"Atmosféra byla úžasná, takovou jsem ještě nezažila. Zápas je v Gruzii skoro národní sport, takže obrovská hala byla plná lidí, kteří to hodně prožívali," popisuje volnostylařka z oddílu TAK Hellas Brno.
Bohužel pro ni zůstal dojem z publika největším zážitkem. Její pouť turnajem se totiž zašmodrchala ještě předtím, než vůbec začala. "Těsně před odjezdem jsem ze dne na den dostala angínu a musela jsem nasadit antibiotika," mrzí Martinákovou.
Normálně by možná ani nenasedla do letadla, absence na šampionátu by ji však mohla připravit i o podzimní mistrovství světa v Maďarsku. Rozhodla se proto bojovat, jenže oslabená nemocí ztroskotala hned na první soupeřce z Německa. "První periodu jsem vyhrála a říkala jsem si, že je to dobré. Jenže ve druhé a třetí už byla nemoc cítit," posteskla si.
Díky bodům získaným v souboji obsadila v kategorii do 55 kilogramů deváté místo, což byl nejlepší český výsledek. Jenže to byla slabá útěcha. "Je to zklamání, protože jsem chtěla dosáhnout na medaili. Trénovala jsem na to od listopadu, příprava byla dobrá, ale najednou přišla nemoc. Musím říct, že mě to psychicky hodně srazilo," sděluje pětadvacetiletá zápasnice.
Ve svém věku ještě má čas, aby se přiblížila špičce, což ovšem v českém prostředí není jednoduché. "Problém je s financemi, které jsou potřeba k tomu, abychom mohli vycestovat za kvalitním sparingem do zahraničí. U nás zápas není tak populární, tím pádem tu není tolik kvalitních lidí," vysvětluje Martináková, která občas v Hellasu trénuje i s muži.
Sama se k prastarému sportu dostala při náboru na Základní škole Horácké náměstí v Řečkovicích. Co je na zápasu nejhorší? "Hubnutí před turnajem," usmívá se. "Váha v tréninku je o něco vyšší než závodní, musím ji upravit o tři až čtyři kila. Řeším to úpravou stravy a samozřejmě tréninkem."
