Loni byly ardenské klasiky pro polského „kvítka“ úspěchem, v Lutychu si dojel pro první úspěch v cyklistickém monumentu. K němu letos přidal další na Amstelu. Jako Merckx, jako Hinault s Raasem ovládl nizozemskou klasiku v zářícím dresu šampiona.
Kwiatkowski sice vyhrál prolog na Paříž-Nice, ale toto je první vítězství v klasickém závodě. „Své emoce nemůžu ani popsat. Úžasné a chci si to užít,“ těšil se. „Od začátku sezony jsem se k tomuto závodu upínal.“
Závodník z Toruně zažil o něco pomalejší start do sezony, zredukoval počet závodních dnů v jejím úvodu a po San Remu nakrátko nakoukl na kostky ve Dwars door Vlaanderen. „Nemám si na co stěžovat,“ hodnotil výsledky první části roku. „Leda možná na pád v San Remu.“
Z pádu se však odrazil až k vrcholu. Při předposledním výjezdu na Cauberg se sice polský cyklista svěřil kolegovi Meersmanovi: „Dneska se vůbec necítím dobře.“ Ten ho však uklidňoval: „Ale to nikdo, 34 kopců je moc pro každého.“
A pak přišel ten poslední...
Tým BMC zkusil stejnou taktiku jako před rokem a vyslal vpřed jednoho ze svých mužů, než zaútočil Gilbert, trojnásobný šampion závodu. Kwiatkowski se držel s drobným odstupem za Belgičanem, teprve na vrcholu posledního stoupání se dotáhl za Carusem do první skupiny.
„Nejel jsem hned za Gilbertem a byl to lepší nápad, nahoře jsem byl čerstvější,“ liboval si. „Zkušenosti jsou v takových závodech opravdu důležité. Cauberg nelze natrénovat, protože byste předtím museli jet 250 kilometrů v závodním tempu, abyste věděli, jak zvládnout akceleraci ve stoupání.“
Amstel byl sice devatenáctým silničním triumfem týmu Etixx-Quick Step této sezony, ovšem teprve prvním v klasikách. V pěti hlavních kostkových závodech jara totiž Bakalovi muži byli pokaždé, byť jen těsně poraženi. A to je Etixx týmem, který v posledních dvou sezonách ovládl hodnocení týmů WorldTour...
Kwiatkowski však uklidňoval: „Úvod sezony byl pro nás úspěšný a se druhými místy z Flander a Roubaix můžeme být spokojení. Je to důkaz, že jsme pokaždé bojovali o vítězství.“
On to své už dobyl.
