkem médií, jako členka komunistické strany u sebe nosí rudou knížku a v Číně ji dávají milionům dětí za vzor. Po kurtu neustále spěchá a je k neutahání.

První se jmenuje Li Na, včera po obrovském boji přemohla Venus Williamsovou, postoupila do semifinále Australian Open (proti nejvýše nasazené Sereně Williamsové) a jako první čínská tenistka v dějinách poskočí do elitní desítky na světovém žebříčku.

MILÁČEK

Čeng Ťie, 26 let, 35. na světovém žebříčku, 164 cm, 57 kg. V Číně ji dávají za vzor milionům mladých sportovců, ona sama je hrdou členkou komunistické strany. Už v roce 2008 hrála semifinále Wimbledonu. Vydělala celkem přes 50 milionů korun.

Jméno té druhé se do češtiny přepisuje Čeng Ťie a do semifinále proti Justine Heninové prošla o den dříve. Možná sice obě Číňanky v noci na dnešek vypadly, přesto události v Melbourne dokazují, že Čína prožívá tenisový boom. Ještě nikdy se nestalo, aby se dvě Číňanky dostaly na grandslamu tak daleko.

Čeng Ťie i Li Na pracují na kurtu jako stroje, mají vypilované údery, kazí málokdy. Například Čeng Ťie udělala ve čtvrtfinále proti Rusce Kirilenkové jen 9 nevynucených chyb.

Čínský trénink, to je dril. Kdo na chvíli poleví, okamžitě pyká. "Talentované holky vědí, že na jejich místa jsou nachystány tisíce dalších. To je rozdíl proti Česku, kde je tenistů málo a trenéři je musí skoro přemlouvat, aby hráli," srovnával před časem český trenér Martin Fassati, který čínské tenistky připravoval na olympijské hry 2008 v Pekingu.

Zatímco v 90. letech bylo v Číně 10 tisíc tenistů, dnes se tenisová základna počítá na miliony. Když na olympiádě 2004 vyhrál pár Li Tching – Sun Tchien-tchien zlato ve čtyřhře, byl to šok. Nestrhlo to sice lavinu úspěchů, přesto miliardová země pochopila, že i sport buržoazie může Číně přinášet slávu. A kapitál.

REBELKA

Li Na, 27 let, 17. na žebříčku, 172 cm, 65 kg. S tenisem začala v devíti: "Trenér mi vysvětlil, že je to jako ping-pong s větším míčkem." V roce 2002 z národního týmu utekla, vydělala přes 40 milionů korun a sama o sobě říká: "Jsem líná holka."

Kdo není na žebříčku do 50. místa, nesmí trénovat mimo dohled státu a musí odevzdávat dvě třetiny výdělku. Čína chce kontrolovat trénink i život. Členové národního týmu chodí na politická školení a při cestě na Západ jim trenéři dost často berou pasy. Dříve dokonce vrchnost vybírala pro tenistky i partnery... "Pořád samé příkazy. Je to utrpení, ne zábava," říkala Li Na, která se z týmu trhla už v roce 2002.

"Straně a vládě jsem vděčná za to, jaká jsem," říká naopak Čeng Ťie. Přesto i ona loni opustila státní trénink a stala se samostatnou jednotkou, což před ní udělala jen trojice Li Na, Šuaj Pcheng a Jen C’: "Najednou jsem byla na všechno sama a spoustu věcí jsem si neuměla zařídit."

Ale nelituje, už si zvykla. Může si nechat 92 procent výdělku (například za semifinále v Melbourne je odměna 7,5 milionu korun), a hlavně se hned po příletu do Číny nemusí hlásit v tréninkovém centru. Dříve mohla domů jezdit jen výjimečně, teď je manžel pořád s ní, vždyť ji navíc trénuje.

Ani potetovaná rebelka Li Na samozřejmě už nechce o společných trénincích ani slyšet. "Asi si dám pivo, tohle přece stojí za oslavu," řekla, když ve čtvrtfinále vyřadila starší ze sester Williamsových.

Pivo? Neslýchané! Taková drzost. Pokud v noci porazila i druhou Williamsovou, třeba si dá piva dvě. Ať se klidně v Číně zblázní.

Čínské tenistky jsou jako malé stroje, říká Šafářová

Budou čím dál lepší, říká o čínském boomu na Australian Open tenistka Lucie Šafářová. "Čínská vláda dává do tenisu čím dál víc peněz. Natáhla známé trenéry z Evropy a teď přicházejí výsledky.

V čem jsou Číňanky tak dobré?
Mají výbornou fyzičku. Dobře se hýbou, hrají hodně v kolenou a míče vracejí rychle po odskoku. Hrnou na vás ránu za ranou a vy jste pořád pod tlakem. Nezkazí, všechny údery mají učebnicově nadřené. Takové malé stroje.

Loni jste hrála proti oběma Číňankám, které se v Austrálii dostaly do semifinále. Která je lepší?
Li Na. Ta má ke všemu výbornou psychiku, takže se, s prominutím, nepodělá. I takticky je vyzrálejší. Přesně ví, co má na kurtu dělat, a hraje s vámi takové šachy. Má ale hrozné problémy se zdravím, půl roku třeba musela vynechat kvůli únavové zlomenině žebra. Čeng Ťie má nevýhodu, že je hodně malinká, takže nedosáhne tak daleko.

S Li Na jste hrála přímo v Pekingu. Rozumějí čínští fanoušci tenisu?
To bylo hrozně zvláštní. Na kurt tehdy poslali dva tábory malých školaček, v každém jich bylo asi třicet. Jeden měl nařízeno fandit mně, druhý jí, takže se vzájemně překřikovaly. Tenhle umělý fanklub byl na každém jejím zápase.

Může nastat něco jako čínský tenisový boom? Jako byl před lety ruský?
Těžko říct. Mají omezené cestování a ven se dostanou jen ty nejlepší. Takže o dalších toho moc nevíme. Ale je pravda, že se jednou za čas objeví nějaká nová Číňanka a my jen koukáme, kde se to naučila.

Co jste o té jejich výchově slyšela?
Popisovala mi ji Šuaj Pcheng. Hráčky prý mají dvě možnosti – buď jít od dětství do národního centra, kde za ně všechno platí vláda, ale ony pak musí odevzdávat odměny z turnajů, nebo se postavit na vlastní nohy a všechno si platit samy.

Proč se neprosadí i čínští muži?
Tam možná ten tupý dril nestačí. Ale taky je to kvůli výšce. Jsou všichni hrozně malí, což je v mužském tenise hlavně kvůli servisu velká nevýhoda. Podívejte na Del Potra, Čiliče, Federera... Všichni to jsou velcí chlapi. "