Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

V deblu vidím svoji budoucnost, plánuje tenistka Kunčíková

Lenka Kunčíková | foto: Ota Bartovský, MAFRA

22 2016
Z areálu U Jezírka až na slavný Wimbledon. Tenistka Lenka Kunčíková se s libereckou parťačkou Karolínou Stuchlou zabydlují v elitní světové stovce deblistek a sní o startech na největších turnajích.

Česká tenisová škola patří mezi deblistkami už několik sezon do nejužší světové špičky. Výsadní postavení mezi elitou čtyřhry potvrdily i čerstvý titul Šafářové na US Open, nedávný český souboj o bronz na olympiádě v Riu či vzestup mladého páru Krejčíková - Siniaková.

Kvalitu domácích tenistek v deblu podtrhuje i fakt, že do vybrané společnosti se v poslední době nenápadně dere i talentované duo Lenka Kunčíková - Karolína Stuchlá z extraligového LTK Liberec.

Díky letním postupům do semifinále velkých turnajů WTA s dotací 250 tisíc dolarů v Bukurešti a Bastadu poskočily ve světovém žebříčku deblistek do elitní první stovky a v hodnocení dvojic podle výsledků v letošním roce patří mladým Liberečankám z tenisového areálu U Jezírka aktuálně 48. příčka. Mezi ryze českými páry jsou Kunčíková se Stuchlou čtvrté.

„Toho si fakt ceníme, protože konkurence je vysoká a český holky hrajou super. Hlavně si chceme s Kájou ten tým udržet a zakládáme si na tom, že budeme hrát spolu. Prvotním cílem je co nejdříve se dostat na grandslamový turnaj,“ plánuje 21letá Lenka Kunčíková, která je sice o rok a půl mladší než její liberecká parťačka Karolína Stuchlá, ale na kurtu plní roli „šéfky“.

Narodila jste se na Moravě v Novém Jičíně, jak jste se dostala do libereckého klubu LTK?
Záleží na podmínkách, jaké vám klub nabídne. Dlouho jsem hrála v Praze v Neridé a v ČLTK. Na Štvanici bylo těch hráček hodně, tak jsem se rozhodla přestoupit do Liberce, kde už byl můj brácha, popsal mi, jak to tady chodí a spojili jsme to dohromady. V Liberci jsem spokojená, hlavně přes zimu jsou tady v hale výborné podmínky na trénink.

A kdy jste se daly dohromady s vaší libereckou parťačkou Karolínou Stuchlou?
To už je přes tři roky, protože ona byla v Liberci už rok přede mnou, začaly jsme spolu trénovat a řekli jsme si, že si spolu zkusíme na turnaji zahrát nějakého debla. A hned jsme vyhrály první desítkový Future, což je turnaj s celkovou dotací deset tisíc dolarů. Tak jsme se dohodly, že to zkusíme dál a od té doby spolu hrajeme pořád.

Pamatujete si, kde jste byly v deblovém žebříčku WTA v lednu letošního roku?
Úplně přesně to už nevím, ale bylo to tak okolo sto třicátého místa.

Pro laika se může zdát posun o třicet míst za osm měsíců málo, ale jak moc je to doopravdy složité?
Je to hrozně těžké, hlavně v umístěních nad stovkou. Když jsme dřív byly kolem pětistovky, tak na třístovku to šlo rychle, stačilo uhrát dobré body na jednom turnaji a bylo to tam. Teď je mnohem obtížnější stoupat nahoru, protože hrajeme větší a těžší turnaje se stále kvalitnějšími soupeřkami a fakt není jednoduché si ty body uhrávat. Dostanete se přes dvě kola a posune vás to jen o pár pozic výš.

Letos jste si po Futures vyzkoušely poprvé turnaje WTA?
Už vloni jsme hrály jeden WTA turnaj s menší dotací 125 tisíc dolarů, kde jsme byly v semifinále. To byl takový náš první úspěch a letos jsme si zkusily v Bukurešti a ve švédském Bastadu první turnaje s vyšší dotací 250 tisíc. Tam jsme určitě nebyly favoritky, ale dařilo se nám a na obou turnajích jsme prošly až do semifinále.

