Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Lendl: Pokud chce Berdych vyhrávat, musí být sobec

Ivan Lendl trénuje v Prostějově (červen 2010) | foto: ČTK

6 2010
New York (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Býval králem US Open - třikrát ho Ivan Lendl vyhrál. Také proto, že měl doma kurt se stejným povrchem, jaký byl na centrálním dvorci ve Flushing Meadows. I díky tomu, že se na tenis vždy dokázal perfektně koncentrovat.

Tyhle kurty jsou až na samém kraji areálu Billie Jean Kingové ve Flushing Meadows. Postávají u nich rodiče a trenéři, pozorují teenagery, kteří bojují o postup do juniorky US Open.

Za jednou z malých tribun se mezi nimi baví i vysoký štíhlý muž s tenisovým kšiltem na čele a slunečními brýlemi. Ivan Lendl. Jeden z nejlepších hráčů historie. Právě na US Open byl osmkrát za sebou ve finále, třikrát získal titul.

"Pracuju s juniory z Americké tenisové asociace," říká padesátiletý muž v rozhovoru pro MF DNES a Sport. "Dva z nich tady hrají kvalifikaci, tak jsem je chtěl vidět."

Jak často vlastně děláte scouta?
Když mám čas a když je to někde poblíž.

Baví vás to?
Baví! Junioři mě baví mnohem víc než hotoví hráči.

Měl jste možnost „scoutovat“ Tomáše Berdycha v 1. kole US Open?
Ne, ne, nedíval jsem se. Ale vím, že Tomáš se dostal do nové situace. Po Paříži a Wimbledonu není outsiderem, ale jedním z favoritů. Na to je třeba si zvyknout. Všude je o něj větší zájem, pořád někdo něco chce, je vytíženější. Hráči se na něj chtějí víc vytáhnout.

Zvládne to?
Chvíli to potrvá, ale určitě si zvykne.

Co byste mu teď ze své zkušenosti poradil?
(se smíchem) Aby si na to zvyknul co nejrychleji! Ono se to srovná samo. Chce to trpělivost.

Jaký byl váš recept?
Já se vždycky soustředil na to, co potřebuju udělat pro sebe. A teprve potom jsem dělal něco pro jiné. Je třeba sobecky odtrénovat, odpočinout si. A když pak má čas, může ho rozdávat. Jakmile začne šidit tréninky a koncentraci, tak je zle.

On vůbec nevěděl, co hrát na Michaela Llodru, když na něj vytáhl klasickou taktiku servis – volej...
... není na to zvyklý, no. Byl to pro něj těžký los. Llodra žádný grandslam nevyhraje, ale může udělat pár překvapení.

Myslíte, že se Berdych z takového zápasu může poučit? Že už bude příště na tohle lépe připravený?
To je těžké. Jak se připravit na hráče, který pořád útočí? Jedině trénovat s podobným typem tenisty. Ono jich dneska moc není. Proti někomu jinému můžete upravit taktiku, hrát mu víc do bekhendu, občas jít na síť. Jenže Llodra na kurtu diktuje, musíte mu prorazit servis a držet si svůj. Jakmile ho ale on vezme vám, je to těžké.

Ivan Lendl v exhbičním utkání s Jiřím Novákem.Ivan Lendl v exhbičním utkání s Jiřím Novákem.Ivan Lendl v exhbičním utkání s Jiřím Novákem.
Po Roland Garros a Wimbledonu od Berdycha čeští fanoušci hodně čekali. Prohrál hned první zápas. Jak moc by si to měl připouštět?
Teď už by pro něj měl být nejdůležitější příští zápas.



Vy jste byl v New Yorku osmkrát za sebou ve finále. Čím to, že se vám tady tak dařilo?
Z mého domu v Greenwichi jsem to sem do areálu měl necelou hodinu. Dobře jsem hrál i na dalších turnajích v okolí – ve Forrest Hills nebo na Masters v Madison Square Garden. Bydlel jsem v klidu doma – tady je strašný binec, pořád se něco děje, takže když jsem neměl zápas, zůstal jsem doma. Ráno jsem si odtrénoval, v klidu jsem šel k bazénu, měl jsem pokoj.

