Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kvůli línému sprinterovi nechodí do kostela

27 2003
Paříž - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Co musí člověk udělat, aby vyhrál finále mistrovství světa v běhu na sto metrů? Podle Kima Collinse, který se v pondělí stal novým šampionem, stačí být v pohodě. "Nejsem jeden z těch sprinterů, kteří tvrdě makají. Nevěřím na zdvihání činek," říká Collins. "Jsem pohodový chlapík. Když se mi nechce na trénink, prostě zavolám trenérovi a odvolám ho. Kouč to bere. Jsem čistý talent. Jsem nejpřírodnější ze všech sprinterů."

Něco na tom asi bude. Mistrovství světa ve stometrovém sprintu přece jen nevyhrává jen tak někdo. Za posledních dvacet let se to povedlo jenom čtyřem závodníkům a ze všech se staly sprinterské legendy.

Zatím se však zdá, že se Collins k titulu dostal tak trochu náhodou. Týden před mistrovstvím světa si na mítinku v Curychu poranil nohu. Dodnes cítí bolest.

Jeho vítězný čas 10,07 je nejpomalejší v historii, spolu s výkonem Carla Lewise z mistrovství světa 1983. Vlastně to vypadá, že Collins vyhrál ne proto, že by byl tak dobrý. Spíš proto, že zbytek světa ustrnul. V roce 2000 na olympijských hrách i před dvěma lety na mistrovství světa běžel Collins na setinu stejný čas. Na olympiádě skončil sedmý a na minulém šampionátu šestý.

"Prostě si dlouhodobě držím stejnou výkonnost a teď mi to stačí ke zlatu," komentoval to Collins. Lidem v jeho zemi je každopádně jedno, jak to dokázal.

Collins pochází z ostrůvku Svatý Kryštof, který získal nezávislost na Velké Británii
teprve před dvaceti lety a utvořil stát s Nevisem, dalším členem Leewardského souostroví v Karibiku.

V zemi žije asi 40 000 obyvatel. Všichni by se na stadion Stade de France, kde se šampionát koná, vešli skoro dvakrát. Collins je národním hrdinou. Ve městě Basseterre po něm pojmenovali ulici, má přepychové apartmá s třemi ložnicemi a vláda mu udělila diplomatický pas.

A pro jeho krajany v Karibiku, stejně jako všude na světě, funguje radost ze sportovního úspěchu jako cukrátko pomáhající zapomínat na běžné problémy. "Pochybuji, že šel někdo v neděli, kdy se běhaly rozběhy, do kostela," říká Collins.

"Myslím, že se všichni dívali na televizi. A ti, kteří ji nemají doma, stáli na ulicích a sledovali přenos ve výlohách obchodů."

Vítězné éry v běhu na 100 metrů

Carl Lewis (USA) 1983 - 1991
(mistrovství světa v Helsinkách a v Římě a olympijské hrách v Los Angeles a v Soulu)

Linford Christie (Brit.) 1992 - 1993 (olympijské hry v Barceloně a mistrovství světa ve Stuttgartu)

Donovan Bailey (Kan.) 1995 - 1996 (mistrovství světa v Göteborgu a olympijské hry v Atlantě)

Maurice Greene (USA) 1997 - 2001 (mistrovství světa v Aténách, Seville a Edmotonu, olympijské hry v Sydney)

Kim Collins (SKN) 2003 (mistrovství světa v Paříži)

Kim Collins zapózoval novinářům pod pařížským Vítězným obloukem.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze