Ustal vítr, který celý den svištěl areálem Billie Jean Kingové. Modré nebe ztmavlo. Hlediště centrkurtu se zaplnilo. Kvitová podruhé nastoupila na Night Session, opět v černém.
V prvním setu tápala na returnu. Jen těsně párkrát uhájila své podání. Zdálo se, že jí při pohybu vadí poraněné stehno.
Kontaová, která předtím vyřadila Muguruzaovou či Petkovicovou, neprojevovala ani vůči další favoritce jakoukoliv úctu.
Světová čtyřka však nepanikařila, postupně se zlepšovala a taky díky 28 vítězným úderům se na Flushing Meadows konečně (na osmý pokus) protlačila do čtvrtfinále.
„Paráda. Musela jsem si docela dlouho počkat. Cítím se tu nejlépe za celou tu dobu, co sem jezdím,“ řekla. „Jsem uvolněnější, po nemoci si na sebe nenakládám moc velký tlak a mému sebevědomí pomohlo vítězství na minulém turnaji v New Havenu.“
Kdyby vám někdo před turnajem předpověděl, že se protlučete do čtvrtfinále, co byste si pomyslela?
Že je blázen. (usmála se) Jsem překvapená, jak všechno klape. Po Wimbledonu jsem si přála konečně tady něco uhrát. A teď se to děje.
V čem jste letos na kurtu lepší?
Funguje mi podání a mám i druhou variantu do herního plánu. Když potřebuju, umím být trpělivá. A když musím přitlačit, zahraju agresivně. Zvládnu to i proto, že jsem psychicky v pohodě.
Projevilo se to i v utkání s Kontaovou?
Ano. Čekala jsem na šanci a ona přišla. Překvapilo mě, že soupeřka tak dobře servírovala, i druhé podání jí letělo. Těžko se z něj útočilo. Ze začátku jsem se cítila jako horší hráčka, ale pak mi dala příležitost a ještě mi pomohla dvojchybou. Možná se bála mého returnu. (smích) V prvním setu jsem nezmatkovala na servisu, nedala zbytečnou dvojchybu a zůstala v klidu. To bylo klíčové.
Podstoupila jste osmý zápas v posledních třinácti dnech. Jak jste se cítila fyzicky? Co noha?
Nohu cítím od začátku turnaje. Unavená jsem v každém zápase. Ale adrenalin mě vždycky vybudí. Vyhecuju se, abych se soustředila na hru a přemýšlela o ní.
Jak se vám hrálo před 20 tisíci diváků, před Federerovým mačem?
Tohle jsem zažila poprvé a byla to krása. Roger je ikona všech ikon. Při mém prvním nočním zápasu na tribunách tolik lidí nezůstalo. Dneska to bylo super.
Zaznamenala jste, jak publikum bouřilo před mečbolem?
Ano. A měla jsem z toho husí kůži.
Co vás napadlo, když jste svou třetí šanci proměnila?
Už za stavu 40:0 mi skákalo do hlavy, že by to s tím čtvrtfinále mohlo dopadnout. Ale pak jsem tu myšlenku musela rychle zahnat, protože jsem ztratila dva míčky. Když jsem vyhrála, měla jsem fakt radost. Konečně jsem to v New Yorku prolomila.
Příště se střetnete s Italkou Pennettaovou. Jak na ni?
Ona toho hodně vrací. Hraje spolehlivě, nemá vyloženě finální úder. Budu muset být trpělivá, čekat na šanci, ale zároveň hrát aktivněji.