Vaše kouzlo prý spočívalo i v tom, že jste na kurtu měl přesně stejný povrch, jako je na US Open...
Ano, dělala mi ho stejná firma. Když tady skončila, hned další den nastoupili ti samí lidé ke mně.

Proč?
Rychlost povrchu záleží na tom, kolik písku se dá do posledního nátěru. Na centru ve Flushing Meadows to měnili každý rok, tak jsem taky nechával každý rok upravovat i svůj kurt, dokud si přesně pamatovali, kolik čeho použili. Při troše štěstí na počasí a na podobné podmínky to dopadlo dobře.

Ocenil jste tuhle výhodu často?
Určitě. Hlavně proto, že jsem nemusel jezdit na tréninky.

Když sem přijíždíte, vybaví se vám něco konkrétního? Zápas? Člověk? Vůně? Pocit?
Ani ne. Moc nežiju ze vzpomínek.

VÍTĚZ. Ivan Lendl a trofeje, to je pevné spojení. Tenhle pohár je z US Open 1987.

VÍTĚZ. Ivan Lendl a trofeje, to je pevné spojení. Tenhle pohár je z US Open 1987.

Ale když už si přece vzpomenete, který zápas se vám vybaví? V Česku se třeba vzpomíná na finále s Milošem Mečířem v roce 1986...
Na turnaji, kde jsem vyhrál víckrát, mi většinou utkví v paměti první vítězství (1985, ve finále nad McEnroem). Jednou jsem tady v pěti setech porazil Krajicka, bylo strašné vedro a on skoro zkolaboval. Myslel jsem si, že odservíruje a upadne. Taky si vzpomínám, jak mě tady mladý Sampras porazil v pátém setu 6:2 (čtvrtfinále 1990). Těch zápasů je spousta.

Ještě promiňte otázku na finále s Mečířem. To přece muselo být něco výjimečného, ne?
Snad v tom, že jsme byli ze stejné země. Ale jinak jsem měl zásadu, že zápas se nedá hrát ani s nenávistí, ani s láskou. Když na druhé straně stojí kamarád, beru ho stejně jako někoho, koho nenávidím. Když do toho pustím emoce, udělám v určité situaci špatné rozhodnutí. Takže mi bylo jedno, jestli proti sobě mám Miloše, se kterým jsem vycházel dobře, nebo třeba McEnroea.

Vy už jste tehdy žil v USA a byl s komunistickým režimem na kordy. Vnímal jste tehdy, že newyorské noviny psaly o vás a Martině Navrátilové „naši Češi“?
Něco psát museli, ne? (směje se)

A doneslo se vám, že v Československu v tu dobu v televizi stupidně mluvili o „utkání našeho tenisty Mečíře proti Lendlovi“? Jako desetiletý kluk jsem to poslouchal a připadalo mi to směšné...
Správně jste řekl, že to bylo hloupé. Proto jsem se tím nezabýval. Bylo mi to k smíchu jako vám. To je další moje zásada: Nikdy jsem nesledoval, co se o mně říká a co se píše. Člověk přece nemůže řešit všechno.

Berete účast v osmi finále na US Open za sebou jako svůj největší počin?
Neberu. Nechci, aby to vyznělo divně. Ale pro mě bylo mnohem jednodušší uspět v New Yorku, než se ve Wimbledonu dostat dvakrát do finále a pětkrát do semifinále. Napracoval jsem se na to daleko víc.

Ivan Lendl - golfista.  Golfová exhibice ve Slavkově - Ivan Lendl.Golfová exhibice ve Slavkově - Ivan Lendl.

Proč?
Samozřejmě si titulů z New Yorku vážím. Je lepší vyhrát US Open než postoupit do finále Wimbledonu. Ale tenisově, herně jsem se ve Wimbledonu víc nadřel. Vzhledem k tomu, jaká tam byla tráva a jací hráči tehdy proti mně stáli. Navíc se tam tehdy nedalo hrát od základní čáry a já musel chodit na síť, což nebyl můj styl... Velice si vážím toho, co jsem tam dokázal.

