„Snažil jsem se dělat to, co tým potřeboval,“ konstatoval 39letý veterán lakonicky po utkání.
Jaké to bylo, porazit tak silný tým, jako Děčín, v posledním utkání roku?
Parádní. Samozřejmě, že vítězství je příjemné vždycky, ale Děčín je na druhém místě v lize a díky výhře jsme se s ním udrželi v kontaktu. Kdybychom neuspěli, mohli nám s jedním zápasem, který mají v záloze, utéct už o tři výhry. Navíc je skvělé zakončit rok na vítězné vlně. Teď máme před sebou pár dní odpočinku, potřebujeme ho. Na to, abychom se nachystali na zbytek sezony.
V Děčíně jste strávil nejdelší část svojí „české“ kariéry, celkem osm sezon. Mají pro vás zápasy proti němu zvláštní náboj?
Ano. Znám velmi dobře kouče Pavla Budínského. Jsme kamarádi, podobně jako s většinou hráčů v děčínském týmu, po jejichž boku jsem dříve nastupoval. Znáte to; já nechci prohrát s nimi, oni zase se mnou. Je to pro mě speciální mač, taková zdravá rivalita. Rád si proti nim zahraju, mají kvalitní tým. Dvakrát prohrávali o nějakých patnáct bodů, ale vždycky se dokázali dotáhnout. Nikdy se nevzdávají, nepřestávají bojovat. Za vítězství jsem šťastný.
Mluvil jste s trenérem Budínským či s protihráči před zápasem, nebo po něm?
Před zápasem ne, snažím se koncentrovat sám na sebe, nemám ve zvyku se bavit se soupeři. Teď jsou zřejmě ještě v šatně, mohl bych je jít pozdravit, než odjedou.
Děčín je pověstný extrémně tvrdým basketbalem. Platilo to na hřišti i tentokrát?
Snažili se tak hrát, i když já tu agresivitu zase tolik nepocítil. Ale obyčejně na ni sázejí, musíte se na to připravit. Je to nejlepší způsob, jak v basketu uspět - hrát do těla v rámci pravidel. Jim se to daří.
Po většinu utkání bylo skóre poměrně vyrovnané. Přesto: nakopl vás výborný start?
Ten se hodí vždycky, dodá vám sebedůvěru. Stěžejními pasážemi podle mě bylo prvních pět minut, pak prvních pět minut třetí čtvrtiny a posledních pět minut zápasu.
Zlomilo se utkání definitivně ve vámi zmíněné poslední pasáži, kdy Viktor Půlpán trefil dvě trojky za sebou a třetí přidal hned potom Dušan Pandula?
V ten moment jsme měli těsný náskok a „Pulpy“ dal dvě trojky, ačkoli jinak to není nějaký vyloženě obávaný střelec z perimetru. Ale tímhle nám opravdu pomohl v okamžiku, kdy jsme tam zbytečně ztráceli balony. Ty koše nás uklidnily, Dušan pak proměnil ještě jeden. Postrčilo nás to k výhře.
Pro vás osobně to byl hodně povedený duel. Za úvodní čtvrtku jste měl na kontě už 11 bodů, celkem jste jich nasbíral 21.
Z lavičky jsem sledoval, jakým směrem se zápas ubírá, a kdykoli jsem šel na plac, chtěl jsem něco přinést, změnit rytmus hry. Spadlo mi tam pár šťastných střel, hrál jsem pick’n’ roll (varianta hry s uvolněním hráče za pomoci clony) a oni museli přebírat; najednou u mě stál vysoký protihráč, čehož jsem využíval.
Jak jste slavil Vánoce?
Byli jsme s rodinou na Moravě v Suchdolu nad Odrou, kde máme přátele. Měli jsme klasické české Vánoce s kaprem a bramborovým salátem. Moje dcerka byla sice trochu nemocná, ale bylo to fajn, měli jsme šanci relaxovat.
Co byste popřál fanouškům do nového roku?
Všem hlavně zdraví, to je to nejdůležitější, bez něj se toho moc dělat nedá. A hodně úspěchů a štěstí v životě i v jejich kariérách.
