"Je to můj cíl, počítám s tím docela najisto. Pokud mi forma vydrží a budu ten pravý člověk, který má jet," říká dvaadvacetiletá střelkyně.
Jaké pro vás po tom všem je stříbro z mistrovství světa ve vzduchovce?
Hezké. Stejně jako bronz z mistrovství Evropy, který byl první po pauze. Bylo to pro mě překvapení, i když se člověk nejede jen zúčastnit.
Fandil vám v hledišti přítel Matthew Emmons?
A cukalo v něm.
Předpokládám, že jste si to i vyměnili. Co je pro vás horší: být na střelnici, nebo v hledišti?
V hledišti, to jsou hrozné nervy.
Právě váš partner byl impulzem, který vás přesvědčil, že zůstanete?
Tak úplně ne. Měl na tom velkou zásluhu, ale tohle mi nikdy neřekl. Povídal mi, ať dělám, co si myslím, že je to nejlepší, a jestli nevidím smysl v tom pokračovat, je lepší skončit. Ale tím, že je hodně podobný závodní typ jako já, všechno mi připomněl.
Dotazník1. Na jaké módě "ujíždím"? |
Kdy jste se rozhodla pokračovat?
V září na tréninkovém kempu. Viděla jsem, že mi střelba jde a zlepšuju se. Motivace přišla sama. Když je člověk zamilovaný, je to snazší.
A teď už plánujete na příští rok svatbu. To je docela rychlost.
Ano. Ale když víš, tak víš. Není nad čím váhat. Svatbu plánovat musíme. Zjistili jsme, že pak už začínají závody a nebudeme na ni mít čas ani hlavu. Já taky končím školu. Máme vymyšlené místo, datum a nějaké detaily. Uvidíme, jak to dopadne.
Matthew vás prý docela romanticky žádal o ruku.
Zůstávali jsme na Valentýna doma, nechtělo se nám do restaurace, udělali jsme si dobrou večeři. A on pořád nic neříkal. Až když jsme se chystali, že půjdeme spát, tak se vyjádřil. Překvapil mě.
Dovedete si představit, že z vás bude vdaná paní?
Zní to docela zvláštně, ale hodně se na to těším.
A co máma od rodiny?
Na to se taky těším. Za nějaký čas. Nepospíchám. Nevadilo by nám to, ale ještě není pravý čas. Nejdřív se potřebujeme odstěhovat tam, kde bychom chtěli žít napořád. Žít se chystáte společně v Americe.
Jaké z ní máte dojmy?
Je tam pro mě spousta věcí jiných. Některé se mi moc líbí, některé zase vůbec ne. Třeba to, že se všude v Coloradu jezdí autem. Jenže bohužel jiná možnost není. Ale stejně bychom později chtěli odjet na Aljašku.
Vy byste v Coloradu radši jezdila na kole než autem, že?
To my oba. Ale ono je to mezi těmi auty trochu o život. Ovšem na kole jezdíme. Do Skalnatých hor je to dvě hodiny autem, jsou krásné.
Už vás tam přítel jako milovnici hor vytáhl anebo jste vy vzala jeho na Šumavu?
Oboje. Tam jsme byli i lyžovat, a to byla úplně jiná zkušenost než tady. My máme na okraji Šumavy a Českého lesa chatu. Strávíme tam i část naší dovolené a budeme odtud jezdit na výlety.
Kdysi jste mi říkala, že ve vaší střelecké rodině se o střelbě nemluví akorát při obědě. S Matthewem dokážete nechat debaty na střelnici?
Spíš ano. Ale když je problém, tak si o něm popovídáme. Je to tak, že nás střelba oba baví.
Pomáhá vám i to, že se chcete třeba jeden druhému vyrovnat?
Předhonit se, v dobrém slova smyslu, tak to bylo na začátku. Teď už ne, není zdravé spolu soupeřit. Ale jeden od druhého se pořád učíme. I když jsme si podobní, je v každém něco jiného.
Co jste se od Matthewa naučila?
Znovu ten přístup, zdravý náhled, těšení se z toho, že je to zábava. Myslet pozitivně a nebát se závodů. To bývala moje filozofie a já ji potřebovala získat zpátky.
 Kateřina Kůrková má milého, sportovního střelce, jako je ona. Američana Matthewa Emmonse. |
