Jednadvacetiletá Kvitová prozradila, že po čtvrtečním úspěšném semifinále proti Azarenkové toho příliš nenaspala.
"Nespala jsem zrovna nejlíp. V noci jsem se budila, jsem trošku unavená. Snad se dnes vyspím už dobře," prohlásila v rozhovoru na Facebooku českého daviscupového týmu.
Vaše loňské semifinále bylo ohromným úspěchem. Teď už to snad můžete prozradit - s čím jste letos do Wimbledonu přijížděla?
Uhrát co nejlepší výsledek a to semifinále obhájit. To se povedlo nad očekávání. Ale nebrala jsem to tak, že bych v něm chtěla skončit. Chtěla jsem hrát dobře a vyhrát každý zápas. Už loni to pro mě bylo hodně speciální a teď jsem ve finále. Doufám, že to tím neskončí.
Legendární Martina Navrátilová řekla, že finále se Šarapovovou rozhodne servis. Dá se s tím souhlasit a už jste to s trenérem Davidem Kotyzou probírali?
Bude to o servisech, protože Maria dobře servíruje i returnuje. Já doufám, že mě servis taky podrží a že returny taky zvládnu. Ale probereme to až na tréninku a po něm.
Jaký bude páteční večer a sobotní dopoledne? Máte před zápasy v All England Clubu své rituály?
Já jsem skoro vždycky hrála v jednu hodinu, takže tam jakoby nějaký rituál byl - rozehrávka, oběd... Teď hraju ve dvě (britského času), takže se to asi trošku změní.
Aby se vám dobře spalo, pustíte si večer nějaký motivační film?
Nevím, jestli budu mít na film náladu. Ale část jednoho jsem tady zkoukla. Spíš si čtu knížku nebo sedíme v obýváku a povídáme si.
Co váš zdravotní stav, jak to vypadá se zraněnou nohou?
Od zápasu s Vinciovou, kde mě to bolelo opravdu hodně, udělali fyzioterapeuti obrovský kus práce. A když hraju s práškama, tak nohu necítím vůbec. Za to jim pak musím potom poděkovat, jakou tu se mnou odvedli práci.
Kdo za vámi na finále přiletí?
Určitě rodiče s oběma bratry. Ještě nevím, kdo všechno tu bude. Bude to pěkný a nebudu je chtít zklamat a samozřejmě ani fanoušky v Česku.
Ve čtvrtek se hodně probíralo, kam v průběhu druhého setu semifinále zmizel trenér David Kotyza. Už jste se o tom bavili?
Já nevím, proč se to tolik řešilo. Potřeboval si odskočit, nic jiného v tom nebylo. (smích)
