Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

König o nástrahách třetího týdne: Těším se i na špatný den. On přijde

Leopold König | foto: flickr.com/netapp-endura

22 2014
Narbonne (Od našeho zpravodaje) - Hodinu a půl šlapali v pondělí na kole, sice na větru, ale po příjemných, opuštěných silnicích podél vinic. Z tréninku se Leopold König a Jan Bárta opět vrátili jako poslední z týmu NetApp. „Češi drží prapor,“ pousmál se König. Po obědě si dopřál dvacetiminutového šlofíka. „Takový je totiž na regeneraci nejlepší.“

Dnes vjede kapitán týmu NetApp do Pyrenejí i do třetího a nejtěžšího týdne Tour de France. Coby osmý muž celkového pořadí!

Kterou z nástrah závěrečných týdnů Grand Tour považujete za největší?
Možná tu, že se budou střídat dobré a špatné dny. To mě naučila už loňská Vuelta, kdy jsme také absolvovali v kopcích tři těžké dny po sobě, podobně jako nás čekají nyní v Pyrenejích. Vím, že jeden z nich bude pro mě horší. Takže ho čekám a docela se na něj i těším.

Těšíte?
Ano, protože vím, že přijde, a nebudu tak překvapený. Psychicky se na něj  připravuju.

Fotogalerie

A jak se s ním vypořádáte?
Snad stejně jako s mým špatným druhým dnem v Alpách. To by totiž ukázalo, že mám formu. (Druhý den v Alpách dojel devátý.)

Jsou letošní Pyreneje těžší než Alpy?
Tak bych to neřekl. Oboje hory mají něco do sebe. Ale v Pyrenejích nás čekají tři odlišné etapy, od každého něco. Nejprve v úterý ta nejdelší z celé Tour se záludným závěrem. Pak krátká, zato se čtyřmi vrcholy 1. nebo HC kategorie. A nakonec etapa s dlouhým stoupáním na slavný Tourmalet a s Hautacamem.

Jaká část těla při třetím týdnu na Grand Tour nejvíc bolí?
Ono už svým způsobem nebolí nic, protože tělo je asi tak zatížené a unavené, že se snaží veškerou bolest eliminovat. Třeba v poslední těžké etapě Vuelty na Angliru mě nebolelo vůbec nic – ale prostě mi to nejelo. Řekl bych, že poslední týden je nejmíň bolestivý, ale přesto nejúnavnější.

Také pro hlavu musí být čím dál obtížnější udržet si koncentraci.
Právě. To je nejtěžší. Člověk lehce vypne a zpohodlní. Jenže kdo jede na celkové pořadí, nesmí zpohodlnět ani na minutu. To mi loni připomínal Iňigo Cuesta, rekordman v účastech na Vueltě: Nejdůlěžitější je, aby ses po 21 dní vždy pět hodin denně absolutně soustředil na etapu. Nesmíš na trati vypustit ani minutu, protože ta minuta tě potom může stát i celý závod.

V neděli jste říkal: Musím i o volném dni udržet koncentraci. Povedlo se?
Hodně jsem dnes přemýšlel o dalších etapách, kdy by se dalo zaútočit. Pořád bych chtěl jednu z nich vyhrát. V neděli se tu za mnou stavili i rodiče se známými, udělali jsme si hezký večer. Tehdy jsem trochu vypnul, ale teď už jsem zase hlavou v 16. etapě.

Nevyzpytatelným faktorem se může stát obzvlášť v horách počasí.
To je vždycky element, který ovlivní závod, ať už bude jakkoliv. Ale má být teplo. A já věřím, že v tomhle směru mě už nemůže nic zaskočit.

A co občasné vření v pelotonu? Své odlišné zájmy budou mít v závěrečném týdnu týmy, jedoucí stále na celkovou klasifikaci, a ty, jejichž lídři selhali a které nyní usilují aspoň o etapové primáty.
Jasně, další tři etapy budou dvěma závody v jednom. Jeden se pojede hned od startu o to, kdo odjede a rozdá si to případně o etapu, a druhý závod bude mezi lidmi z celkového pořadí. Ale spousta jezdců už je hodně unavených. V neděli, když jsme se tlačili o pozice posledních 80 kiláků do Nimes, byla ta tlačenice mnohem jednodušší než v prvních třech dnech Tour v Anglii. Všichni, co tu jsme, jsme jen lidi, kteří mají i své slabiny - a všichni jsme utahaní. Což vás nakonec vlastně i trochu posílí, když máte krizi. Řeknu si: Rozhlédni se a uvidíš, že ostatní jsou na tom podobně.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze