Ta pro něj byla smolná, v prvním týdnu třikrát upadl a se zlomeninou ji dokončil až na 112. místě. Nepodařilo se mu dosáhnout ani na vytoužené etapové vítězství.
"Až do Gira byla sezona dobrá," hodnotí teď v klidu po hodině v posilovně pětadvacetiletý cyklista ve službách stáje Astana. "Tour mi nevyšla, ale už ji neřeším. Giro mi dodalo sebedůvěru, zase jsem o krok dál."
Letošními úspěchy tak zůstává celkově šesté místo na Giro d´ Italia, vyhraná etapa na závodě Kolem Trentina a čtvrté místo na klasice Lutych - Bastogne - Lutych.
Jak se vaše zraněná ruka hojí?
V pondělí jsem byl na dotočení sádry a dostal jsem přístroj na magnetoléčbu, který by měl hojení kosti urychlit. Alespoň trochu.
Jak je možné, že doktoři na Tour zlomeninu nediagnostikovali?
Na rentgenu to není vidět ještě teď. Odhalila to až magnetická rezonance, kterou v místech, kde jsem upadl, ani všude neměli. Takže podle rentgenu to vypadalo, že je to jen naražené a řekli jsme si, že to necháme a uvidí se po Tour.
Kdybyste věděl, že jde o zlomeninu, pokračovat byste?
To je kdyby, takhle neuvažuju.
A nemohlo se zranění další každodenní námahou zhoršit?
Byl jsem v kontaktu s docentem Soukupem, mluvili jsme spolu dva dny po pádu, kdy se mi to stalo. On tušil, že by to mohla být člunková kost. A že kdyby to bylo úplně zlomené, objevilo by se to hned a ruka by byla ještě víc oteklá. Takhle to mám naštíplé. Sice na třech místech, ale větší riziko tam nebylo. Snad jen kdybych na ruku upadl znovu, což se naštěstí nestalo.
Tour jste nakonec dokončil přes nateklou ruku a bolesti. Co bylo tím hlavním hnacím motorem pro to dojet do cíle?
Byl jsem přesvědčený, že když pošetřím nějaké síly, budu schopný vyhrát etapu. Nebyl jsem ve vůbec špatné kondici. Ani to se ale bohužel nepovedlo. Hlavní cíl byl jasný - určitě dojet do Paříže.
Na rozdíl od předchozích let jste na Tour tentokrát nebojoval mezi nejlepšími v první desítce. Bylo pro vás deprimující číst třeba na svém webu některé reakce nespokojených fandů?
To ne. Já to nečtu.
Můžete si z letošní Tour vzít něco pozitivního?
Třeba v prvních dnech, kdy jsme nevěděli, co vlastně s rukou mám, jsme alespoň viděli, jak reaguje tělo po pádu. Na Tour jsem sice padal jednou dvakrát pravidelně, ale nikdy ne tak, že by mě něco bolelo. Teď jsme viděli, jak rychle si tělo poradí, což je dobrý poznatek do budoucna.
Astana přišla na Tour o lídra Vinokurova, který si po pádu v 9. etapě zlomil stehenní kost, vy jste ji dokončil se zraněním na 112. místě. Jaká byla reakce vedení stáje?
Ani jsme to nerozebírali. Byla to smolná Tour. Myslím, že Vino byl velmi dobře připravený a měl na to, aby skončil v první pětce, do hor jsme byli dobře připraveni i jako tým. Jenže jsme oba spadli, navíc, když tým přijde o lídra, vždycky to s ním trochu zamává.
Tour de FrancePříloha iDNES.cz: zpravodajství, trasa po etapách, přehled vítězů... |
Na Giru i na Tour se hodně padalo a mnozí cyklisté si stěžují na to, že organizátoři jdou s obtížností sjezdů už za hranici rizika. Vnímáte to taky tak?
Myslím že ne. Pády jsou mrzuté, ale co se dá dělat. Cyklistika je sport na silnicích a všechno zabezpečit prostě nejde. Navíc trasy jsou pořád víceméně stejné.
Na dalším podniku Grand Tour, Giro d´ Italia, jste letos dojel šestý. Dají se vůbec dobře odjet dva tak těžké etapové závody?
Že pojedu na Tour, jsem věděl už asi 14 dní po Giru. Měl jsem dobré výkonnostní testy, tělo si odpočalo a na Tour jsem se i těšil. Kombinace Gira a Tour se dá dobře odjet, pro mě ale v případě, že by Giro bylo jednodušší než to letošní.
Které momenty z Tour se vám nejvíc vrací?
Asi žádné. Tour už jsem hodil za hlavu a vůbec ji neřeším.
Jaký je váš další program?
V září bych měl jet dva závody v Kanadě, ale start není jistý, bude hodně hektické doléčit ruku. Teoreticky bych měl sádru sundat tři dny před odletem, který je 9. září. A když sundáte po šesti týdnech sádru, ruka bude oslabená. Spíš si myslím, že když všechno půjde tak, jak má, mohl bych na konci září závodit.
Takže je ve hře i mistrovství světa?
Uvidíme. Původně jsem počítal s tím, že zakončím sezonu v Kanadě, ale když teď budu o měsíc déle stát, chtěl bych ještě závodit.
Do konce sezony ještě nějaký čas zbývá, vrcholy máte nicméně za sebou. Už tedy můžete trochu hodnotit?
Je ještě brzy. Ale vím, že i když ke konci sezony ještě pojedu nějaké závody, už budu mít těžké dostat se do závodního rytmu. Ti, co na konci sezony vítězí, mají většinou za sebou například Vueltu. Ale co můžu říct už teď - určitě mi chybí jedno velké vítězství, na druhou stranu na klasice Lutych - Bastogne - Lutych mi uteklo pódium o kousek (v dubnu tam dojel Kreuziger 4., pozn. aut.) a vím, že se i na takový závod dokážu připravit. Do Gira jsem se sezonou naprosto spokojený.
Platí tedy, že pořád pomalu stoupáte nahoru?
Určitě. Na Giru jsem byl na tom dobře a nebýt etapy na Zoncolan, která mi úplně nevyšla, mohl jsem být úplně spokojený. Giro mě hodně nakoplo a dodalo mi sebedůvěru.
Lídr Astany Vinokurov skončil závodní kariéru. Znamená to něco pro vaši pozici v týmu?
Myslím že ne. Doufám, že tým ještě někoho koupí, závodníka typu Tonyho Martina (německý vítěz závěrečné časovky na Tour de France) nebo nějakého sprintera, který týmu dodá klid, když vyhraje pár závodů. Moje pozice snad zůstane stejná, ale bylo by dobré, kdyby přišel někdo, kdo vyhrává týdenní etapáky. Nebo sprinter, který zjara vyhraje deset závodů, aby byla pohoda.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Co je dobrého na vaší zlomené ruce a současné nucené pauze?
To nevím. Zrovna na tom se moc dobrého najít nedá. Přišel jsem kvůli tomu o jednorázovou klasiku San Sebastian, kterou mám rád. A radši bych se jel teď připravovat do Livigna nebo někam do hor, než se tady v Plzni plácat na ergometru.
Mohl jste ale zase navštívit jako host svatbu kamaráda Františka Raboně. Jaká byla?
Hezká. Odpadlo mu spoustu lidí z řad cyklistů, kteří jeli na Kolem Polska nebo právě na San Sebastian. Já tedy mohl jít a šel jsem rád.
Neinspirovalo vás to?
Ne!
