Naposledy prohrál před šesti a půl lety, v září 1994 v Londýně jej rovněž pravou rukou knokautoval Oliver McCall. Při vážení přitom Lewis sebejistě prohlásil, že o sedm let mladší Rahman nevydrží boxovat déle než čtyři kola.
Pochybovačům, podle kterých je potřeba alespoň šest týdnů na to, aby si člověk zvykl na řídký vzduch v nadmořské výšce bezmála 1600 metrů, Lewis vzkázal, že se stihl v pohodě aklimatizovat.
Začátek souboje, naplánovaný kvůli americkým divákům na 5.30 místního času, také žádnému překvapení nenasvědčoval. Rahman však nebyl v přílišné defenzívě a postupně si začal soupeře oťukávat. V pátém kole se zdálo, že Lewis má potíže s dechem; půl minuty před koncem téhož dějství spustil Brit na zlomek vteřiny ruce dolů, dokonce se v tom okamžiku na protivníka pousmál, a boxer z Baltimore jeho chvilkové ztráty koncentrace bleskově využil.
Tvrdým pravým hákem zasáhl Lewise do brady a složil jej k zemi. Dosavadní mistr světa nebyl ani po odpočítávání belgického rozhodčího Daniela van der Wieleho schopen vstát a pokračovat v boji. Sudí poté vyhlásil jásajícího Američana vítězem. "Trénoval jsem a modlil jsem se. A nakonec to všechno vyřešil jediný úder. Jediná rána," opakoval nevěřícně Rahman.
Přiznal, že před utkáním vůbec nepociťoval nervozitu. "Lewis zkoušel diktoval tempo zápasu, ale já mu to nedovolil," dodal spokojeně. Rahman vyhrál 35. zápas v profesionální kariéře, z toho podevětadvacáté před časovým limitem.
Poražený Lewis, pro něhož měl být souboj s málo známým Američanem pouze zastávkou na cestě k duelu gigantů s Mikem Tysonem, nechtěl výsledku ještě dlouho po zápasu uvěřit. "Cítil jsem se opravdu dobře, všechno šlo normálně, v žádném případě to nevypadalo na moji prohru. Ale pak mě jednou přesně zasáhl, to se prostě v boxu stává," pokrčil rameny bývalý mistr světa. Dodal, že samozřejmě počítá s odvetou, a to co nejdříve.
 Klíčový okamžik zápasu, Lennox Lewis leží v ringu... |
