Kulturista stále myslí na cenný světový kov

Šumperk - Je to už taková jeho tradice. Jeden rok září, vyhrává jednu soutěž za druhou. Další sezonu o něm není ani vidu ani slechu. Před rokem bojoval šumperský kulturista Ladislav Kurčík v Barmě o medaili na mistrovství světa, letos stihl jen několik exhibicí. Na jaře příštího roku mu bude pětatřicet, což je ve většině sportů věk, kdy se definitivně končí. Kurčík však stále pomýšlí na stupně vítězů. „V kulturistice je to s věkem jinak než v ostatních sportech. Kulturista je na vrcholu ještě ve čtyřicítce. Mám ještě čas, abych udělal nějaké výsledky,“ říká mnohonásobný český šampion a majitel zlata a stříbra z mistrovství Evropy Ladislav Kurčík.

Ten by konečně rád prorazil i na světových pódiích. V Čechách už dávno nemá konkurenci, třeba loňský šampionát proměnil ve svou nevídanou exhibici. Jakmile se svlékl před rozcvičením do plavek, bylo všem jasné, že zlato získá, i kdyby nepózoval. Podobně se mu zatím vedlo i na dvou evropských mistrovstvích. To světové je pro něj ale stále zakleté, naposledy chyběl jen krůček k medaili.

„Už se mi dvakrát stalo, že jsem finále mistrovství světa absolvoval v ne zrovna nejideálnější formě, ta přišla o pár dní později. Musím ale také objektivně přiznat, že prosadit se na mistrovství světa je daleko těžší než při mistrovství Evropy,“ vysvětluje Kurčík.

Ten letos v létě absolvoval tvrdou přípravu, v jejím závěru ale reprezentanta zradilo

LADISLAV KURČÍK

- kulturista (kat. do 90 kg)
- narozen 1968 v Šumperku
- mistr Evropy v roce 1996    

snad poprvé v kariéře zdraví.

„Nebylo to nic vážného, ale nějak jsem stále trpěl chřipkami a asi jsem to přechodil, což se mi vymstilo,“ říká smutně Kurčík. Měl důvod. Tréninkové parametry měl lepší než ty z loňského roku, kdy zářil. „V tomhle je kulturistika krutá. Rok se připravujete, trpíte a pak stačí dva týdny horečky a je konec.“

Zklamání je pak u kulturisty dvojnásobné. Kromě bolesti z tréninku musí svalovci vydržet i muka z přísné diety. Považte: týdny trénují dvoufázově jako o život, pijí ale jen vodu a k jídlu mají v přepočtu dvě hrsti rýže za den. V noci pak nespí, protože je budí hladový žaludek. „Tohle mi nikdy nijak zvlášť nevadilo, i když se těším, jak se po závodě najím.“

Nyní už Kurčík opět pravidelně trénuje a je velmi pravděpodobné, že se bude chtít za rok ucházet o světovou medaili. Je to až s podivem, že se chce znovu uzavřít do posilovny a absolvovat tréninkové martyrium. Ač letitý reprezentant, vrcholový sport ho neživí.

„Kulturistika není hokej. Přípravu zaplatím já nebo sponzoři, které si sám seženu. A za medaile toho také moc není. Loni jsem měl dostat od svazu asi osmdesát tisíc, ale přišlo mi jen dvacet. Svaz holt nemá peníze,“ říká Kurčík.

Přesto zcela vážně mluví o dalším pokusu dobýt pro sebe cenný světový kov. I když už to pro Kurčíka není asi ta úplně nejdůležitější věc na světě. „Není mi dvacet, mám rodinu a ta je pro mě na prvním místě. A pak práce. I když se stanu mistrem světa, největším úspěchem budou úplně jiné věci,“ říká majitel dvou úspěšných fitnescenter a otec šestiletého syna Ladislav Kurčík.

Kluturista Ladislav Kurčík předvádí své svaly