Jaké vítězství bylo pro vás nejcennější?
Určitě ve čtvrtfinále v Rumunsku, kde jsme porazily pár Švedovová - Kalašnikovová. Přitom Švedovová byla týden předtím ve finále deblu ve Wimbledonu. To byl pro nás úplně neskutečný zápas a poznaly jsme, že to jde, že na to máme, což se projevilo hned na dalším turnaji v Bastadu. Jde o to pořád postupně pracovat a zlepšovat se.

Jak si vlastně tvoříte kalendář akcí? Víte dlouho dopředu, kde budete hrát nebo se to rozhoduje operativně?
O turnaje se nám stará můj taťka, který je naším manažerem. Snažíme se ten plán dělat na nějakou dobu dopředu, ale někdy se samozřejmě stane, že se rozmyslíme ze dne na den. Nebo máme třeba možnost jet na dva turnaje v jednom termínu, takže do poslední chvíle zjišťujeme, který bude pro nás s ohledem na konkurenci lehčí a tam vyrazíme.

S jakým koučem spolupracujete?
Jsem z tenisové rodiny. Odmalička trénuju s maminkou a také mám trenéra strejdu, manžela mojí tety Květy Peschkeové, výborné deblistky. Pomáhají mi a jezdím s nimi trénovat jednou dvakrát za rok také na Floridu. Nejvíc v listopadu nebo prosinci, kdy je to slabší na turnaje.

Tenis je o penězích, jste třeba po postupech do semifinále v plusu?
Něco se vydělalo a určitě je to do plusu. Je to na pokrytí nákladů, ještě vám zbyde něco navíc a máte na další turnaj. Cestování a všechno okolo je drahé a když prohrajete, tak už si hotel musíte hradit sám. Tenis není levná záležitost, ale určitě tím, že hrajeme na větších turnajích a dá se vydělat víc peněz, můžeme být víc v klidu a můžete si dovolit vyjet i na turnaje mimo Evropu. Je to dobré být v žebříčku výš a výš.

Vidíte ve čtyřhře vaši tenisovou budoucnost?
Jednoznačně. Neříkám, že už singla hrát nechci nebo nebudu, ale mě vždycky bavil debl víc a navíc teď, když nám to s Kájou funguje. Proto jsme se prostě daly na dráhu debla.

Vaše parťačka je o rok a půl starší než vy, kdo na kurtu šéfuje?
Ty role jsme si nějak rozdělily. Já jsem ta hlavní, snažím se to řídit a víc těch věcí na kurtu vidím. Kája je super v tom, že mě poslouchá a věří mi, takže ta spolupráce je teď úplně ideální v tom, že jsme každá rozdílná a vzájemně se doplňujeme.

Trávíte spolu hodně času, nemůže vzniknou nějaká ponorková nemoc, jak to občas u sportovních dvojic bývá?
Samozřejmě zvlášť u holek je to někdy těžké, aby nebyla ponorka a občas je těžké spolu vyjít, ale my už jsme spolu ve dvojici tak dlouho, že víme, co jedna od druhé může očekávat, když to jedné nejde, druhá ji už umí psychicky podržet a povzbudit. Spolupráce zatím funguje super a ta dlouhodobější souhra je velkým plusem. Určitě nám pomáhá v posunu žebříčkem.

Jaký máte společný tenisový sen?
Hlavně si chceme s Kájou tým udržet a zakládáme si na tom, že budeme hrát spolu. Tím prvotním cílem je co nejdříve se dostat na grandslamový turnaj. Pak se jako pár postupně probojovat do desítky a samozřejmě tím největším snem je jako asi pro většinu tenistek někdy v budoucnu třeba nějaký turnaj Grand Slamu vyhrát. To by bylo neskutečné.

Co je potřeba k tomu zahrát si poprvé Wimbledon nebo US Open?
Kvalifikace čtyřher se hraje jedině na Wimbledonu a letos nám chybělo opravdu jen pár míst, abychom se do ní dostaly. Kdybychom se probojovaly na žebříčku deblistek někam k sedmdesátému místu, tak by to mohlo do soutěže vyjít. Doufáme, že se posuneme a příští rok si nějaký grandslamový turnaj zahrajeme.










Pokorný Tenis Wimbledon standardPokorný Tenis Wimbledon standard

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz



Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze