Šikovná levoruká dirigentka stále na hřišti převyšuje většinu soupeřek. I ve svých 37 letech je hodně vidět. Efektně i efektivně přihrává a dokáže bavit diváky po celém světě.
Sice oznámila, že po čtyřech letech skončí v ZVVZ USK Praha a mistrovství Evropy se letos také vzdává, ale je si moc dobře vědoma, že se světový šampionát příští rok koná v jejím rodném Španělsku: „Je to lákavé? Samozřejmě.“
Palauová ovšem vysvětluje, že si prostě potřebuje odpočinout: „Už tak patnáct let mám pocit, že jsem velmi unavená. Potřebuji si dát pauzu a pak uvidím. Nechci dělat rozhodnutí ohledně něčeho, co bude za rok. Každý to po mě chce vědět teď, ale přitom já se soustředím v tuhle chvíli na Eurobasket. Každý den je důležitý. Nemůžu hovořit o tom, jak se budu cítit za šest měsíců, když to vážně nevím.“
Palauová nedávno potvrdila, že se stěhuje do Austrálie, v tamní WNBL míří do klubu Dandenong Rangers, což je zkušenost, na kterou se nesmírně těší: „Jsem tak šťastná. Jsem v bodě, kdy mám pocit, že jsem dosáhla ve svém životě všeho, ale tohle jsem si nezkusila. Těším se na svou budoucnost a poznávání nového světa.“
Spanish Captain Laia Palau has signed with the Jayco Rangers for #WNBL18! Bienvenido a Dandenong Laia!!! Read more: https://t.co/NmzRwYghFa https://t.co/M7DFi2BiD5
Palauovou si budou v Praze vždy pamatovat jako hráčku týmu, který třikrát za sebou postoupil do euroligového Final Four, v roce 2015 Češky dovedla k vítězství. Také ustanovila nový rekord Euroligy v asistencích, těch nastřádala celkem 1 133.
„Tento Eurobasket je pro mě specifický, protože se tu cítím jako doma. Pro mě je to jedno z nejlepších míst na basketbal, protože jste ve středu Evropy, město je nádherné. Každý den jsem chodila domů s dobrou náladou, protože je tady krásně,“ lichotí Praze.
„Je to malé město. Všechno je tu blízko a snadno dostupné. Žije se tu velmi příjemně. S klubem jsme tu měli čtyři úspěšné roky a cítím se jako součástí rodiny. Odcházím na vlastní žádost, mám pocit, že se kruh uzavřel. Navždy však budu mít Prahu ve svém srdci, protože čtyři roky tady byly nádherné a změnila jsem se k lepšímu jako hráčka i jako člověk,“ tvrdí Palauová.
V klubu ji poslední dva roky doprovázela její spoluhráčka z reprezentace Marta Xargayová: „Ona je pro mě hráčkou, kterou vždycky chcete mít ve svém týmu.“
Palauová je nadšená s posunem, který Xargayová v USK udělala: „Už je z ní velká hráčka, a to je jí teprve 26 let. Myslím si, že nejlepší léta jsou kolem 28, 29, ale ona už delší dobu hraje jako starší hráčka. Těším se na ní příští rok v USK. Bude muset udělat další krok ve své kariéře a být lídrem týmu.“
Odchod Palauové nepochybně zanechá v USK velkou mezeru na pozici rozehrávačky, ale pomoci by měl příchod další Španělky Leticie Romerové.
Palauová předvídá mladé rozehrávačce velkou budoucnost: „Myslím, že Leticia bude budoucí rozehrávačka Španělska, zatím je mladá. V Praze mají rádi tyhle nadějné hráčky, se kterými pracují, bude to tu pro ni dobré.“
A v reprezentaci? „Je velmi talentovaná, jediný problém je, že zatím nedostává prostor na hřišti. Máme zkušené hráčky plus můžou zaskočit Anna Cruzová nebo Marta Xargayová, takže v reprezentaci Leticia zatím hodně sedí na lavičce. Ona je velmi chytrá, má skvělý přehled na hřišti. Není rozehrávačka ze staré školy jako já, ale až získá zkušenosti, povede bez problémů tým.“
Palauová zdůrazňuje, jak chce dovést Španělsko zpět na vrchol a jak je to těžké: „Nic není zadarmo a stát se může cokoliv. Hranice mezi porážkou a vítězstvím je opravdu tenká. Nikdy nevíte, přijde zranění nebo nějaký problém v týmu a je po úspěchu. Jsem ráda, že se nám tyhle problémy vyhýbají. Máme skvělou partu a daří se nám dosahovat úspěchů.“
Španělská tahounka zatím neví, co bude dělat po skončené kariéry, i když už si uvědomuje, že to není tak daleko: „Mám moc ráda basketbal a ráda učím, takže by mě asi bavilo trénování. Ani by to nemusela být vysoká úroveň, klidně děti nebo mládež. Posledních 15-20 let jsem dělala jen basketbal, takže bych to třeba zkusila rozložit - 50 procent basketbal a 50 procent bych dělala něco jiného. Určitě se chystám studovat, ale je i možné, že budu chtít jenom surfovat a o basketbalu nebudu chtít nic slyšet. Nechávám si otevřené možnosti a budu dělat, co mě baví.“
Česká rozehrávačka Tereza Vyoralová (v bílém) pod tlakem Laiy Palauové ze Španělska.
S jejím specifickým herním stylem - divokými přihrávkami a riskantní obranou se dá pochopit, že ji někteří trenéři těžce snášeli i přes velký talent. Jak by se jako trenérka Palauová vypořádala s hráčkou Palauovou?
„To je výborná otázka! Nejdůležitější jsou základy. Potom už musíte odlišit každého hráče jednotlivě. Někdo vidí prostory pro přihrávku lépe, někdo o trochu hůře a tak dál. Musíte číst hru dopředu a reagovat na to, co dělá obránce. Měla bych to sama se sebou těžké.“
Pokud Španělky v čele s Laiou Palauovou dosáhnou na zlato, bude to pro ni perfektní konec její kariéry na Eurobasketu. Možná se pak nechá přesvědčit, aby pokračovala ještě na mistrovství světa v příštím roce. Její kariéra se blíží ke konci, ale Palauová má splněno.
