Na co tedy tým může dosáhnout?
Myslíme vždycky především na příští zápas. Chceme postoupit ze skupiny. Nedá se odhadnout, kam až se můžeme dostat. Při tomhle hracím systému záleží i na náhodě.
Říkáte, že cílem je postup ze skupiny. Jak je tedy skupina C těžká?
Dost. Cesta povede přes Írán, Venezuelu a Bulharsko. Na to se musíme soustředit. Třeba náhodou porazíme i USA. Nebo Itálii, i když to už je odvážná představa. A že začínáme zrovna důležitým utkáním s Íránem? To mě dvakrát netěší. Neúspěch nás může přibrzdit. Radši bych s nimi hrál až na konci.
Cítíte, že jste jako kapitán naladěn s novým koučem Haníkem na stejnou notu?
Už od prvního rozhovoru, který jsme spolu vedli. Naše spolupráce je výborná. S komunikací družstva, kapitána a trenéra po dlouhé době není problém.
Volejbalové MS mužůZačíná už tento pátek v Japonsku. |
Cítíte, že se s Haníkovým příchodem hodně změnilo?
Určitě. Opravdu se mu povedlo vytvořit dobré pracovní prostředí. Hrajeme na vítězství společně. Dříve to tak nebylo.
Ne?
Tohle je podle mě práce trenéra – aby tým fungoval dohromady. Aby v zápasech nikdo neměl žádné osobní zájmy. Mám na mysli takové to celkové cítění. Když víte, že máte na hřišti vedle sebe člověka, který chce vyhrát stejně jako vy.
To jste vážně dřív necítil?
Všichni asi chtěli vyhrát i dřív, ale někdo třeba z jiných důvodů. To už samo o sobě stačí, aby to potom neklapalo.
Jak to myslíte: Z jiných důvodů?
Důležité je vědět, že vyhrávat chceme za celé mužstvo, ne sami za sebe. Je to kolektivní sport. Jednotlivec nic nezmůže. Každý si musí uvědomit, že své schopnosti musí dát ve prospěch kolektivu. A pak z toho bude mít prospěch i sám.
Haník si všiml, že je teď v týmu i víc smíchu. Tohle se taky změnilo?
Patří to k tomu. Stačilo něco málo změnit a hned se atmosféra na tréninku změnila. Je větší pohoda.