Družina střízlíka od kormidla se radovala z překvapivého triumfu. Porazila i favorizovanou Duklu s matadorem Oldřichem Hejduškem, který poprvé kormidloval vítěznou osmu v roce 1978.
Dvaadvacáté vítězství do sbírky ovšem tentokrát nepřidal. Scházely mu tři desetiny sekundy.
"Je to fantastický pocit," plesal pak Havel. "My jsme proti sobě s Oldou jezdili už jako dorostenci, junioři, a teď na stará kolena, já jako amatér, dělník od rotačky v tiskárně, ho jako profesionála porazím. To je báječný!"
V řízení osmy na Vltavě je kus umění. Na tuhle specifickou trať se nedá natrénovat - to je buď, anebo.
"Jednou za rok do toho vlítnem a uvidí se," vysvětluje kormidelník. "Tuhle zatáčku mě učili trenéři tenkrát jako mladýho, osmnáctiletýho kluka. A jak mě to naučili, tak ji jezdím do dneška."
To znamená s velkým rizikem. Kormidelník Havel do ohybu Vltavy najíždí vždycky natěsno, tak těsně, že vedle bóje nenechává žádnou mezeru.
"Leknu se vždycky až za ní," říká. "Snažím se jet rovnou do bóje. Když ale o jedno tempo zaspíte, tak o ni rozštípáte vesla, nebo naopak brousíte o skálu, protože vás zatáčka vynese. To se musí trefit přesně."
Příprava na manévr začíná padesát metrů před kritickým místem. "Křiknu: blížíme se," povídal. "Těsně před bójkami zařvu: točíme teď. A jak máme příď mezi nimi, hlásím srovnáno. Když jsou vesla na vodou, tak se špička dotočí a pak už jedeme dál. Ten zbytek je už záležitost taktiky, kdy se všelijak nastupuje."
V letošním ročníku bylo šoférování osem o kus náročnější, průtok vody korytem řeky pod Vyšehradem byl skoro trojnásobný oproti normálu. Stačilo jen 150 kubíků vody za minutu víc a už by se vyhlašoval první povodňový stupeň.
"Zatáčka je hrozná sama o sobě a v tomto proudu to bylo dost divoké," uznal šampion Havel. "S tím průtokem to bylo složitější, protože na start nemohli kvůli velkému proudu dát bloky, tam se muselo pořád hrabat, jinak proud strhnul špičku úplně mimo dráhu. Muselo se pořád zabírat a od kluků to vyžadovalo 120procentní pozornost na start."