V New Yorku jste v semifinále dvakrát vyřadil začínajícího Agassiho, čerstvě člena Síně slávy. Přitom kdysi měl být potrestán za doping. Podivně se z toho vykroutil. Patří podle vás mezi elitu?
Výsledkově určitě. Vyhrál osm grandslamů. Proto letos nemá žádnou konkurenci.

Nevadí vám, že lhal ohledně užívání zakázaných prostředků?
Podívejte, on bral... Ani nevím, jak se to jmenuje. Ale není to doping, to nejsou steroidy.

Těší mě, pozdravil Ivan Hrozný. Mě těšilo taky

Uzávěrka, ta potvora neoblomná, už se zase blíží. Potřebuju dopsat pár článků, na Ashe Stadium má za chvíli nastoupit poslední Češka v soutěži Kvitová proti Clijstersové.

Z několika důvodů není zrovna ideální čas na rozhovor s Ivanem Lendlem. Jenže on zrovna teď čas má a kdo ví, jestli ho bude mít někdy později. Nejspíš ne, takže nechávám vše stranou a vyrážím hledat "Ivana Hrozného". Tak tenisovému vládci kdysi přezdívali.

Hrůza z něj nejde. Naopak – při našem seznámení s překvapivě milým úsměvem říká: "Moc mě těší."

Návrat k tenisu mu prospěl. Je na první pohled opět štíhlý, vytrénovaný. Skoro jako před 25 lety, kdy mi jeho plakáty visely nad postelí. Svého času o něm komunisté v Československu zakázali psát a televizní komentátoři o něm mluvili jako o nějakém stvoření ze vzduchoprázdna. O to víc jsem mu jako malý "disident" přál.

Setkání s ním bylo o to působivější, že se konalo na US Open, kde léta panoval. Mluvil velmi zajímavě. Však má o čem. Velice mě těšilo.

Užíval látku podobnou pervitinu. Tím porušil pravidla, ale vymluvil se a potrestán nebyl.
Podle mě je dost velký rozdíl, když někdo bere rekreační drogy a když někdo užívá látky, které pomáhají sportovnímu výkonu.

Nedávno byla oznámena velká exhibice, na níž nastoupí právě Agassi proti Samprasovi a vy proti McEnroeovi. Už ji vyhlížíte?
Moc se těším. V Madison Square Garden jsem měl hodně úspěchů, na Masters jsem byl devětkrát ve finále. A to tam nastupujete jenom proti hráčům, kteří to skutečně umějí. Toho si hodně vážím.

Dá se John McEnroe považovat za vašeho největšího rivala?
Jak říkám, při hře jsem se nedíval, jestli soupeře mám rád, nebo nemám. Ale herně mezi pět mých největších rivalů patří McEnroe, Connors, Edberg, Becker, Wilander.

Ale mimo kurt jste měl nejvíc vyhecovaný vztah s McEnroem, ne?
To jo. Ale nebylo to tak zlé, jak se psalo. Když se potkáme, v pohodě se pozdravíme.

Předtím vás čeká další mimořádná exhibice: s Björnem Borgem v listopadu v Ostravě, kde jste se před 50 lety narodil.
Na to se samozřejmě taky moc těším. V Ostravě jsem 30 let nehrál. Takže to bude fajn. Trénuju. Tvrdě.

Tělo drží? Záda nebolí?
Zatím jsou O. K., už dokážu hrát dva dny po sobě. Předevčírem a včera jsem trénoval, dneska bych to asi taky ještě zvládnul, ale nevím, co by se mnou bylo zítra. Každopádně si tělo zvyká a příští týden se chci přesunout na tvrdý povrch.

Cítíte, že se do toho dostáváte?
Jsem překvapený, jak mi to jde. Nečekal jsem, že to bude tak dobré. S pohybem je to horší, ale chystám se začít pracovat i mimo kurt.

Podporují vás žena a děti, nebo radí, abyste se radši šetřil?
Fandí mi. Dcery i manželka.

Prý jste dcerám slíbil, že je vezmete na duel s McEnroem. Je to tak?
To tvrdí ony! (smích) Já jim nic neslíbil. Všechny tvrdily, že určitě půjdou. Ale mezitím se ukázalo, že dvě mají na univerzitě golfový turnaj, takže už se to pomalu rozpadá.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze